Jana Černochová Články

(www.parlamentnilisty.cz) „Nejde jen o zastaralou techniku, která slouží často za hranou životnosti, ale jde například i o zanedbanou armádní infrastrukturu, investice do výzkumu a vývoje, robotiky, kybernetiky a dalších technologií, které zásadně ovlivňují bojiště. To vše jsou věci, které se neustále odsouvaly a odsouvají,“ říká předsedkyně výboru pro obranu a první místopředsedkyně poslaneckého klubu ODS Jana Černochová. A přidává varování, aby se na rozpočet armády a obrany nesahalo. Podle ní by už nemělo smysl armádu držet, i když ji země potřebuje. Zdůraznila také, že i představitelé armády považují vnitřní dluh armády za enormní a nelze ho dále ignorovat.

Evropští poslanci řešili střet zájmů a schválili rezoluci, podle níž by měl premiér Andrej Babiš odstoupit z funkce, zbavit se definitivně Agrofertu, nebo přestat čerpat evropské dotace. I když ji poslanci schválili, není právně závazná. Domníváte se, že z ní premiér vyvodí nějaké důsledky?

Neočekávám, že by vyvodil nějaké důsledky. Ostatně, již jsme mohli zaznamenat naopak kritickou reakci premiéra Babiše na tuto rezoluci, kdy ji označil za útok na Českou republiku a údajnou akci českých europoslanců. Taková moc našich europoslanců by byla skutečně hezká a jistě by se nám podařilo ještě mnohé a potřebné věci změnit a ovlivnit.

Ale faktem je, že jeho střet zájmů je vnímán jako problém i za našimi hranicemi. Ze strany premiéra se jedná o stále stejnou strategii zamaskovat vlastní problém protiútokem a o snahu vše a všechny překřičet. Ale rozumově vzato, jen naprosto naivní člověk by věřil tomu, že pan Babiš své firmy pustil zcela ze zřetele, že do nich nezasahuje a že neusiluje o to, aby se jim dařilo. Kontakt mezi ním a jeho firmami byl opakovaně prokázán.

Do jaké pozice to staví Českou republiku? A zhoršuje se, často se mluví o vyjednávací pozici?

Domnívám se, že to naši pozici nepochybně oslabuje. Podnikatelské portfolio firem, které premiér vložil do svěřenského fondu, je velmi široké a spadá do oblastí klíčových politik Evropské unie, ať už jde o zemědělství nebo životní prostředí. Těžko mohou naši partneři v rámci Evropské unie odhlédnout od toho, že když jednají s Andrejem Babišem, tak jednají zároveň s premiérem i s člověkem, který je, byť neformálně, provázán s firmami, které čerpají peníze z fondů Evropské unie. Je pak těžké rozlišovat, co je český zájem, a co zájem takzvaných bývalých firem pana premiéra.

Jak se, podle vás, projevila důležitost role Evropské unie při krizích?

Pandemie koronaviru ukázala, že pokud jde o bezpečnostní otázky a krizové situace, jen velmi těžko se v rámci Evropské unie hledá jednotný postup v řádu hodin či dní, a že efektivní řešení podobných akutních záležitostí je možné pouze na národní úrovni. Naplno se tak ukázalo to, co říkáme jako ODS již dávno, že nemá smysl na unijní úroveň přenášet stále více a více kompetencí tam, kde to zkrátka fungovat nemůže.

Bezpečnost i obrana, řešení krizových situací a ochrana obyvatelstva, to jsou základní úkoly, pro které je zřizován stát. Evropská unie není stát, nemá vlastní integrovaný záchranný systém ani jednotný zdravotnický systém. Kdybychom na začátku pandemie usilovali o jednotný postup, pouze bychom ztráceli čas, který byl v tu dobu velmi drahocenný.

A po ní? Jak hodnotíte záchranné fondy a plány na pomoc zemím v Evropské unii?

Považuji je jen za další snahu využít současné situace k ještě většímu utažení integračních šroubů a posunout nás zase o krok blíže nějakému federálnímu modelu. Je to známá písnička, když Evropská unie jako volný svazek států selže, zazní nejen z řad Evropské komise jediné řešení: Více integrace, více integrace. To je samozřejmě nesmyslné a nepřijatelné.

Model finanční pomoci, který zohledňuje mimo jiné nezaměstnanost jako jeden z hlavních faktorů, je pro Českou republiku velmi nevýhodný, neboť bychom byli čistými plátci, ačkoliv koronavirová krize naši ekonomiku velmi poškodila.

A už vůbec nemůžeme připustit, aby součástí unijních plánů obnovy bylo zavedení celoevropských daní nebo trvalá společná garance za dluhy v rámci Evropské unie.

Snaha o zavedení těchto instrumentů je jednoznačně zákeřným zneužitím slabého momentu ze strany evropského integračního mainstreamu a podkopává to naši suverenitu.

„Pandemie koronaviru ukázala, že bez armády, bezpečnostních sborů a dalších složek IZS se v krizových situacích neobejdeme. Pokud má mít systém obrany a bezpečnosti naší země smysl, musíme jej modernizovat a investovat do něj. Vítáme, že vláda prozatím neustupuje z cíle modernizovat armádu a realizovat klíčové zakázky. Přesto tlak na úspory bude i v dalších letech obrovský, a my si již nemůžeme dovolit prohlubovat obrovský vnitřní dluh, který obrana má,“ řekla jste nedávno ve Sněmovně. Domníváte se tedy, že česká armáda nakonec pandemii odnese kvůli omezení investic?

V tuto chvíli to tak nevypadá, protože vláda zatím stále drží linii investic do velkých armádních akvizičních projektů a nehodlá z nich v příštích dvou letech ustupovat. To samozřejmě oceňuji. Přesto se ale mám na pozoru, protože neznáme vyčíslení škod, a jak zareaguje ekonomika. Blíží se volby a vláda rozhodně nebude chtít utahovat opasky, to raději naši zemi zadluží na dlouho dopředu. Typicky se tak v tuto chvíli vede debata jen o schodku na letošní rok ve výši rekordních půl bilionu korun, ale nevede se debata o tom, jak bude schodek vypadat v příštích letech, co má vlastně vláda v plánu. Je to nezodpovědné.

Ale zpátky k obraně, už zaznívají hlasy například z KSČM, která drží vládu u moci, že obranný rozpočet by se neměl navyšovat tak, jak je plánováno. Proto mám potřebu říkat nahlas, že na rozpočet obrany se nemá sahat, riskovali bychom totiž, že by už nemělo smysl armádu nadále držet, a přitom ji potřebujeme. Svět bezpečnější nebude. Nejde jen o zastaralou techniku, která slouží často za hranou životnosti, ale jde například i o zanedbanou armádní infrastrukturu, investice do výzkumu a vývoje, robotiky, kybernetiky a dalších technologií, které zásadně ovlivňují bojiště.

To vše jsou věci, které se neustále odsouvaly a odsouvají. A nejen já, ale i představitelé armády říkáme, že už není kam je odsouvat. Vnitřní dluh armády je enormní a už není prostor se tvářit, že to někdo jiný vyřeší za nás.

Přišla jste s deklarací, kterou podepsali všichni poslanci a senátoři ODS, a která se právě týká zvyšování peněz z rozpočtu na obranu až na dvě procenta HDP. Domníváte se, že najdete širokou podporu v politickém spektru?

S touto deklarací jsem přišla právě proto, aby bylo patrné, že nad nutností modernizace armády panuje široká politická shoda. Na posledním jednání výboru pro obranu jsme měli diskusi s pěti bývalými náčelníky Generálního štábu Armády České republiky. Zde opakovaně ze strany řady mých kolegů zaznělo, že v navyšování obranných výdajů a jejich smysluplném investování se jednoznačně shodujeme. A tato deklarace je cestou, jak se k tomu formálně přihlásit. Není v ní nic jiného, než co říká vláda a premiér Babiš.

Proto věřím, že podpora bude široká nejen z řad opozice, ale i z vládních lavic. Na zmíněném jednání jeden z pánů generálů vyprávěl historku o tom, jak armáda nabrala rekruty a po základním výcviku je musela propustit, protože na ně nebyly peníze – to už se nesmí nikdy opakovat! Naše armáda si zkrátka už nemůže dovolit na modernizaci dále čekat.

Není tajemstvím, že česká armáda v mnoha ohledech v posledních letech strádá. Už v roce 2017 jste mi řekla: „Největším problémem v současnosti jsou bohužel stále potřebné akvizice a investice do modernizace armády. V tom existuje velký dluh a vedení ministerstva v tomto ohledu v uplynulém období selhávalo.“ Zlepšila se, podle vás, situace za poslední tři roky?

Vnímám, že se situace změnila. Současné vedení resortu obrany v čele s ministrem Metnarem (Lubomír, ministr obrany, pozn. red.) nepochybně projevuje více odvahy a větší aktivitu v oblasti akvizic. Již byla podepsána řada klíčových kontraktů, jako například pořízení 3D radiolokátorů MADR nebo víceúčelových vrtulníků, a další jsou ve fázi, kdy se podpis smluv blíží.

Netvrdím, že vše je ideální, ale nepochybně jsme o dost blíže tomu, aby se armáda konečně dočkala věcí, na které v uplynulých letech neustále čekala, ačkoliv nám předchozí vedení Ministerstva obrany neustále opakovalo, že vše je již připraveno v mašličkách.

Ve Spojených státech stále pokračují protesty po smrti černocha George Floyda při zatýkání policií. Jak tamní dění vnímáte? A nesou si Američané tento problém už historicky, jak někdy zaznívá?

Dle mého názoru nejde jen o smrt George Floyda, ta byla pouze spouštěčem k tomu, aby se propojila frustrace pramenící z různých příčin.

Na jedné straně jsou problémy sociálně slabších vrstev, na straně druhé nenávist některých kruhů elit vůči prezidentu Trumpovi a obava z jeho dalšího volebního vítězství.

K tomu nutno přičíst i průběh pandemie koronaviru ve Spojených státech a její negativní dopady. A v neposlední řadě je patrné, že protesty jsou přiživovány a extremizovány různými antisystémovými skupinami.

Deklarovaným cílem je odstranění rasismu. Ano, nepochybně je v některých lidech rasismus stále zakořeněn. Ale vymýtit ho nelze násilím, rabováním, anarchií, přepisováním historie či obrazoborectvím. Vždyť nikdo neprokázal, že by smrt George Floyda byla rasově motivována.

Domnívám se, že to, s čím si protestující pohrávají, je velmi nebezpečné a podkopává to stabilitu naší civilizace, demokratické společnosti a systému založeného na svobodě, odpovědnosti a právu.

Protesty se přelévají do Evropy i České republiky. Je to také věc Evropanů?

Nepochybně jsou i v Evropě skupiny, kterým konvenuje snaha o rozvrat západního demokratického modelu, a které prosazují určité utopické představy o nápravě světa a člověka. Tyto představy jsou de facto totalitární a spíše prohlubují nenávist ve společnosti. Evropa a Spojené státy jsou spojené nádoby, v některých obdobích se vzájemně ovlivňují více a někdy méně. Není tedy překvapivé, že se tyto protesty přelévají i k nám.

A částečně to i potvrzuje, že zde nejde jen o rasismus, ale že cíle protestů jsou ve skutečnosti jiné.

Protesty a proměny doby často odnášejí sochy a pomníky. A není jich v poslední době málo. Je na čase nějaké odstranit? Nebo nelze dané osobnosti posuzovat pohledem dnešní doby a v rámci emocí nejednáme realisticky?

Odstraněním pomníků či soch historii nezměníme. Jde o pouhý fanatismus a snahu anulovat dějiny. Když to přeženu, mohli bychom nakonec požadovat, aby se běloši stáhli ze všech kontinentů zpět do Evropy, abychom zničili hodnoty, které naše civilizace vybudovala a tak dále. Minulost nelze měnit a ani ji nelze přepisovat jen kvůli našemu lepšímu pocitu. Neneseme vinu za křivdy, které provedli naši předci. Měli bychom hledět do budoucnosti, usilovat o smíření, o větší vzdělanost a rovnost příležitostí.

Místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová se vyjádřila k projevům rasismu v Evropě. „Rasismus je v Evropě na vzestupu od roku 2015, kdy jsme zažili migrační krizi a kdy skutečně se atmosféra ve společnosti zhoršila. Ale nemáme v Evropě žádný ze států, který by rasismus nějakým způsobem posvětil nebo by byl k němu úplně mlčenlivý. Všude máme zákony, které se ale málo vynucují, a zároveň rasismus probíhá ve velice skryté formě diskriminace, kterou nevidíme, nemáme ve statistikách, ale která ve společnosti existuje. Řekla bych, diskriminace skrytá, ale velmi palčivě žitá těmi, kterých se to týká, takže máme v Evropě co dělat,“ řekla. Má Evropa závažný problém s rasismem?

Vyjádření paní eurokomisařky je takové a la chytrá horákyně – přes hodně slov toho vlastně moc neřekla a svá tvrzení ničím nepodložila.

Evropa je na tom, podle mého názoru, s rasismem lépe než v minulosti. Jestli jsme od roku 2015 mohli sledovat určitý negativní posun v chování společnosti a v nesnášenlivosti vůči některým skupinám obyvatel Evropy vůči druhé, byl to spíše sílící antisemitismus, než rasismus. Nebyli jsme svědky žádných snah o legitimizaci či legalizaci společenské nerovnosti na základě rasových rozdílů.

V jednom má ale eurokomisařka pravdu – existují zákony a právo, které se v některých případech málo vynucují. Je to způsobeno například tím, že policisté v některých zemích Evropy nemají takovou důvěru svých vlád. Někdy jim svazují ruce i v případech, kdy je nutné zasáhnout. Policisté pak mají strach, aby se sami nestali terčem útoku a nebyli napadáni za domnělý rasismus nebo dokonce hnáni k soudu, a raději situaci monitorují, místo aby konali.

Pokud někdo porušuje zákon a narušuje veřejný pořádek, je jasné, že zásah policisty není veden kvůli barvě pleti pachatele, ale je veden proto, aby zajistil bezpečnost společnosti a veřejný pořádek. Když vláda tuto možnost ochráncům a strážcům zákona sebere, nestává se policie ničím jiným než prostým přihlížejícím.

(Autor: Zuzana Koulová)

Jana Černochová

1. místopředsedkyně poslaneckého klubu PČR
předsedkyně sněmovního výboru pro obranu
expertka pro obranu
starostka MČ Praha 2