Jan Zahradník Články

ČESKÉ BUDĚJOVICE Když se jel pozdě večer ve středu 7. srpna 2002 jihočeský hejtman Jan Zahradník podívat na rozbouřenou Malši k mostu do Roudného, viděl, že je zle. "Při extrémních deštích mám zvyk jít se podívat na dům operního zpěváka Petra Dopity dole pod mostem. A ten už byl skoro zaplavený," vzpomíná na začátek ničivých povodní dnes vysokoškolský učitel Jan Zahradník.

Co následovalo? 
Stáhl jsem z dovolené na Lipně vedoucího krizového řízení kraje a po půlnoci mi volal šéf hasičů Josef Blažek, který žádal o souhlas s evakuací obyvatel z obcí okolo Malše pod Římovskou přehradou. Proto jsem odjel z domova do krajského úřadu a zahájil jsem práci krizového štábu. 

Napadlo vás, že po první vlně povodní může přijít druhá? 
Fakt je, že první povodňová vlna ve čtvrtek odezněla a v pátek už začalo být hezky. Jezdili jsme po obcích v povodí Malše, kde lidé uklízeli. Ale jeden zkušený vodohospodář z povodňové komise nás varoval, že povodeň je dvouhrbý velbloud. A opravdu v pondělí přišla druhá vlna a byla ještě horší. 

Které místo je pro vás symbolem těchto povodní? 
Symbolem zkázy jsou Metly. Já tam krátce přijel, když už jejich obyvatelům pomáhali vojáci. Bylo to boží dopuštění. Kaplička povalená, domy zbourané. A k tomu smutné svědectví majitele domu pod hrází rybníka, který po ní chodil a říkal - to bylo, jako když ta hráz teče, najednou se dala do pohybu a spláchla celé Metly. Bohužel tu i jeden člověk zemřel. 

A co napjatá situace okolo rybníka Rožmberk? 
To je pro mě taky velmi intenzivní zážitek. V úterý 13. srpna jsem dostal zprávu, že došlo k protržení hráze Nové řeky a všechna voda z pískoven na horním toku Lužnice se valí do Rožmberka. Hráz rybníka zadržovala desetkrát víc vody, než je normální stav, a její hladina dosáhla dvojnásobné výše. Pak se na hrázi objevily trhliny a na její spodní hraně začala prosakovat voda. 

To byl přece důvod, proč jste evakuovali lidi z obcí kolem Lužnice pod hrází Rožmberka. 

Ano. Jenže lidi byli naštvaní, protože neviděli žádnou vodu. Voda byla daleko a oni museli nechat doma zvířata a majetek a sami odejít. A my jsme nechali hráz zpevnit návozem štěrku a písku a každé ráno kolem šesté jsme ji jezdili kontrolovat. Naštěstí vydržela. 

Když už jsme se dostali k Lužnici, ta je spojována hlavně s vodní pohromou ve Veselí nad Lužnicí. 
Veselí je pro mě opakující se případ, to není jen rok 2002, totéž bylo v roce 2006. Pamatuji si, že tam přijel ministr životního prostředí Libor Ambrozek a říkal lidem: Musíte se vystěhovat tamhle na kopce, tam uděláme sídliště – a ti lidé plakali. Jenže obyvatelé Veselí doplácejí na to, že jednak bydlí blízko u vody a jednak je tam kvůli různým rozvodím nesoulad mezi povodňovými jevy na Lužnici a Nežárce. 

A jak vnímáte roli přehrad - pomohly, nebo spíš lidem škodily? 
Přehrady podle mě jednoznačně pomohly. Tvrdím, že manipulace s Lipnem kraj zachránila od mnohem větších škod. Totéž platí o Římově i Husinecké přehradě. A to navzdory tomu, že lidé žijící v sídlech pod přehradami se zlobili a říkali – kdybyste už v květnu vypustili přehrady na půlku, nemusely nás teď vyplavovat. Ale to přece nejde, vždyť ty přehrady mají nějaký účel, slouží buď jako zásobárna pitné vody, nebo k energetickým a rekreačním účelům a nemohou být poloprázdné. 

Vybavíte si i úsměvné historky? 
Třeba když jsem se uložil ke spánku ve spacáku na krajském úřadě a vzbudil mě ministr vnitra Stanislav Gross, aby mě varoval, že se blíží povodně. Při druhé vlně jsme zase těsně před evakuací krajského úřadu chytali z valícího se proudu Malše přímo před úřadem prázdné sudy, které se uvolnily z pivovaru Samson. 

Ustál by nyní kraj tak obrovské povodně lépe? 
Jednoznačně ano. Kraj je teď na povodně mnohem lépe připraven. Ve spolupráci s povodím se začala dělat protipovodňová opatření, i splavnění Vltavy má svůj smysl. Není to jen turistická atrakce, ale průtočnost koryta je dneska daleko větší – až na Hlubokou a do Týna nad Vltavou. 

RNDr. Jan Zahradník

člen strany
zastupitel statutárního města
krajský zastupitel