Interpelace na ministra průmyslu a obchodu a dopravy ve věci zelená dohoda pro Evropu
(www.psp.cz) Ústní interpelace poslance Jana Zahradníka na ministra průmyslu a obchodu a dopravy Karla Havlíčka ve věci zelená dohoda pro Evropu.
Jan Zahradník:
Děkuji, pane místopředsedo. Nejdříve trochu politiky. Pan premiér se vyjadřuje velmi razantně k té Zelené dohodě, velmi kriticky. Přitom všech šest poslanců za ANO hlasovalo pro to usnesení Evropského parlamentu o Zelené dohodě. To za prvé.
A teď, jak se, pane ministře, díváte na problémy, které jsou v té Zelené dohodě obsažené? Třeba že pro účely směrnice o zdanění energií se zvažuje přechod od jednomyslnosti na kvalifikovanou většinu, beze změny primárního práva.
Pak je tam otázka dodávek čisté, dostupné a bezpečné energie. Tam mají hrát klíčovou roli obnovitelné zdroje, podle textu především větrná energie z příbřežních mořských oblastí. Já nevím, jestli je paní komisařce známo, že my u nás žádné off shore příbřežní oblasti nemáme, leda tak na břehu Lipna nebo Orlické přehrady. Není tam ani slovo o jaderné energetice, ale také kupodivu ani slovo o fotovoltaice.
A konečně jenom na ukázku, kapitola Aktivizace průmyslu pro čisté oběhové hospodářství. Do roku 2030 má být zajištěna výroba oceli s nulovými emisemi uhlíku. Počítají oni s dramatickým nárůstem spotřeby elektřiny?
Pak ještě na závěr, mluví tam o jednotném trhu s druhotnými surovinami, takže to by nás mělo zajímat, než úplně schválíme ten zákon o odpadech, jak tedy nám do toho bude vstupovat Evropská komise se svými někdy velmi podivnými návrhy. Děkuji.
Místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:
Děkuji mockrát za dotaz. Green Deal a vše, co se týká Zelené dohody, je pochopitelně jedno z nejdiskutovanějších témat a já myslím, že je všeobecně známo, že Česká republika je v tom jednou z nejrazantnějších, minimálně na té úrovni Evropských rad, protože musím říci, že kdykoliv alespoň já jedu, nebo když jede pan premiér, ale i když jede třeba náš pan ministr životního prostředí, tak zachováváme racionální postoj, nenecháváme se zcela zviklat zelenými vlnami současné Evropy a snažíme se na to nahlížet z úhlu pohledu pragmatického, ale současně s jasnými ekologickými ambicemi. To znamená, my se nevzdáváme ambicí, a dokonce i rozumíme tomu, že se musíme chovat velmi střízlivě a musíme pro životní prostředí něco dělat, my jsme se i přihlásili nakonec k té ambici roku 2050, ale máme velký problém s tou ambicí v roce 2030.
Z našeho pohledu je nedělatelná. Já to říkám velmi otevřeně, protože pokud se podíváme na emise CO2, tak v rámci České republiky jsou dány ze 40 % energetikou, ze 20 % průmyslem a z 15 % dopravou, to je těch 75 % hlavních. Měli-li bychom naplnit ambice, nikoliv redukce, po předem domluvených a dlouho respektovaných 40 % do roku 2030, které plníme, a když se podíváme, tak Česká republika na rozdíl od některých jiných evropských zemí, které nás kritizují, ale toto nenaplňují, tak my je plníme, opakovaně říkám, tak jsme dokonce byli připraveni i být o něco lepší v tom roce 2030. Říkali jsme: nebude to 40, ale třeba 43, 42, 44 %. To byly některé ambice, které vycházely ze struktury hospodářství, z pragmatického úhlu pohledu. Ambice, které dnes Evropa naznačuje, že by se v roce 2030 mělo přejít na 50, ne-li 55, a dokonce padají někdy takové návrhy, že by to mělo být ještě více, tak z těch důvodů, které jsem říkal, jsou nerealizovatelné, protože zjednodušeně, my k jádru přecházíme postupně, ale ten přechod není pochopitelně okamžitý, vybudovat jaderný zdroj je otázka 15 až 20 let, to znamená, že optimistické odhady jsou někdy okolo roku 2036, což pochopitelně zdaleka převyšuje rok 2030. A dohnat to takzvanou energií založenou na obnovitelných zdrojích je nerealizovatelné čistě z toho důvodu, máme-li ještě navíc k tomu snižovat to, co řešíme i za vaší asistence v rámci uhelné komise, to znamená útlum uhlí.
To znamená, musíme se vždycky na to dívat z úhlu pohledu, že tady potřebujeme nějaký další zdroj, čili nemůžeme všechno utlumit, současně nemít ještě jádro a současně naskočit pouze na nové zelené zdroje. Notabene to, co jste zde zmiňoval, tak vítr je pro nás v podstatě nerealizovatelný, nikoliv proto, že bychom ho neměli rádi, ale Německo, které má dneska, nepletu-li se, 30 tisíc větrných elektráren, v České republice jich máme 130, tak je to dáno pochopitelně geograficky, u nás podíl větru je řádově 0,2 %. A jestliže do roku 2030 ho ztrojnásobíme, připusťme, že budeme někde na necelém 1 %. To pro celkový objem nebude mít žádný vliv.
Takže my jsme v Green Dealu na rok 2030 střízliví mimo jiné nejenom z úhlu pohledu energetiky, protože musíme zachovat soběstačnost, ale i z úhlu pohledu struktury průmyslu. My jsme druhou nejprůmyslověji orientovanou zemí v Evropě po Irsku přes hrubou přidanou hodnotu, přibližně stejně jako Německo, a opět, 25 megatun CO2, které ročně vypouštějí naše průmyslové podniky, nemůžeme prostě změnit do roku 2030 třeba na polovinu, což by tak obnášelo to, kam bychom se měli dostat s tou ambicí Green Dealu 50-55 %.
Za prvé, nemůžeme podnikům nařídit, co mají dělat, a když jim to uděláme, tak tady zlikvidujeme tuzemský průmysl. Musíme jim vytvořit prostředí pro přechod na nové technologie, což je v pořádku, a v rámci našich aktivit to činíme. Myslím si, že málokterá vláda tady spustila tolik inovativních programů a inovačních výzev pro přechod na nové technologie, ale i to trvá prostě celou řadu let.
A pak nezapomínejme na tu další oblast, a to je doprava. Prostě a jednoduše, ambice Evropy v oblasti dopravy je věc jedna, realita je věc druhá. Jestliže v České republice máme 5,5 mil. aut v naprosto drtivé většině na spalovací motory, tak nemůžeme očekávat, že do roku 2030 tady uděláme revoluci a budeme tady mít třeba 20 % aut v takzvané čisté mobilitě. Z našeho úhlu pohledu se budeme pohybovat někde okolo 3-4 %, a to si myslím, že je ještě poměrně velká ambice.
Toto všechno když sečteme, podtrhneme, tak je zřejmé, že rok 2030 - musíme stále trvat na té naší ambici někde mezi 40 až 45 % vůči Pařížské dohodě, a to je to, za čím my si stojíme a co pevně říkáme i na úrovni Evropské komise. Děkuji.
Jan Zahradník:
Ne, já nebudu dávat žádný dotaz. Jenom chci říci, že se tím bude zabývat výbor pro evropské záležitosti 18. března. Určitě tam vaši lidé přijdou a budou s námi o tom debatovat. Připravíme takové stanovisko, které by, řekněme, reflektovalo většinový názor, který na to je.
Otázkou je, zdali by nebylo dobře takhle závažný materiál, který může mít takové dopady, včetně klimatických zákonů, které se připravují, mít tady na plénu Sněmovny. To bychom možná mohli zvážit. Dohodnout se, jestli bychom nějakým usnesením nepodpořili vaši roli vyjednavače nebo pana premiéra v Evropské radě ve věci nějakého stanoviska k této Zelené dohodě.
Místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:
Velmi krátké doplnění. V rámci připravované národní hospodářské strategie, kterou připravujeme, tak její součástí bude i dopad Green Dealu na český průmysl, na českou energetiku. Její součástí bude i dopad Greed Dealu na český průmysl, na českou energetiku, takže během několika měsíců bychom měli mít ucelený kvalitní materiál, který popíše dopady Green Dealu na české hospodářství. Myslím si, že je to nesmírně důležitý materiál, který by měl být východiskem nejenom pro budoucí vizi našeho hospodářství, ale současně i pro to, abychom začali pracovat nad konkrétními daty, co to vlastně může pro kohokoliv z nás znamenat. Protože jedna věc jsou vize a ambice, druhá věc je, když to potom vidíme černé na bílém a vidíme, co by to znamenalo pro zaměstnanost, co by to znamenalo pro výkonnost, co by to znamenalo pro export, co by to znamenalo pro prosperitu celé země, kterou jsme si tady v posledních letech velmi náročně vybudovali. Děkuji.
poslanec