Jan Zahradil Články

Dostali jsme se do bodu, kdy je na čase vyvázat se ze závazku přijmout euro, tvrdí europoslanec za ODS Jan Zahradil. Podle něj by se Evropská unie měla vrátit do stavu, kde byla ještě před přijetím eura, i když připouští, že se to asi nepovede. Nynější spor ve vládní koalici je podle Jana Zahradila důsledkem toho, že čeští politici si za patnáct let ještě nevydiskutovali, jakou podobu Evropské unie chtějí prosazovat.

Co jsme jako Česko získali tím, že jsme se nepřipojili k rozpočtové dohodě eurozóny?

Především myslím, že jsme nic neztratili. Jsme členy Evropské unie, členy společného evropského trhu a nikdo nás neodřízne od evropských fondů. A co jsme získali? Vyslali jsme signál, že ne všichni jsou za všech okolností ochotni podporovat přenos dalších pravomocí z národních států na evropskou úroveň. A také, že se nakonec vůbec nemusíme připojit k euru. Řada politiků na summitech má podobný názor jako premiér Nečas, ale z nějakých důvodů se neodváží říci ho nahlas.

Z jakých?

Panuje jakýsi eurokonsenzus, který si málokdo dovolí narušovat. Prostě proto, aby nebyl označen za černou ovci. V europarlamentu se stává, že na plénu kritizuji nějaké bruselské opatření, a potom za mnou přijde švédský nebo finský kolega a řekne: "To jste to dobře vyjádřil, já si myslím úplně to samé." A když zeptám, proč to neřekne sám, pokrčí rameny a omluvně se usměje, že u nich se to tak nějak nenosí.

Čím jsme tak jiní? Pětadvacet zemí pro a my proti?

Nejsme jiní. To, co se skrývá za naším postupem, tedy za odmítnutím přesouvat další národní kompetence na evropskou úroveň, má podporu u obyvatel mnoha zemí unie. Problém je, že jejich elity jedou pořád v pohodlných vyježděných kolejích. Nemají chuť a důvěru riskovat nebo jsou přesvědčeny, že to tak má být.

Takže Petr Nečas a Václav Klaus mají pravdu proti všem?

To jsou hesla z dějepisných učebnic. Je možné si z toho dělat takto legraci. Ale pokud je ve vládě většina, která nesouhlasí s převodem kompetencí na evropskou úroveň, a pokud je v Česku většina lidí proti přijetí eura, tak je postoj premiéra naprosto legitimní a správný.

Když čerpáme peníze ze strukturálních fondů, neměli bychom také občas něco unii vrátit? Třeba tím, že se nebudeme jako jediná země stavět proti fiskálnímu paktu?

To je míchání dvou věcí, které spolu nesouvisí. Do unie jsme vstoupili za podmínek, kdy existoval přerozdělovací mechanismus z evropských fondů. Nárok na čerpání máme podle ekonomické výkonnosti. To nemůže mít nic společného s tím, jestli se připojíme k nějaké politické představě, jak má unie vypadat. Nikdo nemá právo používat to jako klacek, aby nás donutil k něčemu, co přijmout nechceme. To jsou argumenty jako z imperiálních dob, které nemůžu akceptovat.

Solidarita vám nic neříká?

Jeden výrazně solidární krok jsme učinili, když jsme MMF poskytli půjčku na stabilizaci eurozóny. Sice ne v té výši, jaká byla požadována, ale ve výši, která není zanedbatelná.

Premiér řekl, že se nakonec můžeme k rozpočtovému paktu připojit. Sdílíte jeho názor?

Od TOP 09 jsme teď slyšeli různé výhrůžky odchodem z vlády. A pokud by se to takto vyhrotilo, je nutné položit si otázku, co má větší hodnotu. Jestli pokračování vlády, anebo kompromis ve věci fiskální smlouvy. Nebudu říkat žádná silácká slova. Možná ale naopak dojde k opačné situaci, že se některé země nakonec k oné fiskální smlouvě nepřipojí. Z toho, co sleduji v Evropském parlamentu, třeba ve Švédsku nebo Finsku skepticismus vůči Evropské unii roste.

Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg řekl o premiérovi, že poškozuje zemi. Může být dál za téhle situace ministrem zahraničí?

Já bych byl nejraději, kdyby pan Karel Schwarzenberg nebyl ministrem vůbec. Tu funkci nedělá dobře. Nemám na mysli politické názory, ale způsob řízení úřadu. Už je to asi nad jeho síly. Výroky, které pronesl, by si měl každý ministr odpustit, pokud chce, aby vláda fungovala. Musí tady být nějaká hierarchie. Premiér je prostě nadřízený všech. A pokud si ministr myslí cokoli, nemá to vzkazovat přes média. Bylo v pořádku, že se premiér ostře ohradil, pan Schwarzenberg už takovou reakci potřeboval jako sůl. Bylo potřeba ho umravnit a vrátit do rozumných kolejí.

Co dělá Karel Schwarzenberg špatně?

Třeba zavřel několik zastupitelských úřadů v subsaharské Africe. Přitom jsem si myslel, že otevírat nové trhy mimo Evropskou unii je pro tuto vládu důležité. Třeba proto, abychom nebyli závislí z 85 procent na evropském trhu. Potom by totiž přestal platit argument zastánců co nejhlubší integrace, že musíme následovat hlavní proud, protože jsme s unií ekonomicky svázaní. Často se odvoláváme na Německo jako na vzor a přitom jeho ekonomiku drží ze značné části mimoevropské trhy. V tomto směru bychom si měli z Německa brát příklad.

Proč se česká politická reprezentace stále nemůže dohodnout na zahraniční politice?

Nedokázali jsme si za posledních patnáct let vydiskutovat, jakou podobu Evropské unie chceme prosazovat. Jsou tady dva názory. Jeden je prointegrační – říká, že musíme být vždy u toho, jinak budeme na periferii, v izolaci, a proto se vždy ke všemu musíme přidat. A pak je tady druhý, zdrženlivý názor, který říká, že bychom měli prosazovat spíš flexibilní, vícerychlostní Evropu. Žádný z těchto názorů nezvítězil. A důsledkem je, že se odehrává veřejná polemika mezi premiérem a ministrem zahraničí v médiích.

Vy zastáváte druhý náhled. Kde bychom s ním měli hledat v Evropě spojence?

Třeba v Dánsku nebo Švédsku, které v eurozóně nejsou a nechystají se tam v dohledné době vstoupit. Mohli bychom s nimi naše postoje víc koordinovat. Na úrovni Evropského parlamentu se o to snažíme.

Proč jít se skandinávskými státy, a ne s Německem, se kterým jsme více ekonomicky propojeni?

Já mluvím o politickém spojenectví. Ne o ekonomice. V těchto zemích se stejně jako u nás zvedá odpor vůči tvrzení, že jedinou odpovědí na každý problém je, že potřebujeme ještě více Evropy.

Nazval jste ty, co jsou pro větší integraci, "čecháčky". Může to vysvětlit?

To jsem si trochu zaironizoval. Protože právě ti, kdo jsou stoupenci hlubší integrace, ti, kdo říkají, že se vždycky musíme přidat, jako pan Schwarzenberg, pan Zaorálek z ČSSD nebo nyní pan Kalousek, rádi odpůrce integrace označují za provinciální čecháčky, za ty, kdo nemají evropský rozměr, nechápou, o co jde. Tak jsem si to dovolil převrátit. Stejně tak je možné tvrdit o nich, že právě oni jsou těmi čecháčky, kteří se potřebují v každé chvíli připojit k tomu mocnějšímu, silnějšímu, kdo zrovna udává tón. To docela sedí.

Byl Václav Havel jako stoupenec evropské integrace čecháčkem?

No určitě nebyl. Ale dodávám k tomu, že stejně tak jím není Václav Klaus, kterého z toho mnozí obviňují. Já jsem to použil jako nadsázku.

Dobře, tak nadsázka. Ti, kdo jsou třeba ve Švédsku pro hlubší integraci, jsou "švéďáčci"?

Můžete si z toho dělat legraci. Já bych zůstal na české půdě. Já nevím, jak se nálepkují zastánci a odpůrci integrace v Švédsku. U nás každý, kdo je proti integraci, je nálepkován jako xenofob, provincialista a čecháček a já se to pokouším obrátit.

Nedávno jste řekl, že Evropská unie je RakouskoUhersko přizpůsobené pro 21. století. Jak to myslíte?

Evropské politické elity do značné míry ztratily kontakt s názory svého obyvatelstva. Totéž se dělo v RakouskoUhersku. Také nyní se vytvořila vrstva nadnárodní politické byrokracie, která produkuje legislativu Evropské unie a snaží se do zákonů kodifikovat úplně všechno. Panuje tu přebyrokratizovanost, přeregulovanost... Některé paralely s rakouskou monarchií prostě sedí. Pevně však věřím, že nebude platit paralela, kdy se ten nadnárodní celek dostal do takových problémů, že to vyústí v nějaký násilný konflikt.

Jak by měla podle vás EU vypadat?

Měla by se vrátit do stavu, který tady už byl. Dostatečnou míru integrace představuje model z poloviny osmdesátých let, který kodifikovat čtyři základní svobody a nebyl nákrokem k politické unii a federalizaci. Bylo by lepší mít flexibilní přístup, tedy případnou eurozónu užší, tvořenou méně členy, která by měla také větší renomé.

Byl by pak potřeba europarlament, jehož jste členem?

Určitě by nebyl nezbytný. Je to jen jakýsi politický symbol. Ale ve skutečnosti se domnívám, že návrat do doby před Maastrichtskou smlouvou je nereálný. To může být moje zbožné přání, ale v reálu to proveditelné není.

Co by mělo Česko dělat?

Je na čase se vyvázat z právního závazku přijmout euro, protože se změnily podmínky, za kterých jsme budoucí členství v eurozóně slíbili. Pokud se k tomu bude chtít přidal i někdo jiný, třeba skandinávské státy, uvítáme to. Ale nemyslím, že bychom měli iniciovat něco společného. Každý ať jedná sám za sebe. 

(Autor: Petr Honzejk, Adam Černý)

Ing. Jan Zahradil

předseda europoslaneckého klubu ODS