Jan Zahradil Články

 

Už na začátku roku jsem řekl, že pokud se Václav Klaus rozhodne kandidovat do europarlamentu, tak jeho přirozené místo vidím na kandidátní listině ODS jako lídra. Zaznamenal jsem, že pro Český rozhlas řekl, že o tom v tuto chvíli neuvažuje, takže tím je pro mne v tuto chvíli záležitost uzavřena a nemá cenu to dál řešit přes média. Hlavně je třeba si jasně říct, jestli ODS má na to – a jestli chce – jít do těch eurovoleb sama, nebo jestli má vyslyšet nějakou tu výzvu o takzvané integraci pravice. ODS je pořád ještě strana, která má na to, aby tu značku držela. Aby se neasociovala s nějakými okrajovými hnutími. To, co se nakupilo kolem paní Bobošíkové, a ani paní Bobošíkovou samotnou, nepovažuji za partnera ODS. V souvislosti s tímhle uskupením nemá význam mluvit o integraci pravice, stačí se podívat na ty kandidátní listiny a zjistíme, že to žádná skutečná pravice není.

 

Jestliže se Václav Klaus postavil po bok Bobošíkové na nějakém mítinku, já se na to snažím spíše nemyslet a vytěsnit to z paměti. Sám před sebou předstírám, že jsem to neviděl, protože si chci na Václava Klause uchovat dobré vzpomínky a chci si k němu zachovat nějaký respekt.

 

Je to konglomerát lidí všech možných směrů, názorů a zaměření, kteří se domnívají, že vlna nespokojenosti a radikalismu doprovázená radikální rétorikou by je snad mohla dovést do sněmovny. Pokud jde o ty bývalé členy ODS, jsou to lidé, kteří svým odchodem ODS jedině prospěli. Například Boris Šťastný, kterého mám osobně rád a musím mu přiznat, že je to srdcař, který pro ODS trpěl – ale na druhou stranu to je člověk politicky nesmírně nešikovný, cokoliv řekl, se obrátilo proti ODS. Pokud tito lidé v ODS nebudou, pro naši celkovou image to je jen dobře. Tím spíše, pokud tam nebudou lidé, kteří byli nebo jsou spojováni se jmény Roman Janoušek, Ondřej Palounek, Tomáš Hrdlička.

 

Znovu řeknu, že se to snažím neslyšet a nevidět. Pokud mluvíme o spolupráci s Václavem Klausem, pak to je opravdu spolupráce s Václavem Klausem, nikoli s nějakými seskupeními kolem paní Bobošíkové.

 

Nigel Farage určitě není náš partner, je to náš konkurent a konkurent našeho hlavního spojence na evropské půdě, tedy britské konzervativní strany. Moji kolegové z britské konzervativní strany se to snažili panu exprezidentovi vysvětlit. Mám pocit, že mu ten obrázek podali docela plasticky a vysvětlili, proč s Nigelem Faragem nemohou a nechtějí spolupracovat. Jakým způsobem to pan prezident přijal nebo nepřijal, to už nevím.

 

Myslím, že by se to dalo interpretovat tak, že po drtivé porážce, kterou jsme utrpěli v roce 2010, se skutečně něco začíná hýbat. Je módou říkat, že ODS do té špatné kondice přivedl Petr Nečas, že ji do ní přivedly ústupky Kalouskovi ve vládě atd. Myslím však, že je dobré se podívat na minulost, která není bezprostředně spjatá s Petrem Nečasem. V roce 2006 jsme vyhráli volby bezprecedentním způsobem, nejlepším historickým výsledkem 1 900 000 hlasů. V roce 2010 nám z toho zbylo o něco málo víc než milion, ztratili jsme téměř polovinu voličů. Totéž ve volbách na pražskou radnici – 2006 jsme vyhráli nadpoloviční většinou, 2010 už jsme prohráli s TOP 09. Takže kde je ta příčina? To přece není vina Nečase a ústupků Kalouskovi. Příčinou je, že ODS přestala být symbolizována jmény volených politiků, ale začala být symbolizována jmény, jako je Marek Dalík, Janoušek a podobní kmotři nebo šíbři nebo političtí podnikatelé. Ta terminologie mi je celkem jedno. Ale tohle je přece ta příčina, tam to dospělo, tohle byla ta tvář ODS. A to, co se teď děje v Praze, je bolestný, klopýtavý a pomalý pokus se této nálepky zbavit. Já tomu samozřejmě fandím, myslím, že další Janoušky si prostě nemůžeme dovolit. Musíme dokázat, že s touhle politickou „kulturou“ už nemáme nic společného, že tady nikdo nikoho ze zákulisí neřídí a neúkoluje, že nikdo neběhá po radnicích a nerozhoduje za primátora či za radu hlavního města o zakázkách. To je hlavní vzkaz toho, co se v Praze za uplynulé dva roky odehrálo a co kulminovalo v posledních měsících.

 

 

Samozřejmě. Můžeme se podívat na ústeckou kandidátku, kterou vede Radim Holeček. Můžete se podívat na libereckou, kterou vede úspěšná starostka České Lípy Hana Moudrá, která celou dobu žila ve stínu celostátních politiků, a teď najednou je dobrá k tomu, aby vedla kandidátku, protože to je úspěšná starostka, která má dobrou pověst. Není to organizované, ale členská základna ODS mnohde dala najevo, že toho má dost, že nehodlá platit účty za někoho, s kým u toho stolu neseděla a nehodovala. Není to žádná revoluce, je to pomalý proces, bude to mít nějaké fáze, předpokládám, že vyvrcholí za rok při sestavování komunálních kandidátek, ale je to proces, který je podle mne pozitivní a který může ODS vrátit ztracenou důvěru voličů.

 

To, co se stalo na kongresu 2010, byla jedna z hodně dobrých chvil v životě ODS. Samozřejmě se to pak nějakým způsobem utopilo a rozpustilo, jednak v koaličních kompromisech, nebo tím, že někteří, kteří tenkrát vyjeli, se (ať už vlastní vinou, nebo ne) dostali do problémů, jako byl případ ProMoPro. Takže jasně: byl bych velice rád, kdybychom se definitivně odstřihli od pověsti strany, která je na různých úrovních řízena nějakými kmotry. Myslím, že jsme v tom teď pokročili poměrně značně. Praha, Ústí nad Labem, Liberec jsou toho důkazem. A je třeba v této cestě pokračovat.

 

Jsem rád, že se ODS někde nějakým způsobem rozhýbala. Ve středních Čechách mělo to hlasování o kandidátkách dramatičtější a velmi dlouhý průběh. A nakonec se delegáti přiklonili k řešení, které tam máme, a uvidíme, jak to volič zhodnotí. Myslím, že vzkazy, které si odneseme z těchto voleb, a z výsledků, které dosáhneme, nebo nedosáhneme v jednotlivých regionech, budou rozhodující pro bilanci, zda jsme v tom kterém regionu postupovali správně, nebo nesprávně.

 

Logicky. Musí to být dvojciferný výsledek, musí jít o výsledek, který nás zachová v pozici nejsilnější opoziční strany, a který nám umožní vymezovat se proti případné levicové většině způsobem, který nás za čtyři roky zase do vládních pozic vynese.

 

 

Předpokládám, že ti, kteří budou schopní dokázat, že přitáhli voliče, že se dostali nad očekávaný průměr, si o ta místa řeknou. Kdo konkrétně to bude, se neodvážím odhadovat, ale bude to pro stranu rozhodně zdravé. Pokud se vyloupne někdo, o kom jsme ještě před rokem neslyšeli, ale svou pověstí, charismatem a dobře vedenou kampaní dokáže v regionu zlomit výsledek nad průměr, pak takový člověk má mít sám zájem, aby kandidoval do nějaké pozice.

 

 

Paní Němcová se z mnoha dobrých důvodů stala volební lídryní ODS, je to správné rozhodnutí, které plně podporuji, je to dobrý volební lídr, který může ODS přinést body. Martin Kuba je úřadující předseda ODS, funkci zdědil po Petru Nečasovi a má na ni plný nárok, protože funkci prvního místopředsedy mu svěřil kongres. Pokud jde o volební kampaň, mediální strategii, technicko-organizační věci, v tom Martin Kuba odvádí velmi dobrou práci. Je také lídrem v jednom z regionů, čili i tam bude muset odvést kus práce. Jak se karty rozdají na kongresu, to je věštění z křišťálové koule. Jsem přesvědčen, že volby dopadnou dobře, že se ukáže, že jsme správně zvolili volební lídryni, a že se to pak promítne i do toho kongresu.

 

Především nechci být řazen do nějaké skupinky. Například v Praze 6 dlouhodobě a velmi dobře a kvalitně spolupracuji s Tomášem Chalupou. Vyrostli jsme tu spolu, oba jsme i ve stejnou dobu pracovali u Václava Klause. To dělení na klausovce a neklausovce úplně neberu. A jde-li o to, co se stane na kongresu… Vážím si toho, že jste se zeptal zpříma, ale asi sám nevěříte, že bych vám mohl byť jen naznačit, co se bude po sečtení volebních výsledků odehrávat.

 

Spíše to víří vzduchem, než že by se mne na to někdo ptal… Kdybychom se bavili o pětiprocentní straně, tu asi může vést i europoslanec. Ovšem vést stranu, která chce být relevantní opozicí, chce usilovat o další vládní angažmá, znamená, že předseda by měl sedět ve sněmovně. Kde jinde než ve sněmovně nastolovat témata, ukazovat, že to umíte lépe než vláda.

 

Jsem pragmatik a určitě bych to nepřeháněl. Petr Nečas také začínal s mediální nálepkou čistého a ten jeho konec v politice tomu neodpovídal. Na druhou stranu však tvrdím, že nemůžeme bagatelizovat jevy, které s námi byly zcela logicky a bohužel zcela oprávněně spojované v nedávné minulosti. Už jsem to jednou řekl, nemůžeme si dovolit další Janoušky. Řeknu jen jedno jméno za všechny, mohl bych ještě vyjmenovat dalších pět, ale tohle jméno je zrovna dobrým symbolem…

 

Řekl jsem, že si nemůžeme dovolit další Janoušky, a to je asi všechno, co ze mne v tomto ohledu dostanete. Tohle je mediální souboj, který bychom neměli svádět. Měli bychom ukázat, že to myslíme vážně. Myslím, že zrovna v Praze se to děje, a já budu tento proces určitě podporovat.