Jan Zahradil Články

 

Nabízím tři příklady:

 

1) Pokud jde o počet projevů europoslanců na plénu, autoři již tradičně nejsou schopni rozlišit mezi skutečným parlamentním projevem a například "explanation of votes" neboli vysvětlením hlasování. "Vysvětlení" je přitom pomůckou, kterou si mnozí europoslanci přifukují svou parlamentní statistiku a nemá charakter regulérního projevu.

 

2) Pokud jde o zpravodajské zprávy europoslanců, autoři studie opět nedokázali kvalitativně odlišit náročnost jednotlivých zpráv. Dělat zpravodaje složitému legislativnímu aktu je práce, která může zabrat i několik let a lze se k ní dostat třeba jen jednou za celé volební období. Naproti tomu tzv. zprávy z vlastní iniciativy bývají nezřídka jednoduchým slohovým cvičením, jejichž příprava a schválení může zabrat nejvýše několik měsíců a lze je tak opět použít k vylepšení statistiky.

 

3) Počet podaných pozměňovacích návrhů úzce souvisí s členstvím europoslance v konkrétním výboru. Výbor, který má náročnější agendu, bude logicky pro své členy znamenat větší pole působnosti pro podávání většího počtu pozměňovacích návrhů, než výbor s méně objemnou agendou. Ani toto nejsou autoři studie schopni zohlednit.

 

Ve výčtu podobných nedostatků by se dalo pokračovat, přičemž údaje potřebné k jejich odstranění jsou veřejně dostupné. Závěrem lze tedy konstatovat, že práce think-tanku Evropské hodnoty nesplňuje náročnější analytická kritéria a poskytuje značně povrchní a zkreslený obraz práce europoslanců.

 

Je nepochybné, že k dalším interpretačním posunům dojde v médiích, čehož důkazem jsou i první titulky (ČT: "Čeští europoslanci propadli"). Tato studie tedy přispěje spíše k dalšímu zmatení a znejasnění představ o činnosti Evropského parlamentu, než aby probudila zájem veřejnosti o Evropskou unii a nabídla pravdivý obraz Evropského parlamentu.