Nesmíme se bát postavit tomu, s čím nesouhlasíme
(www.parlamentnilisty.cz) Změní se EU po volbách do Evropského parlamentu? Co by naší zemi hrozilo po vystoupení z EU? Nejen na to jsme se ptali Jana Zahradila, lídra kandidátky ODS do europarlamentu a celoevropského lídra konzervativců. Došlo i na otázku možného vydírání premiéra Babiše ze strany Bruselu. Zahradil okomentoval i účast expremiéra Sobotky na nedávných demonstracích.
Vyhrajete s ODS volby do Evropského parlamentu?
Myslím, že můžeme vyhrát. Pochopitelně je to sázka do loterie, ale je to velice otevřené. Při očekávaně relativně nízké volební účasti a při očekávané solidní disciplinovanosti voličů ODS můžeme vyhrát.
Mohla by vám ve volbách pomoci i nálada, která vychází z domácí politické situace? Čím dál častěji totiž politologové tvrdí, že volební potenciál hnutí ANO už dosáhl vrcholu a lze očekávat pokles…
Nevím, zda to úplně přesně platí. Co ale určitě platí, že pan Babiš se opravdu posunul vlevo, programově a tím pádem i voličsky. Levicově orientovaní voliči mají celkově o volby do Evropského parlamentu menší zájem. Pokud jde o evropské volby, pan Babiš má podle mě už v tuhle chvíli oprávněné obavy z výsledku. Slyšíme to z nejrůznějších vyjádření, když Dita Charanzová mluví o čtyřech nebo pěti mandátech jako o očekávaném výsledku, což je totéž, co mají dnes. Naznačuje to, že oni sami s oslnivým výsledkem nepočítají.
Třeba i proto došlo na slavnou kšiltovku…
Možná proto kšiltovka, možná proto Andrej Babiš vykradl náš program. Silné Česko, to ODS měla už v roce 2017, to pouze opsal. Všechny ty řeči o migrantech, o tom, jak bude hájit české zájmy, to je kopírování programu ODS.
Na nedávné tiskové konferenci jste mluvil o očekávaném rozložení sil v novém Evropském parlamentu, kdy socialisté a lidovci mohou ztratit většinu. Pokud by k tomu došlo a vaše frakce by měla výrazně víc, do jaké míry by to umožnilo výraznou změnu směru v EU i ve fungování samotné Evropské komise?
Musíme počítat s tím, že federalisté se tak lehce nevzdají. Budou se snažit uplácat nějakou „proevropskou“ koalici odleva doprava. Myslím, že signály jsou už docela jasné. My do toho ale budeme chtít promluvit a speciálně Evropskou lidovou stranu se budeme snažit tlačit do kouta, protože pokud svého přirozeného partnera má na pravici, tedy nás, a pokud místo toho zamíří doleva k zeleným nebo znovu k socialistům, bude to znamenat zradu jejich vlastních voličů a my jim to budeme důkladně připomínat.
Nakolik by se případná taková středo-levá koalice třeba i se zelenými mohla podepsat na vnímání EU jako takové v některých zemích, kde nálady vůči Bruselu už nejsou nejlepší? Nemohlo by to vyvolat další negativní nálady a třeba i referenda o vystoupení v dalších státech?
Jestli ti „velcí kluci“, tedy komise, parlament a některé velké státy, pojedou dál v zaběhaných kolejích a neuvědomí si, že není možné takto dál pokračovat, tak se se zlou potážou a budou sílit radikální nálady, které se můžou dostat mimo kontrolu. Už za dob šéfa komise Barrosa jsem jim říkal, že by měli zbrzdit, ubrat plyn a ohlédnout se za sebe. To se nestalo.
Teď když jsem byl v Maastrichtu na velké debatě, vedle mě stál socialista, vedle liberál a zelený a všichni říkali to samé. Pořád opakovali to své „více Evropy, více Evropy“. Doposud nechápou, že situace se změnila. Jediný, kdo je může donutit pochopit to, je volič.
Jak se stavíte k názorům, které čas od času zazní také u nás, že bychom měli usilovat buď rovnou o vystoupení nebo minimálně o konání referenda o setrvání v Evropské unii?
Hned zpočátku říkám, že my vystoupení z EU nepodporujeme, tím pádem nepodporujeme ani referendum o vystoupení. Teď není dobré si s tím příliš zahrávat. Vidíme, co se děje okolo brexitu. Poměrně detailní provázanost našich ekonomik, jak to ukazuje příklad Velké Británie, ta se nedá lehce rozvázat. Nelze to jen tak přeseknout jedním sekem, když se to budovalo několik desetiletí.
V případě relativně malé země, jakou je Česká republika, by potíže byly ještě větší. Británie má strukturu zahraničního obchodu takovou, že zhruba 50 procent jejího vývozu míří do zemí EU a druhých 50 procent mimo. Stejně má velké problémy se z toho svazku vyvázat. Česká republika je na tom jinak, my máme strukturu 85 procent do EU a 15 procent mimo EU, takže by to bylo daleko bolestivější. Zejména ekonomicky by nás vystoupení z EU opravdu zasáhlo.
Někdo, kdo spekuluje s czexitem, nemůže zaručit, že by EU s námi byla ochotna uzavřít smlouvu o volném obchodu nebo zařadit nás do Evropské zóny volného obchodu, žádná taková záruka zde není. Mohli bychom na vystoupení opravdu ekonomicky doplatit – a nepodporujeme to.
Takže ani referendum, v žádném případě?
Pokud se mluví o referendu, nejsem úplně smrtelný nepřítel referend, ale nemyslím si, že bychom měli mít obecný zákon o referendu. Spíš je dobré vyhlašovat referenda ad hoc k jednotlivým tématům. Vždycky jsme říkali, že chceme přehodnotit náš vztah k euru oproti závazku z roku 2004, kdy formálně jsme povinni někdy v budoucnu euro přijmout. Z toho bychom se chtěli vyvázat, a zde by referendum bylo namístě, přímo se zeptat lidí.
Lze říci, že případný czexit je nereálný i kvůli tomu, když se podíváme, jak se EU chová k Británii při celém procesu odchodu, tak vůči menší a slabší České republice by se Brusel choval ještě víc tvrdě?
Dá se to takhle říct. Není to vyjednávání dvou rovnocenných partnerů. Na jedné straně stojí Velká Británie, což je sice pátá nejsilnější ekonomika světa, politicky jde o silnou zemi, ale pořád jde o jednu zemi, proti které stojí 27 členů EU, jejichž jménem vyjednává Evropská komise. Nejde o jednání rovnocenných partnerů, EU tahá za delší konec provazu a v jednáních je to vidět.
Proč to tak je? Z jakého důvodu Komise neřekne, dobře, chcete odejít, tak běžte, my vám pomůžeme…?
Právě proto, že to ekonomicky není úplně snadné, nedá se to jen tak přeseknout a Británie k tomuto přistoupila s velkou naivitou. Britové se domnívali, že si během přechodného období, kdy se bude vyjednávat o brexitu, budou sjednávat nové obchodní smlouvy s jinými zeměmi. Jenže ty jiné země jim daly najevo, že o žádné dohody nestojí do doby, než z Evropské unie vystoupí. Tohle prostě byla naivita britské diplomacie.
Pamatuji si, že ministr zahraničního obchodu Liam Fox jednou řekl, že den poté, co Velká Británie vystoupí z EU, bude on schopen podepsat 30 obchodních smluv se všemi možnými státy světa. Nic takového samozřejmě nemá v šuplíku ani vzdáleně. Svět to sleduje a nekomunikuje s Británií tak, jak by si ona představovala.
Nemá cenu si zastírat politický motiv, že evropské instituce chtějí Britům odchod ztížit, aby se z toho nestal exemplární příklad, že to je procházka růžovou zahradou a klidně si to může zkusit ještě někdo další.
Připomněli jsme si 15 let od vstupu do EU. Jaká největší pozitiva a negativa nám to přineslo?
Plusy bych hledal především v ekonomice a obchodu. Přístup na jednotný trh, možnost obchodovat bez celních bariér, byť nám ještě nezmizely všechny překážky, pokud jde o volný pohyb pracovních sil. Dál také jednotná obchodní politika. Řekněme si otevřeně, že kdyby Česká republika bilaterálně vyjednávala třeba s Japonskem nějakou obchodní smlouvu, nedokáže ji vyjednat tak, jako když to dělá celá Evropská unie. Toto všechno nám ekonomicky v zásadě pomohlo.
Mínusy vidím v neustálém vměšování EU do politické stránky věci. Vidíme snahu natlačit sem nějaký systém evropských hodnot (politickou korektnost, módní ideologie jako genderismus, zelenou ideologii atd.) bez ohledu na to, že se to sem nehodí, lidé to tady takhle necítí, mají k tomu odpor a přes všechny rezoluce europarlamentu to tady pořád je.
Česká republika se zatím nestala obětí toho silného tlaku jako Polsko nebo Maďarsko, ale je vidět, že vlády, protože jsou konzervativní a řadu věcí vidí jinak, jsou levicově-liberálním prostředím peskovány či napomínány. Tohle je špatně a nesmíme se s tím smířit.
Dají se výsledky nedávného průzkumu CVVM o EU (37 % lidí spokojeno s členstvím) připisovat i právě onomu vměšování se, které jsme viděli v případě migrantů či zbraní?
Podle mě to tak je, lidé to vnímají, byť třeba podvědomě. Všechny ty průzkumy jsem studoval a je tam velký rozpor. Většina lidí nechce vystoupit z EU, ale zároveň většina lidí není s EU úplně spokojena. Docela se to materializuje v otázce eura, kdy 75 procent lidí je proti tomu, abychom euro přijali. Vychází mi z toho závěr, který docela dobře odpovídá politice ODS, tedy že lidé sice nechtějí EU opustit, ale jsou výrazně nespokojeni s tím, jak EU vypadá, nechtějí se zapojovat do další hlubší integrace. To je pro ODS docela dobrá šance.
Co s tím ale dělat? Jak se vzepřít třeba v oblasti zbraňové regulace či migrační politiky?
Nebál bych se jít do konfrontace. Jako v těch dvou případech. Ve věci zbraňové směrnice jsme podali žalobu, tak i záležitost kvót, kde je naopak podaná žaloba na nás, že jsme s přerozdělováním migrantů nesouhlasili. V obou případech to za konflikt stojí. I kdyby to mělo vyústit ve finanční sankce, stojí za to, abychom se bránili a jasně řekli, že tohle akceptovat nebudeme. Nesmíme se bát postavit tomu, s čím nesouhlasíme. Musíme mít odvahu říct: ne, toto na nás nezkoušejte!
Druhá cesta, která je složitější, pomalejší a nudnější, je snaha převrátit mocenské poměry v Evropském parlamentu, který rozhoduje o podobě a programu Evropské komise. To je dlouhodobější věc, musíme se o to pokusit – a to se dá udělat jedině v těchto volbách.
První cesta, kterou jste zmínil, je nepochybně záležitostí domácí politické reprezentace. Má na to současná vládní garnitura?
Nechci této příležitosti využívat k vedení propagandy proti panu Babišovi. Faktem ale je, že si premiér svými kšeftíky s evropskými fondy a s tím, co se děje okolo Čapího hnízda, naběhl na vidle. Může být Evropskou unií po právu tlačen do kouta, protože ty věci nejsou v pořádku. On sám to velice dobře ví, takže se kroutí a mrská jako žížala, kdykoliv na to přijde řeč. Bylo by lepší mít v čele státu premiéra, který nemá tuhle slabinu, do níž se EU kdykoli může trefit a přes kterou ho může i vydírat.
Mluví se čas od času o dalším rozšiřování Evropské unie. Třeba o balkánské státy, Srbsko, Černou Horu a dokonce i o Kosovo, což je tedy dost bizarní myšlenka. Jak se obecně k rozšiřování stavíte?
V teoretické rovině rozšiřování podporujeme. Bylo by hloupé, kdyby Česká republika, sama přijatá do EU, se snažila někomu vystavit stopku. Vždy jsme říkali, že jako nová členská země to podporujeme. Samozřejmě vidíme kolem sebe, že panuje velká únava z rozšiřování. Proces vyjednávání o vstupu s Tureckem, který s velkým zapálením začal v roce 2004, dneska končí ve slepé uličce a je víceméně jasné, že Turecko do Evropské unie nevstoupí. Vždy se najde členský stát, který to zastaví.
K žádnému velkému rozšiřování EU podle mě v nejbližší budoucnosti nedojde. Možná s několika málo výjimkami, a kdybych měl jmenovat jednu jedinou zemi, o které si myslím, že má šanci v horizontu několika let do EU vstoupit, je to Srbsko, o kterém jste mluvil. Taková Makedonie nebo Albánie, tam to bude na dlouhé lokte. Srbsko přece jenom už vyjednává poměrně dlouho a mám pocit, že to může v dohledných letech skončit přijetím Srbska do Evropské unie. V dalších případech bych si vůbec nebyl jistý.
Zmínil jste Turecko, o jehož vstupu či nevstupu se mluví celé roky. Ministr zahraničí Petříček řekl, že bychom v jednáních o vstupu Turecka měli pokračovat. Jak vůbec vnímáte politiku našeho ministra zahraničí?
Pokud jde o Turecko, byl jsem dlouho výrazně proturecký. Dokonce bych řekl, že víc, než byl průměr české politiky. V posledních letech jsem svůj postoj přehodnotil. Způsob, jakým turecký prezident Erdogan zachází s mocí, už překročil červenou čáru. Erdogan znovu nábožensky indoktrinuje sekularizovanou společnost a dělá obrovské čistky v armádě, v soudnictví, na univerzitách či v médiích. To prostě nemůžeme akceptovat. S jeho stranou jsme měli svého času docela živé partnerské vztahy a museli jsme to všechno zrušit a ukončit, dnes už s nimi nemáme nic společného. Držím teď pozici, že bychom vůči Turecku měli vysílat tvrdé signály.
Na druhou stranu všichni musíme vědět a vidět, že s Tureckem máme dohodu, která umožňuje použít Turecko jako nárazníkovou zónu vůči uprchlické vlně ze Sýrie. Jsou tam přes tři miliony syrských uprchlíků, kteří by jinak už dávno byli v Evropě. Tady máme zájem, aby se vztahy s Tureckem vyvíjely.
A váš postoj k panu ministru zahraničí?
Už jsem se k panu Petříčkovi několikrát vyjadřoval. Je to člověk, který by se možná hodil do TOP 09 nebo takové podobné strany. Nevím, co s jeho názory dělá v sociální demokracii. Myslím, že se to také projeví na výsledcích ČSSD v nejrůznějších typech voleb. Pan Petříček je z názorové školy, která pokračuje v linii Sobotka, Prouza, Dienstbier apod. To jsou lidé, kteří sociální demokracii z pozice první či druhé nejsilnější strany dostali tam, kde dneska je. Jestli si myslí, že lidé typu pana Petříčka je dovedou zpátky někam do bývalých pozic, já si to nemyslím. Nic mi do toho ale není, je to jejich věc.
Zmínil jste Bohuslava Sobotku. Zeptám se závěrem, co říkáte na jeho účast při demonstracích proti Babišově vládě a Marii Benešové?
(Směje se) Skutečně nevím, jak to mám komentovat. Seděl s Babišem čtyři roky ve vládě, neuměl si s ním poradit, Babiš mu přerostl přes hlavu, zválcoval ho, svou stranu prakticky zničil. Sociální demokraté začínali v roce 2013 ve volbách s dvaceti procenty a Babiš s osmnácti. Skončili tak, že Babiš měl 30 a ČSSD měla 7. Jestli dneska pan Sobotka vidí nějaký smysl, že si půjde z nějaké pomstychtivosti nebo uražené ješitnosti zademonstrovat proti Babišovi na Staromák, je to jeho věc, ale myslím, že to není příliš dospělé chování.
lídr eurokandidátky ODS
předseda ACRE
europoslanec
expert pro zahraničí