Jan Zahradil Články

 

Rozhodně mám ambici být volebním lídrem naší politické aliance konzervativců a reformistů. Nikdy jsem si ale nemyslel, že výsledek eurovoleb určuje předsedu Evropské komise. Toho mají vybírat členské státy, není to „evropský premiér“, ale jen úředník, který má spravovat některé politiky, které se evropské státy rozhodly sdílet.
 

Je jasné, že v Evropě roste nespokojenost se současným směřováním Evropské unie (EU), a právě my nabízíme ideální a rozumnou rovnováhu mezi dvěma extrémy, mezi těmi, kteří chtějí dále posilovat moc Bruselu na úkor států, a těmi, kteří naopak chtějí unii rozbít. V současnosti jsme třetí nejsilnější politická skupina v Evropě a já věřím, že si toto postavení zachováme nebo dokonce ještě posílíme. Pokud se tedy stanu jakýmsi volebním lídrem konzervativců, budu mít možnost nás zviditelnit a komunikovat náš program.

 

 

Je dobře, že zatím jakž takž odoláváme snahám některých bruselských elit rozdělovat Evropu na poslušné a zlobivé státy, na východ a západ, a snahám rozbít skupinu V4. Bez ohledu na to, co si myslíme o premiéru Orbánovi, musíme respektovat rozhodnutí maďarských voličů a jeho demokratický mandát.
 

I v tomto ohledu se ale bohužel vláda chová naprosto nejednoznačně. Europoslanci ANO potrestání Maďarska podpořili, stejně jako fiktivní ministr zahraničí Hamáček, zatímco premiér Babiš je za to kritizoval, ale následně se ve Sněmovně za Maďarsko nepostavil. Obávám se, že pan Petříček není natolik silnou postavou, aby tomuto chaosu dokázal dát nějakou jasnější podobu. Pokud jde o prezidenta Macrona, nesdílím jeho představy o reformě EU. Hlavně si však myslím, že jej – stejně jako jiné francouzské prezidenty – střední Evropa vůbec nezajímá a naším spojencem rozhodně nebude.

 

 

Podpora Angely Merkelové byla tentokrát vyjádřena velice dvojsmyslně. Zdá se, že v Berlíně „svého“ Webera podpoří na volebního lídra Evropské lidové strany (ELS), ale nakonec do čela Komise vyberou někoho úplně jiného. Před pěti lety udělali šéfové členských států tu chybu, že si nechali výběr předsedy Evropské komise vzít eurolidovci a eurosocialisty, kteří přišli s nápadem, že šéfa komise určí výsledek eurovoleb. Produktem této hry na „evropského premiéra“ byl pan Juncker, po němž zůstává unie rozdělenější, než byla kdy před tím, a navíc chudší o Británii.

 

Takže zpolitizovanou komisi už jsme si vyzkoušeli a nemyslím si, že by si to evropští lídři chtěli ještě jednou zopakovat. Navíc se teď do soutěže u eurolidovců přihlásil ještě finský expremiér Alexandr Stubb, takže ani pan Weber nemá ještě nic jistého.

 

 

A proč ne někdo z Visegrádu? Několik dekád komunismu nám dává unikátní zkušenost. Víme, jak dopadá drastické omezení svobody nebo ekonomika, kterou dusí nesmyslné regulace a centrální plánování. Západní Evropa a zvláště bruselští technokraté často přeceňují roli státu, myslí si, že mohou „nařídit dobro“, že čím více regulace, tím více blahobytu.

 

Nicméně je pravděpodobné, že rozdělení klíčových pozic ve vedení EU si tentokrát mezi sebou dohodnou kancléřka Merkelová a prezident Macron. Obávám se, že toto se po odchodu Velké Británie bude dít stále častěji a menší státy prostě dostanou na stůl to, co si v Bruselu domluví Němci a Francouzi. I proto není v našem zájmu co nejhlubší politická integrace unie, protože to by znamenalo, že budeme v důležitých otázkách prostě přehlasováni.