Jan Skopeček Články

 

S prezidentem republiky lze souhlasit v kritice devizových intervencí. Rovněž je považuji za nepokorný zásah do trhu s nejistým efektem a vysokými riziky. Koneckonců nedávný příklad Švýcarska ukázal, jak je z takového experimentu těžké vystoupit. Ukončení závazku držet oslabený kurz franku zamávalo s měnovou stabilitou nejen ve Švýcarsku, ale i v eurozóně.

 

Problém argumentace Miloše Zemana tkví v tom, že zatímco odsuzuje experiment s oslabením české měny, chce Českou republiku natlačit do eurozóny, tedy do experimentu mnohem nebezpečnějšího.

 

Je svaté právo prezidenta republiky mít pozitivní vztah k evropské integraci. Nesmí však být zaslepený do takové míry, že nebude brát v úvahu objektivní fakta vypovídající o krizi eura a o dramatických nákladech na jeho udržení. Usilovat o přijetí eura v dnešní fázi hluboké a vážné krize tohoto politického projektu je nemístným hazardem s českou ekonomikou a jejími občany.

 

Eurozónu od jejího počátku tvoří navzájem strukturálně odlišné ekonomiky, čímž je předurčen neúspěch takového politického projektu. Zastánci eura na počátku slibovali stabilitu, rychlejší hospodářský růst a sbližování chudších a bohatších zemí. Nic z toho se nestalo a vývoj v jižních zemích eurozóny a především v Řecku musí otevírat oči každému.

 

Přijetí eura znamená mimo jiné trvalé zafixování našeho měnového kurzu. V porovnání s časově omezenými devizovými intervencemi tak jde o krok nevyčíslitelně závažnější. Autonomní měnová politika ČNB nám před intervencemi nijak neškodila. Není tedy důvod ji nahrazovat měnovou politikou určovanou ECB, která bude brát v úvahu zájmy a parametry českého hospodářství v nesrovnatelně menší míře než ČNB.