Jan Skopeček Články

 

Vedle řady pozitivních aspektů spojených s čerstvými daty o růstu HDP však nesmíme zavírat oči před riziky a výzvami, které z nových dat rovněž vyplývají.

 

Čísla o vývoji HDP za III. čtvrtletí totiž ukazují, že růst české ekonomiky již neakceleruje a ani v nadcházejících čtvrtletích vyšší tempa růstu očekávat nelze. Svoji roli hraje i loňská srovnávací základna, kdy současný růst je staven oproti loňským poklesům, což dnešním číslům více než „pomáhá.“ K tomu, aby se tempa růstu vrátila k číslům, na která byla naše ekonomika zvyklá před příchodem euro-americké krize, a mohli jsme tak opět začít dohánět vyspělejší ekonomiky, je třeba zabývat se dlouhodobými strukturálními potížemi naší ekonomiky.

 

Strukturálním potížím však nevěnuje naše současná vláda ani rok po svém nástupu jakoukoliv pozornost. Místo toho ordinuje podnikatelskému sektoru – zejména malým a středním podnikatelům – největší nárůst administrativní zátěže za poslední desetiletí. Po omezení výdajových paušálů živnostníků přichází vláda s každoměsíčním kontrolním hlášením ohledně DPH. V brzké době plánuje nákladné zavádění elektronické evidence tržeb. To určitě není pozitivním impulzem pro podnikatelský sektor a tedy i ekonomický růst naší země.

 

Další dlouhodobý problém dopadající především na trh práce jsou vysoké povinné odvody zejména na sociální pojištění. Nejen že máme nadprůměrně zdaněnou práci, ale podíl odvodů zaměstnavatelů za zaměstnance je u nás jeden z vůbec nejvyšších v rámci zemí OECD. To omezuje tvorbu nových pracovních míst a má vliv na vysoký počet nezaměstnaných osob, kterých je astronomických 520 000. Místo snížení této zátěže vláda zvyšuje minimální mzdu. V daňové oblasti přicházejí samá kontraproduktivní opatření. Místo zjednodušení daňového systému zavedla vláda další sazbu DPH, která komplikuje celý systém. Nulová ambice řešit strukturální potíže české ekonomiky je znatelná i z rozpočtu na rok 2015, který přichází v době růstu se 100 mld. deficitem a rostoucím podílem mandatorních výdajů omezujících fiskální suverenitu vlády.

 

Pokud se těmito a dalšími strukturálními problémy nezačne vláda urychleně zabývat, nemůže v dalších čtvrtletích a letech čekat ohledně růstu HDP žádné zázraky. V lepším případě půjde o „přešlapování na místě.“ Na nejbližším jednání vlády má kabinet schvalovat „Akční plán na podporu hospodářského růstu a zaměstnanosti ČR“. Jistě v něm nalezneme dobře myšlené plány, jako je dobudování páteřní infrastruktury, ale ve skutečnosti tato opatření žádný velký efekt mít nebudou.

 

Pokud se vláda nezačne zabývat těmi nejpalčivějšími problémy a sklouzne k debatě pouze o dílčích opatřeních, naše ekonomika se k robustnímu ekonomickému růstu ještě dlouho nevrátí. Celý akční plán tak zůstane jedním z mnoha dokumentů, na který se bude na Úřadu vlády „prášit“ a ekonomiku nijak pozitivně neovlivní.