Marxista Juncker ukázal, z čeho čerpá Unie ideje
(MF DNES) Dvousté výročí narození teoretika komunismu Karla Marxe stojí za připomenutí. Aplikace jeho myšlenek ovlivnily na desítky let i značně tragicky reálný život v nemalé části světa, nás nevyjímaje. Na straně druhé je děsivou zprávou evropskounijní reality, že místo připomenutí varovného odkazu Marxových myšlenek jsme svědky slavnostního odhalení Marxovy sochy šéfem Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem. Jde jen o šílený projev neúcty k historii střední a východní Evropy? Důsledky lidskou přirozenost nerespektujícího experimentu vybudovat podle Marxe tzv. beztřídní společnost byly totiž obrovsky tragické. Mají na svědomí obrovské ekonomické škody i bezpočet lidských životů.
Neobstojí tu obrana Marxe, resp. Junckerova chování v tom smyslu, že šlo jen o významného filozofa, jehož myšlenky byly zneužity či špatně aplikovány. Ano, v kauzálním řetězci je mezi teorií marxismu a pokusem vybudovat komunistickou společnost mnoho mezičlánků, ale tak jako byl na konci pod tíhou vlastního selhání hroutící se ekonomický systém založený na státním vlastnictví a centrálním plánování, byla na začátku Marxova teorie. Nelze donekonečna omlouvat namyšlenost intelektuálů a jejich neschopnost nést za své často nebezpečné recepty odpovědnost.
Přesto že je Junckerova aktivita odsouzeníhodná, neměli bychom být příliš překvapeni. Mnohem více bychom se asi divili, kdyby jel uctít památku Friedricha von Hayeka nebo Ludwiga von Misese, hlavních představitelů klasického liberalismu, zastánců individuální svobody a tržní ekonomiky. Uctěním těchto osobností by šéf Komise popřel ideová východiska současného evropského integračního modelu, který sám reprezentuje. Tomu jsou obhajoba individuální svobody a volný trh obrovsky vzdáleny.
Evropský centralismus a neomarxistické ideologie mají dnes na Západě zelenou. I když je původní Marxovo učení mrtvé, následovníků toužících po rovnosti a sociálních experimentech je mnoho. Tak se musí číst Junckerovo odhalení Marxovy sochy. Pokud neotevře oči evropským snílkům tato událost, pak už nic. Obávám se však, že nadále budeme číst o kterémkoliv kritikovi EU jako v lepším případě o populistovi, v horším jako o neonacistovi snažícím se překazit cestu k evropskému ráji. Zatímco obdivovatele Marxe budeme plácat po zádech. To je dnešní Evropa, bohužel.
