Jan Skopeček Články

 

Regulovat otevírací dobu obchodů je iracionální rozhodnutí, které nepomůže nikomu a přinese škody všem. Podnikatelům sníží zisky, státu daně, zaměstnancům bere příležitost pracovat a vydělávat a občany ochuzuje o možnost nakupovat ve chvíli, kterou oni sami uznají za vhodnou. 
 

Socialisté bez ohledu na barvu stranického trička tím bojují proti svobodné a dobrovolné dohodě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, stejně jako mezi prodávajícím a kupujícím. 

 

Zaměstnanci vstupují do pracovního poměru dobrovolně a se souhlasem podmínek, které jsou s danou pracovní pozicí spojeny, což může být mimo jiné i práce o státních svátcích. 

 

Stejně tak rozhodnutí uskutečnit obchod v době státního svátku je svobodnou volbou jak ze strany nabízejícího, tak ze strany poptávajícího. Jakýkoliv obchod či pracovní vztah je z podstaty dvoustranná smlouva, s níž musí souhlasit její obě strany. Pak také z logiky věci přináší svobodně uzavřená dohoda oběma stranám kladný užitek. 
 

Socialisté tímto rozhodnutím snižují užitek zaměstnanců, spotřebitelů i podnikatelů. Jedinými vítězi tak budou ti, pro které jsou otevřené obchody o státních svátcích nevítanou konkurencí, a obchody, jichž se tato regulace netýká. 
 

Tato regulace nás vrací do doby centrálně řízené ekonomiky, kdy stát rovněž rozhodoval o otevírací době všech (tehdy ale svých) provozoven. Spolu s dalšími regulacemi, které jsou dnes na podnikatele uvalovány, se této době mílovými kroky přibližujeme. V tržní ekonomice, kterou postupně opouštíme, to musí být na úvaze podnikatele, jak bude nakládat se svým podnikáním, majetkem, prodejnou a její otevírací dobou. Není možné chtít na podnikatelích, aby nesli odpovědnost za své konání, platili daně a zároveň jim regulacemi ze strany státu bránit v ekonomické činnosti. 
 

Opatření je hrůzostrašné i proto, že jím stát říká, jak nejsme jako občané schopni se rozhodovat správně. Občané jsou pro dnešní vládu a KSČM stádem, které je potřeba řídit a chránit před ním samým. Je potřeba velmi důrazně a nahlas odpovědět, že jsme svéprávní lidé a dokážeme se rozhodovat bez vodění za ručičku kýmkoliv, kdo si myslí, že ví lépe než my, co je pro nás dobré.