Události, komentáře ČT24
(ČT 24) Hostem diskusního pořadu Události, komentáře ČT24 byl místopředseda sněmovního výboru pro životní prostředí Jan Bureš.
Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Právě skončený červenec se stal celosvětově nejteplejším měsícem v historii měření, potvrdila to data z družic evropského programu Copernicus. Rekordně vysoko vystoupala i globální průměrná teplota mořské hladiny, třeba severní Atlantik se dostal víc než stupeň nad dlouhodobý normál.
Carlo BUENTEMPO, ředitel služby pro změnu klimatu Copernicus, ECMWF:
Myslím, že se vší pravděpodobností jsou záznamy, které nyní vidíme, bezprecedentní v naší historii za posledních několik tisíc let. Velmi pravděpodobně budou bezprecedentní i v mnohem delším časovém rozmezí dalších 100 000 let.
Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Na dálku teď v Událostech, komentářích zdravím Jana Bureše z ODS, místopředsedu výboru pro životní prostředí z Poslanecké sněmovny. Dobrý večer.
Jan BUREŠ, místopředseda výboru pro životní prostředí PS PČR /ODS/:
Hezký večer.
Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
A Mikoláše Peksu, europoslance za Piráty. I vám, pane Pekso, dobrý večer.
Mikuláš PEKSA, europoslanec /Piráti/:
Dobrý večer vám i divákům.
Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Pane Bureši, čerstvé potvrzení toho, že letošní červenec, jak jsme slyšeli, byl nejteplejším měsícem v historii měření. Je to pro vás jeden z důkazů toho, že bychom měli urychlit práce na přizpůsobení se změnám?
Jan BUREŠ, místopředseda výboru pro životní prostředí PS PČR /ODS/:
Já si myslím, že bychom měli začít samozřejmě každý sám u sebe. Ta měření samozřejmě jsou za nějakou časovou řadu. Jestli se nemýlím, tak ta měření se kontinuálně dělají někdy od roku 1940. Takže já osobně bych si asi netroufal to hodnotit v kontextu toho, co jsme viděli před chvílí, jestli to je za 1000 nebo za 100 000 let. Takže v tomhle aspektu je samozřejmě důležité, jakým způsobem dopadnou ta data za celý rok 2023.
Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Když říkáte, že musíme začít každý sám u sebe, co tím máte na mysli?
Jan BUREŠ, místopředseda výboru pro životní prostředí PS PČR /ODS/:
To znamená, samozřejmě každý se nějakým způsobem umět chovat ke svému okolí, ke své přírodě, teda, kterou máme kolem sebe a přizpůsobovat se samozřejmě tomu, jak my vnímáme to okolí kolem sebe. To znamená například snažit se o zadržování vody v krajině, vysazovat stromy, rostliny atd. To znamená, nespoléhat se na nějaké velké globální cíle, které stanovuje Evropská unie nebo Evropská komise, ale dělat to tak, jak to vnímáme každý sám u sebe.
Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
No, a bude tohle to stačit? Vzhledem k tomu, že jde o globální problém, není právě tohle prostor pro globální řešení?
Jan BUREŠ, místopředseda výboru pro životní prostředí PS PČR /ODS/:
My bychom měli dělat to, co každý sám umíme, protože když se podíváme na ta data, tak celá Evropská unie, pokud bychom i přistoupili na ten narativ, že za to může produkce skleníkového plynu CO2, tak Evropská unie vyprodukuje zhruba 9 % celkové produkce na této planetě. To zdaleka nedosahuje těch cílů, které má třeba Čína nebo toho, co vypustí Čína a jakým způsobem k tomu přistupuje Čína. To znamená, jestli chceme pokračovat v nějakém tlaku jako společenství, tak bychom měli začít tlačit i na to, co se děje za našimi hranicemi.
Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Pak právě mi to, ale je trošku v rozporu s tím, co jste říkal na začátku, že musí každý začít u sebe. Ale pojďme k tomu dalšímu, vás osobně znepokojují ty současné extrémní výkyvy počasí, nebo ne?
Jan BUREŠ, místopředseda výboru pro životní prostředí PS PČR /ODS/:
Já si myslím, že je potřeba si skutečně shánět informace ze všech možných různých zdrojů a vnímat to, jakým způsobem k tomu přistupuje nejenom ten mainstream, který je prezentován v médiích, ale i další třeba i trošku klimatospektolog, ti, kteří jsou skeptičtější k těm, k těm klimatickým změnám a k vlivu člověka na tyto klimatické změny.
Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Jaké konkrétně zdroje máte na mysli?
Jan BUREŠ, místopředseda výboru pro životní prostředí PS PČR /ODS/:
Mám na mysli třeba dánského klimatologa Bjorna Lomborga, který teď nedávno psal, tuším, na Twitteru, že třeba, co se týče požárů, které někteří lidé dávají do souvislosti s klimatickými změnami, tak jsou v roce 2023 zatím nejnižší za dlouhé období.
Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Pane Pekso, jaký vzkaz podle vás nesou ty poslední údaje, jak jsme říkali z Copernicu, které v posledních nebo lépe řečeno, jaký vzkaz nesou ty rekordy, které v posledních letech se zdají být čím dál tím častější?
Mikuláš PEKSA, europoslanec /Piráti/:
Ono to je v podstatě pokračování, řekněme, té časové řady, kterou jsme sledovali. Prostě my vidíme, že každý měsíc, každý rok je o něco málo teplejší, pochopitelně v průměru, než byl, řekněme, ten rok předchozí nebo to předchozí desetiletí. Takže prostě je vidět v těch datech, pominu-li ty drobné statistické fluktuace, tak je prostě vidět, že směřujeme k vyšším a vyšším teplotám, což, řekněme, celkem zapadá do toho klimatického modelu, který prostě máme k dispozici. Zcela přirozeně, pokud do té atmosféry budeme vypouštět další a další skleníkové plyny, tak ta planeta se bude více a více ohřívat až do bodu, kdy bude v podstatě těžko snesitelné na jejím povrchu přebývat minimálně na některých částech. Takže tohle je vlastně, řekl bych, základní fyzika, kterou my si tady ilustrujeme v praxi, byť bohužel na systému, na kterém bychom si ji asi ilustrovat neměli.
Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Jak se podle vás Česko připravuje na změny, které jsou nevyhnutelné?
Mikuláš PEKSA, europoslanec /Piráti/:
Já si myslím, že v Česku je pořád taková tendence strkat hlavu do písku, tvářit se, že se nás to netýká, že je to celé smyšlené, že se to prostě neděje, nebo že to může někdo jiný a že to má řešit někdo jiný. Ale bohužel takhle to úplně dělat nejde, protože prostě ta planeta je jenom jedna, my na ní žijeme a jsme součástí těch procesů, které probíhají. No, prostě Česká republika jako taková k té klimatické změně poměrně významně přispívá v přepočtu na jednoho obyvatele a je to jedna z věcí, které asi bychom měli řešit.
Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Pane Pekso, kde vy vidíte důvod toho, že Češi jsou podle nedávného průzkumu nejmíň znepokojení důsledky změn klimatu ve srovnání s ostatními Evropany? Čím to je?
Mikuláš PEKSA, europoslanec /Piráti/:
Já si myslím, že tady bohužel pořád přetrvává takovéto dědictví Václava Klause, který, ač ekonom, tvářil se, že rozumí fyzice a rozhátil ten veřejný prostor neuvěřitelným množstvím lží a nesmyslů, které se vlastně tohohle tématu týkají. A vlastně tu banální jednoduchou pravdu, kterou naprostá většina obyvatel naší planety chápe, tak tady stále mnozí popírají nebo se snaží nějakým způsobem ohýbat. Myslím si, že je to skutečně spíš o debatě lidí než o nějaké jaksi konkrétní fyzikální realitě, protože ta je stejná, jak ji vidí vlastně všichni obyvatelé naší planety.
Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Pane Bureši, kde vy vidíte důvod toho relativně nízkého znepokojení mezi českými občany ve srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie?
Jan BUREŠ, místopředseda výboru pro životní prostředí PS PČR /ODS/:
My jsme obecně jako Češi skeptický národ, je to tak samozřejmě i v minulosti. Zažívali jsme to nejenom u těchto témat, jako je třeba globální oteplování a klimatické změny, ale i spousty dalších. Takže tam určitě je to takový náš, řekněme, národní rys a pak samozřejmě je to i to, že neustále se i z těch hlavních médií dostává pouze jenom ten jednostranný názor. To znamená, že je ta klimatická změna velmi dramatická a že ve své podstatě musíme s ní dělat takové ty nezbytné kroky, které jsou nám tam prezentovány. Takže to samozřejmě logicky v těch lidech budí skepsi a budí to odpor.
Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Teď úplně nerozumím tomu, co máte na mysli, ta změna klimatu existuje, to vcelku popřít nelze. Co k tomu vedlo, je další debata, o tom nemusíme teď tady spekulovat, ale že se tomu nějakým způsobem budeme muset přizpůsobit jako lidstvo, nejenom jako Češi, je také pravda. Tak co je podle vás na tom? Jeden pohled jenom, jednostranný, ještě, jak říkáte, v mainstreamových médiích?
Jan BUREŠ, místopředseda výboru pro životní prostředí PS PČR /ODS/:
No, to je ten, že skutečně jsou ty změny prezentovány jako velmi, velmi dramatické a až katastrofální. Což samozřejmě nemusí být tak úplná pravda. Jenom si uvědomme, že třeba, co se týče Pařížské dohody, tak tam se zavázaly státy, že nebude stoupat teplota o 1,5 stupně, a to je ten 1,5 stupeň, o kterém se teď bavíme zrovna v červenci. A je to prezentováno jako velmi dramatická změna, přitom to stále zapadá do toho kontextu Pařížské dohody.
Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Pane Pekso, chcete reagovat na tohle to? Několikrát jste kroutil hlavou.
Mikuláš PEKSA, europoslanec /Piráti/:
No, tak ta Pařížská klimatická dohoda stanovila jako cíl udržet vlastně tu změnu globální teploty pod dvěma stupni. S tím, že ideálně by to bylo pod 1,5 stupně, protože ty dva stupně, to je vlastně, řekněme, ta kritická hranice, kdy se začínají dít takové věci, jako že taje vlastně permafrost. Uvolní se skleníkové plyny z toho permafrostu. Vymírají korály a podobně. To znamená, ty dva stupně je zhruba ta mez, kdy nastávají skutečně nezvratné změny, které budou mít závažný dopad. Ideální by bylo to pod tou hranicí těch dvou stupňů udržet. Pravda je nicméně taková, že to množství skleníkových plynů, které bylo v mezičase do atmosféry planety země vypuštěno není malé a skutečně riskujeme, že se přes ty dva stupně dostaneme. Což samo o sobě je alarmující, ale není to důvod jaksi to úsilí vzdávat, protože jaksi to, že mineme hranici dvou stupňů, neznamená, že bychom se měli dostat na hranici tří stupňů, čtyř stupňů nebo kamkoliv jinam. Prostě ty důsledky budou o to horší, o to nepříjemnější, o to závažnější. A já chápu, že někomu připadá jaksi nepříjemné, že jsou prezentovány v médiích a že se s tím někdo snaží něco dělat. Ale bohužel ano, prostě ono to má skutečně nepříjemné důsledky na tuto planetu a strkat hlavu do písku, a tvrdit, že se to neděje, nám jaksi nepomůže.
Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Pane Pekso, ale ruku na srdce, neselháváte vy, politici, v tom jasném vysvětlování toho, proč některé změny jsou důležité? Jinými slovy, nevyvolávat paniku šílenými scénáři, jak někteří radikální aktivisté, ale racionálně vysvětlovat, co může nastat, jak se s tím naučit žít?
Mikuláš PEKSA, europoslanec /Piráti/:
Samozřejmě ono je třeba nějakým způsobem to podat. Nicméně já chápu, že ta informace o tom, že svět se mění a že už nebude takový, jaký byl dřív a že bude poměrně závažně poškozen, není úplně příjemná a jak ji odkomunikovat, jak sdělit lidem, že tohle je vlastně, tohle je vlastně velmi fatální, není úplně jednoduché. A přiznám se, ano, skutečně mě na to nikdo nikdy nepřipravoval, na tu roli, říkat lidem, tohle bude nepříjemné, ale je to moje práce, bohužel, musíme to říkat.
Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
No, vy jste lídři, vy jste zvolení k tomu, abyste spravovali věci veřejné a tohle je asi součást té agendy, kterou máte na starosti.
Mikuláš PEKSA, europoslanec /Piráti/:
Je to bohužel pravda. Zároveň asi bych si přál, aby víc v těch médiích zazníval, řekněme, hlas vědců, kteří reálně tu situaci popisují takovou, jaká je. A skutečně ono to asi trošku připomíná, řekněme, tu situaci v tom známém americkém filmu, který nedávno byl, Nedívej se nahoru, kde vědci také varovali před globální katastrofu, také jim nikdo nevěřil. Tak já si myslím, že asi bychom se měli dostat do toho stavu, že ty vědce budeme trochu víc poslouchat.
Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Přesto ta změna, pane Pekso, ještě zůstanu u vás, není pro lidstvo vlastně příliš rychlá. Myslím, nastupují elektrická auta, lidé jsou tlačeni k tomu, aby si stavěli nebo opravovali energeticky úsporná bydlení. To všechno může prodražit život. Tak mně jde o to, jestli dostatečně vědí, proč tohle to mají dělat?
Mikuláš PEKSA, europoslanec /Piráti/:
Ta snaha určitě je vlastně nasazovat takové technologie, které jsou nejenom jaksi ekologičtější, ale zároveň i ekonomicky výhodné. To znamená, aby ta změna pokud možno byla co vlastně jaksi nejpřirozenější a nejžádanější. Zároveň prostě na druhé straně toho celého procesu sledujeme, jak vlastně roste množství těch skleníkových plynů v atmosféře, no a pokud roste příliš rychle, tak se to snažíme co nejrychleji zastavit. A přirozeně jsme skutečně, dá se říci, pod tlakem a potřebujeme, aby se ten problém vyřešil rychle, protože pokud to celkové množství oxidu uhličitého, které se v té atmosféře nahromadí, naroste na nějakou hodně vysokou hodnotu, tak ta planeta se pak skutečně zahřeje na velmi nepříjemné podmínky. A pak budeme čelit tomu, že prostě třeba její část nebude obyvatelná. Typicky já si asi dovedu představit, že některé oblasti Indie, Egypta, Středního východu prostě nebudou obyvatelné, protože přes den budou stoupat teploty tak vysoko, že nebude možné efektivně jaksi vylézt vůbec z domu a pak samozřejmě se asi můžeme bavit, co budou dělat ti lidé, kteří tam momentálně žijí. A jestli nás typicky zděsilo, řekněme, několik set tisíc lidí prchajících z válek v téhle té oblasti, tak se snadno můžeme dostat do stavu, že z té oblasti budou prchat ne miliony, ale desítky milionů, možná ještě nějaká vyšší čísla, lidí, a to bude poměrně těžko zvladatelné. Takže i z tohohle důvodu já si myslím, že bychom měli pokud možno co nejrychleji ten problém té globální klimatické změny řešit, a to množství skleníkových plynů, které vypouštíme do atmosféry, omezit.
Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Pane Bureši, někteří vaši spolustraníci z ODS jsou známí tím, jak kriticky vystupují vůči Green Dealu. Vy zelené technologie nevnímáte jako šanci pro českou ekonomiku a nejenom českou ekonomiku, ale tu evropskou?
Jan BUREŠ, místopředseda výboru pro životní prostředí PS PČR /ODS/:
Šance určitě to v inovacích a v technologiích je. To asi by nikdo nezpochybňoval, nicméně je potřeba si uvědomit, že i kdyby zítra celá Evropská unie nevypustila žádný gram CO2, tak to bude pro planetu znamenat minus 9 %. V roce 2022 bylo jenom v Číně povoleno 82 nových uhelných elektráren. Ten problém skutečně jako takový, kardinální, není u nás v Evropě, ale je úplně někde jinde na naší planetě.
Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
To je pravda, že ano, velká část Asie se chce mít, jako máme my, a proto je vlastně zvláštní jim v tuto chvíli zakazovat něco, co my jsme způsobili, kam my jsme Evropu nebo obecně Západ, Spojené státy, Evropa, kam jsme my sami dospěli.
Jan BUREŠ, místopředseda výboru pro životní prostředí PS PČR /ODS/:
Takže my si skutečně budeme podvazovat vlastní ekonomiku, budeme si snižovat životní úroveň, budeme snižovat růst naší ekonomiky a výsledek bude takový, že i kdybych znovu připustil, že za globální oteplování může CO2, tak to bohatě doženou ty státy, jako je Čína, Indie a další. Tak to já si myslím, že to skutečně jako úplně smysl našim občanům nedává.
Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Proč si myslíte, že tyhle ty investice do technologií šetrných k životnímu prostředí automaticky znamená snížení životní úrovně, jak říkáte?
Jan BUREŠ, místopředseda výboru pro životní prostředí PS PČR /ODS/:
No, protože když v tuhle tu chvíli začnete skutečně odstavovat všechny zdroje, které budete považovat za neekologické a zdroje, které nebudou v tzv. jaksi zelené, tak v tu chvíli bude logicky růst také cena energií. A to znamená, a to už jsme viděli v těch posledních měsících, co nám udělal růst ceny energií v souvislosti s válkou na Ukrajině, jakým způsobem rostly ceny ve své podstatě všech komodit. A tím se samozřejmě logicky snižuje životní úroveň občanů.
Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Pane Pekso, chcete reagovat na pana Bureše, ještě?
Mikuláš PEKSA, europoslanec /Piráti/:
Ono tady zaznělo několik nepravd a jako pozoruhodných úvah. Mně především pan Bureš přijde jako taková zajímavá ilustrace toho, kam až se vlastně ten klimaskepticismus může dostat. On tady mluví o tom, že možná ani CO2 za tu klimatickou změnu nemůže. Prosím vás, tohle je, řekněme, základní fyzika, proměřte si absorpční spektrum oxidu uhličitého v infračervené oblasti, zjistíte, že prostě pohlcuje infračervené záření. Takže pokud to infračervené záření mělo být ze zemského povrchu vyzařováno do vesmíru, tak prostě to, že je v atmosféře oxid uhličitý, tak tomu efektivně brání. Tohle je opravdu hodně základní fyzika, to, že se o ní vůbec musíme dohadovat, tak to je ukázkou toho problému. Pak tady padaly nějaké úvahy ohledně toho, jakým způsobem jsou vlastně ty jednotlivé zdroje ekonomicky výhodné, nebo nejsou? To, že nám v loňském roce vyskočily ceny energie tak vysoko, jak vyskočily, vyskočily proto, že vyrábíme elektřinu z fosilních paliv spalováním fosilních paliv a konkrétně v tomhle případě se dostaly tak vysoko, protože prostě spalujeme velké množství fosilního zemního plynu a jeho cena vyletěla vysoko, protože prostě ruská produkce, která šla na evropský trh, se najednou stala v podstatě během pár dnů nedostupnou. Takže ta závislost na těch fosilních palivech je to, co nám vyhání ty ceny energií nahoru. Když se podíváme na jiné alternativní zdroje, typicky právě třeba ty obnovitelné zdroje energie, tak ta cena je podstatně, podstatně nižší, a kdybychom jich měli více, tak bychom dokázali tu energii vyrábět nejenom jaksi klimaticky příjemněji, ale hlavně i levněji. Což je teda, řekl bych, ten, řekněme, druhý aspekt, který brání vlastně, nebo ta druhá část toho mindsetu, která brání jakýmkoliv vlastně změnám v téhle oblasti. My bychom ten problém mohli efektivně řešit, neřešíme. Padla tady zmínka o Číně. Ano, Čína asi otevírá nějaké nové uhelné elektrárny, zároveň prostě množství emisí vyprodukovaných na jednoho Číňana je pořád nižší než množství emisí vyprodukovaných na jednoho Evropana. Takže není to tak, že by ten problém byl čistě čínský nebo něco podobného, Evropa ho musí řešit také. A v neposlední řadě marná sláva, ale bavíme-li se o tom, kdo je momentálně lídr v elektromobilitě, ve výrobě baterií, ve výrobě fotovoltaických článků, kdo těhle těch technologií nasazuje nejvíc, tak se opět dostáváme k tomu, že je to Čína. A proč, protože nám v Evropě ujíždí vlak, protože, proč? Tady není ochota inovovat. Takže my musíme inovovat, my musíme tyhle technologie nasazovat. Nejenom proto, že to je vlastně výhodnější pro klima, ale protože je to prostě hospodářsky výhodnější pro nás. A neviděli bychom ten proces nadále zdržovat, prostě ti Číňani jsou v tomhle tom bohužel efektivnější než my.
Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Pane Bureši, chcete ještě reagovat na závěr na pana Peksu?
Jan BUREŠ, místopředseda výboru pro životní prostředí PS PČR /ODS/:
No, stále ta Čína vyrábí 31 % celkové produkce téhle planety oxidu uhličitého, Evropa jich vyrábí 9 %, to jsou jednoduchá čísla. A v okamžiku, kdy odstavíme naše „špinavé“ zdroje, tak za ně skutečně nemáme žádnou zelenou náhradu, tak jak je připraven ten plán. To znamená, jednoznačně prostě hrozí, že my jako Česká republika z vývozce energie budeme dovozcem. A otázka je, jestli vůbec bude odkud tu energii do České republiky dovážet. Zatím to vypadá, že to ty technologie, o kterých mluví pan europoslanec, nejsou schopny adekvátně u nás nahradit.
Martin ŘEZNÍČEK, moderátor:
Jan Bureš, Mikuláš Peksa, pánové, díky moc za tuto debatu, mějte se hezky, hezký zbytek večera.
Jan BUREŠ, místopředseda výboru pro životní prostředí PS PČR /ODS/:
Hezký večer.
Mikuláš PEKSA, europoslanec /Piráti/:
Děkujeme. Hezký večer.
poslanec PČR