Jakub Janda Články

Do sněmovny míří z dílny Ministerstva financí novela zákona o místních poplatcích. Dost nudné téma, řekl by laik. Pokud se však skutečně podíváme do „střev“ zákona, zjistíme, že tato novela přináší zásadní politickou otázku: „Jak dál se sdílenou ekonomikou typu Airbnb?“

Ministryně Schillerová sice dosud nemá zcela jasno, jak má pronajímatele bytů, kteří si místo původně vznešeného nápadu „bed and breakfast“ udělali zcela regulérní byznys, zdanit, ale alespoň rozšíří nově zavedený poplatek z pobytu na všechny, kdo prakticky jakoukoli formou za úhradu poskytují ubytování. Sice to vůbec nic neřeší, protože obce, které tento poplatek mají vybírat a kterým také má vybraný poplatek náležet, nemají v rukou žádný nástroj už dnes, ale budeme se tvářit, jak jsme na to šli od lesa.

A když už se mluví o sdílené ekonomice a také regulaci, s troškou do mlýna samozřejmě přispěchal aktivní poslanecký klub Pirátů. Dle zásady „všechno je potřeba zregulovat a nejlépe hned“ je už na stole návrh, který de facto praví: „Milý občane, byt je od toho, aby se v něm bydlelo a co si vůbec dovoluješ nakládat se svým majetkem, aniž bychom my, jako moudrý a všeobjímající stát o tom nevěděli a navíc tě nemohli ani zdanit!“

Podle návrhů Pirátů by tak měl vzniknout zvláštní institut bytového podnikání v domě, které bude podléhat souhlasu obce a sousedů, možná i nějakému tomu úřadu. Nejlépe dvěma, aby kontrolovali sebe navzájem a nejlépe úplně nově vzniklému. Poplatky se dle Pirátů také budou vybírat v závislosti na místě bytového podnikání. Jiný v centru Prahy a jiný v Karviné. Nejlépe podle státem daného ceníku a jejich výběr si mají zajistit samotné obce. Jste-li starosta, tak se určitě těšíte, jak pojedete na služební cestu do San Franciska a s tamním ředitelem Airbnb se u kávy jen tak domluvíte, že prvního každého měsíce pošle Airbnb na účet obce tolik a tolik.

K oběma navrhovatelům však nelze být jen kritický. Spravedlivě je třeba říci, že sdílená ekonomika typu Airbnb není v České republice věcí cestovatelského entuziasmu, ale naprosto tvrdým byznysem. Dle dat, které Airbnb oficiálně České republice poskytlo se jen za poslední čtyři a půl roku rozrostl dle tento trh více jak dvaceti osmi násobně a v některých městech (typicky Praha) jsou dnes kapacity Airbnb téměř srovnatelné s kapacitami poskytovanými tradičními hotely a penziony. Navíc, nejčastěji nabízeným typem ubytování v rámci sdílené ekonomiky jen v Praze jsou celé byty, popř. domy, které se podílejí na celkové kapacitě téměř ze tří čtvrtin! Výjimkou nejsou poskytovatelé, kteří vlastní desítky bytů nebo dokonce domů.

Hoteliéři, kteří se vstupu start-upu „bed and breakfast“ původně smáli, tak právem reptají. Jen v rámci klasického podnikání v hotelnictví má stát pravomoc poslat na hoteliéra až čtyřicet dva typů kontrol v ohromném množství předpisů a nařízení, ať se již týkají hygieny nebo účetnictví. Rovnost před zákonem tak oproti „hoteliérům Airbnb“ značně pokulhává.

Stát se však v této situaci nesmí chovat jako dráb, který přijde s metrem a kalkulačkou. Snahou musí být nalézt taková řešení, díky kterým bude možno i nadále a případně i ve zvýšené formě využívat digitální technologie, přičemž vhodně nastaveným rámcem a regulacemi dojde jednak k narovnání trhu a jednak k odstranění negativních dopadů na veřejné rozpočty neb trh práce. Prvním krokem by tak neměla být regulační vyhláška, ale pozvání ředitele Airbnb premiérem k jednomu stolu.

Jakub Janda

poslanec PČR