Ivo Strejček Články

 

Liší se tedy letošní předvolební kampaň nějak od těch předcházejících? Má si volič oddaný víře v demokracii a z ní plynoucí vnitřní povinnosti „jít volit“ něčeho pozorněji všímat? Řekl bych, že ano.

Nemíním nijak pitvat nejrůznější návrhy, které se průběžně objevují a jsou více či méně (ne)reálné. Přesto se mi zdá, že některá politická uskupení zneužívají ekonomických obtíží k tomu, aby se pokusily zabrnkat na strunu váhavých a zdánlivě opuštěných lidí politickým vábením „stát vyřeší vaše problémy“. Hitparádu těchto návrhů – prozatím – vede návrh sociálních demokratů na zřízení české státní (lidové) banky.

 

Východisko k tomuto návrhu se opírá o utkvělou, některými politiky i médii pěstovanou, představu o tom, že za všechny naše finanční, ekonomické a dokonce i osobní potíže mohou soukromí bankéři soukromých bank.

 

Jednak nás odírají na bankovních poplatcích, říká se, jednak tloustnou z peněz daňových poplatníků hrozbami „pokud nám nepomůžete, zkrachujeme spolu s vašimi úsporami“, nepůjčují anebo půjčují za nekřesťanský úrok a k tomu všemu si chodí v černých šatech s bílou košilí a jezdí v luxusních vozech. Rozeznít tento alibistický i závistivý tón je v současné, vlastně již několik let trvající, době jednoduché.

A tak se objevuje zdánlivě spásný předvolební nápad: co kdyby tu byla nějaká státní banka spravovaná státními bankéři, podléhající vládní (parlamentní) kontrole, která nebude účtovat zločinné poplatky, bude úplně garantovat veškeré naše vklady, bude půjčovat peníze bez problémů (což prý pomůže spotřebě a roztočí kola ekonomiky), bude slibovat vysoké úročení vkladů či nižší úrokové sazby z půjček? Prostě bude se chovat zodpovědněji a morálněji než pánové v buřinkách ze soukromých komerčních bank. Nezní to báječně? A konec konců není to představa, která dokonce může většinově souznít s přáním mnohých občanů – voličů?

 

Pokud by střadatel, který si sem tam dá rozumně nějakou tu korunu stranou a myslí spořením na horší časy, měl něčemu takovému uvěřit, pak stojí před složitějším problémem: není politický návrh na vytvoření silné státní (a státem garantované) banky průlomem do světa „státního podnikání“? Průchodem do prostoru, v němž bude málo a ještě méně místa pro nezávislou aktivitu svobodných lidí a ve kterém bude „podnikat“ stát se svými úředníky, razítky a formuláři? Kde bude více plánování a méně rychlých pružných tržních reakcí? Nečeká jej takový perestrojkový slušovický model: fungování za státní dotace, kde bude dost na to, aby se z kravína udělala provozovna přidružené výroby na nedostatkové počítače?

 

Nemá smysl příliš zdůrazňovat slabiny tzv. socialistické státní banky. Je jasné, že banka s tak silnou státní garancí bude stahovat peněžní prostředky z ostatních bank. Nakonec, střadatel by musel být hlupák, aby si neuložil své úspory tam, kde mu bude slíben vyšší výnos a současně mu budou slíbeny plné záruky. 

 

Co to udělá s finančním okolím je také zřejmé: dojde k pokřivení konkurence (jako všude tam, kde má stát v soutěži k dispozici ručení penězi daňových poplatníků), vznikne privilegovaný a výhodami vybavený státní subjekt. Svou velikostí zřejmě gigantický (tedy nepružný a byrokratický), vytvářející dojem stability, výkonnosti, spolehlivosti a záruky. 

 

Není překvapením, že krize – období vždy obtížné – vytváří prostor k posilování vlivu a moci státu a jeho úřadů a úředníků. Jistě, soukromý podnikatel se může mýlit, a často tomu tak na trhu je, ale mýlí se „za své“. Státní firma se mýlí snadněji, neboť se mýlí obvykle bez trestu a „za cizí“.

 

V nadcházejících volbách tak jde o to, zda se podaří některým politickým subjektům úspěšně vnutit voličům představu, že „státní je lepší“ a že „byrokrat se o nás umí lépe postarat než my sami“. 

Pokud k tomu dojde, pak budeme znovu na začátku.