Ivo Strejček Články

 

Problém tzv. švarc systému je otevřenou učebnicí chování selského rozumu v ekonomice, který nám umožní srozumitelně pochopit všechny omyly minulé, současné (a jak je vidět) i budoucí politiky. 

Podstatu tzv. švarc systému drtivá většina českých drobných podnikatelů vůbec nezná. Ministři financí všech politických barev jej ovšem nahlížejí jako zlovolnou aktivitu nežádoucí "daňové optimalizace". 

To, že se lidé snaží snížit své daňové břemeno na minimum, vychází z jejich nedůvěry, jak s jejich odvody nakládá stát. Je podněcováno jejich touhou po zlobné odplatě za to, jak jim stát podnikání ztěžuje – například soustavným zvyšováním daní. Daňová optimalizace je tak logicky brána jako "okno příležitosti" uniknout daňové povinnosti, neboť stav, ve kterém "platit daně je ctností", stát a významná část politiků sami po léta ničí a destruují. 

 

Je takové jednání drobných podnikatelů podvodem, či naopak výrazem jejich racionálního chování? 

Malý podnikatel, který musí svůj čas věnovat shánění práce – ne studiem soustavně proměnlivého legislativního a daňového prostředí –, je současně konfrontován s průběžně bujícím a stále více nepřátelským byrokratickým prostředím. Oprávněně si klade otázku, "proč to má všechno platit". 

Obvykle nemá dovolenou, není kdo by mu ji zaplatil. V práci bývá od rána do večera. Nemá nejrůznější zaměstnanecké benefity. Nemá nikoho, na rozdíl od pohodlí zaměstnance, kdo by mu práci sháněl. Na rozdíl od zaměstnance je to podnikatel, kdo nese úplné riziko svého činění. 

 

 

Daňová optimalizace je tak zrcadlem pravdy o tom, co si lidé o vládě a jejích výsledcích myslí. Je jejich formou "pomsty" své vládě. A je omylem myslet si, že "socialistická změna" jejich chování zlepší. Proč by měl podnikatel odvádět daně, když je obratem ruky vláda, krajská či komunální reprezentace promění v dotaci ve prospěch jeho konkurenta? 

 

Politika nemá bojovat proti tzv. švarc systému. Má bojovat proti příčinám, které malého podnikatele vedou k nedůvěře ve svou vládu. Zákaz švarc systému není řešením. 

 

Jediným možným řešením je zásadně rekonstruovat systém tak, že to, co každý z nás do společného systému odvede, bude spravedlivě oceněno v okamžiku, kdy bude od systému něco potřebovat, ve smyslu "kolik odvedeš, tolik dostaneš" (například zdravotní a sociální zabezpečení). Systém musí být očištěn od tisíců nejrůznějších dotací, tolik zničujících férovost a rovnost prostředí pro podnikání. 

 

Jsem bohužel skeptický k tomu, že toho lze v dnešní společnosti dosáhnout. A jsem dokonce přesvědčen, že si to ani stále mocnější stát, ani socialisté (v různých politických stranách) nepřejí.