Ivo Strejček Články

Tereziánská školská reforma Marie Terezie kdysi ustanovila povinnost založit obecnou školu všude tam, kde byla fara. Školní docházka přirozeně začínala až v době, kdy byly ukončeny podzimní polní práce, neboť děti byly významnou pracovní silou. O chod školy se starala obec. 

 

Tereziánská reforma znamenala zásadní pokrok, který se odrazil v prudkém růstu základních znalostí: čtení, psaní, základních počtů, a ve výsledku dopomohla pozoruhodnému růstu do té doby nevalné úrovně rakouského školství. 

 

Tradice vesnických škol má tak hluboké kořeny. Na rozdíl od tehdejších dob se ovšem dnešek potýká s problémem, který tehdy neznali: výrazné snižování porodnosti a postupné ale trvalé snižování počtu žáků ve třídách. Zatímco ještě před pár desítkami let byly třídy přeplněné, dnes je tomu právě naopak. 

Výsledkem tohoto trendu, bohužel, jsou úvahy o rušení mnohých vesnických škol. I školství a vzdělávání se musí pohybovat v ekonomickém rámci, jakkoliv nepříjemně tato věta zní. 
 

A přesto, či především proto, zejména v kontextu malotřídek, je třeba rozšířit naše úvahy i o další pohledy, nejenom ekonomické. Škola v obci je prvním krokem malého člověka na dlouhé cestě za jeho vzděláním. Není zřejmě úplně žádoucí, aby ti nejmladší museli hned brzy po ránu čekat na svůj autobus, který je převeze do města. Snadno se tak může stát, že se domů vrátí až pozdě odpoledne. Je to pro ně prospěšné, a chceme to vůbec? 

 

Škola je jedním z přirozených autoritativních center obce. Tam, kde nebudou školy existovat, bude se vztah dítěte k jeho obci přirozeně rozvolňovat. A to snad také není nijak žádoucí v dnešním světě, který se rodovým kořenům spíš vysmívá. 

 

Škola, to je kulturní centrum obce. Podílí se na organizaci kulturního života, je centrem navazování a utváření sociálních vazeb. Každá obec, ve které byla její škola zrušena, se postupně kulturně vyprazdňuje a chřadne. 

 

Tyto obecně známé pravdy mě vedou k pokusu odpovědět si, na prahu nového školního roku, co je tedy v takovém případě zájmem obce, co je zájmem rodičů a co by mělo být zájmem státu. 

Očekával bych, že zájmem obce bude zachovat svoji školu (tedy v takovém případě, kdy škola balancuje nad existenční propastí, ne tam, kde se skutečně počet žáků propadl hluboko pod jakoukoliv únosnou míru) a přitom na chod školy ze svého rozpočtu příliš nedoplácet. 

 

Zájmem rodičů bude zřejmě kombinace jejich přání, aby dítě dostalo co nejlepší vzdělání (tedy aby v obci byla škola s kvalitními učiteli) a aby to měly děti do školy co nejblíže. 

 

Zájmem státu musí být vědomí toho, že poskytované vzdělání určuje budoucí ekonomickou a sociální podobu země. Stát musí, nejméně ve svém vlastním zájmu, pečovat o funkční síť škol s kvalitními pedagogy. 

 

Stát by rozhodně neměl usilovat o financování pokusů uměle podporovat zvýšení porodnosti, ale měl by – i ekonomicky -preferovat taková řešení, která by školy (a znovu zdůrazňuji: balancující na hraně své ekonomické životnosti) v obcích zachovala. 

 

Stále bychom měli mít na mysli, že existence malých škol má ve svých obcích významně širší kontexty. Pozoruhodné výsledky dnes již dávno zapomenuté Tereziánské školské reformy by nám měly připomenout, že naše uvažování o tom, jak postupovat při financování regionálního školství (tedy kde a zda rušit), by mělo být opatrné, pomalé a mimořádně konzervativní.