Ivana Řápková Články

Jeho pozvání jsem však nemohla přijmout. Často si na 8. března vzpomenu, jak jsme jako malé děti ve škole za dob socialismu vyráběly přáníčka a paní učitelce vždy musely přinést karafiát…

Nikdy jsem nešla s davem a jakýkoliv princip kolektivity mi byl cizí. Spartakiáda mě nebavila, stejně jako mě nebavilo oslovovat učitelky ve škole „soudružko“. Nerozporuji, že MDŽ je historicky významný svátek, který ve své době vznikl jako úsilí žen za dosažení rovnoprávného postavení. Legitimním požadavkem žen bylo dosažení hlasovacího práva a ukončení zaměstnávání dětí.

Když ale komunistka Clara Zetkinová na konferenci socialistických organizací v Kodani navrhla 8. březen jako mezinárodní svátek, nikdo nemohl pochybovat o smyslu jejího kroku. MDŽ se stal svátkem, který vyrostl ze socialistického ženského hnutí, v jehož základech byl nejen boj za zrovnoprávnění žen, ale především snaha o prosazování ideálů socialistického hnutí. A takové ideály mi jsou bytostně cizí. Podobně jako pro mě nemůže být lichotkou oslovení „soudružko“.

 

MDŽ je svátkem, který byl v komunistické minulosti naší země cynickou zástěrkou nerovnoprávného postavení žen v komunistické společnosti. MDŽ je svátkem, který byl komunisty zneužit jako ideologický protipól Svátku matek.

 

Takže, soudružky, přeji vám všem pompézní oslavy… a všem ostatním pak přeji, aby se jim „na pracoviště“ po volbách v roce 2014 oslovení soudružko zase nevrátilo.