Nominační projev na předsedu ODS
Vážené delegátky, vážení delegáti, milí hosté, novináři. Včera večer jsem oznámil svoji kandidaturu na post předsedy ODS. Přiměla mě k tomu atmosféra Kongresu i projev současného předsedy Petra Nečase, který sám uznal, že dosavadní politika vedení ODS selhala. Naprosto s ním souhlasím. Jen se, Petře, nedomnívám, že ty jsi schopen změny. A ODS změnu potřebuje.
Nabízím vám alternativu k pokračování dosavadní politiky ODS a vlády. Nabízím vám dva roky tvrdé práce, ve kterých se společně pokusíme vrátit vládě reformní étos, zemi dobrou náladu a členům ODS hrdost na značku ODS.
Nabízím vám alternativu k čekání na další špatný volební výsledek. Jediné, čeho se musíme bát, je náš strach. Všichni vystupující tu včera mluvili o nutnosti změny. Pochopil jsem, že nikdo jí ale nechce realizovat. Proto jsem se nakonec rozhodl nabídnout Kongresu alternativu k pokračování dosavadní politiky.
Nemyslím si, že řešením by byly předčasné volby. Nikoli. Řešením je volba v ODS. Už jsem se rozhodl, ale vy, delegátky a delegáti, máte v rukou odpovědnost za ODS i naší zemi. Nyní se musíte rozhodnout vy.
Řada z vás tu včera mluvila o ztrátě důvěry v ODS. Jediným lékem na ztrátu důvěry je dodržování slova. Pokud voličům dvacet let slibujeme nízké daně a malý stát, pak musíme slib dodržet. Jinak nebudeme důvěryhodní. Důvěryhodnost se ztrácí nedodržováním slibů daných voličům.
Vláda potřebuje nový impulz. Změnu koaličních smluv a dojednání nových dohod s našimi partnery. Dva roky jsou relativně dlouhá doba a je možné mnoho udělat.
Nabízím vám krizové řízení ODS.
Je nutné rozšířit pole činnosti vlády a její témata. Je nutné vidět i jiné parametry vládnutí než míru snižování aktuálního deficitu.
ODS a jí řízená vláda se musí, a to zejména v době krize, vrátit ke svým tradičním tématům a nikoli je vytěsňovat na okraj.
Dám vám příklad. Jeden z hrdinů pravice 20. století Ronald Reagan se stal prezidentem po ztracené dekádě sedmdesátých let. Co udělal? Razantně snížil daně. Výsledkem byl zvýšený výběr peněz do státního rozpočtu a rostoucí ekonomika.
Ekonomika země nefunguje dle trojčlenky, ve které zvýšení daní o 5 % se rovná zvýšení příjmu rozpočtu o stejnou výši. Od účetního pohledu se musíme vrátit k pohledu makroekonomickému. Musíme se vrátit k programu ODS.
Buďme těmi, kteří se v čase všeobecné krize důvěry vztyčí jako první. Buďme těmi, kdo jako první získají znovu sebevědomí a akceschopnost. Buďme opět tou ODS, která není ve vleku událostí, ale naopak určuje témata veřejné debaty a ovlivňuje směr vývoje České republiky.
Stojím zde, na tomto pódiu, protože chci nabídnout řešení. Chci ukázat cestu k novému úspěchu. Chci vám nalít do žil trochu modrého optimismu.
Chci, abychom společně obrátili list. Abychom po tomto Kongresu začali psát novou kapitolu ODS. Nebo spíš staronovou. Protože každé velké lidské dílo se udržuje idejemi, které stály u jeho zrodu. ODS je velké dílo. Dílo, které vzniklo, aby naplnilo zcela konkrétní společenskou objednávku: Být stranou svobodných, odpovědných a pracovitých lidí pro svobodné, odpovědné a pracovité lidi.
Ona společenská objednávka je zde pořád. Buďme jí hodni. Buďme hodni značky ODS!
Nabízím Vám restart. My jsme se totiž zasekli a vypadá to, že nevíme, jak dál. Restart znamená odblokování systému. Restart znamená začít znovu, ale neměnit podstatu. Zároveň je to alternativa k úplnému vypnutí.
To, co nabízím, je program záchrany ODS v období, které zbývá do řádných voleb. Ano, do řádných voleb. Nehodlám za žádnou cenu připustit ani předčasné volby, které by přivedly k moci komunisty, ani odchod ODS z vlády, který by nás připravil o možnost prosadit náš program.
Už jen řeči o předčasných volbách a rozpadu koalice nás poškozují. Nemluvme o katastrofě, mluvme o tom, jak jí zabráníme.
Můj recept pro záchranu a proti katastrofě spočívá na třech bodech: na prosazování programu, na členské základně a na úspěchu ve vládě. Všechny tyto tři složky pokládám za stejně důležité. Protože teprve ve svém celku tvoří pevný a stabilní trojúhelník, o který lze opřít budoucnost ODS.
O programu tu mluvíme všichni. Ale jako bychom si nerozuměli, či nechtěli rozumět. To je zcela zbytečné. Je snad volání po návratu ke kořenům v rozporu se snahou o rozpočtovou odpovědnost? Je snad trvání na nízkých rovných daních v rozporu s programem vlády? Je snad nutnost koaličních kompromisů v rozporu s potřebou nevzdávat se našich zásad a slibů?
Určitě nic z toho tak není. Jenom to tak vypadá, protože mluvíme, ale neposloucháme se. Soustředíme se na jednotlivosti a malichernosti, místo abychom společně hledali způsob, jak z našeho programu prosadit co nejvíc. Máme přece jen jeden. Tak jako máme jen jednu ODS.
Balíček je jen malá a nijak zvlášť podstatná část problému. Daleko důležitější jsou reformy. Spíš než abychom se v ODS do krve hádali o pár miliard, které má přinést zvyšování daní, měli bychom si vážně promluvit s koaličními partnery o chybějících reformách, které by ušetřily desítky miliard. Pokud bych získal vaši důvěru a byl zvolen, upřel bych svou pozornost na zásadní systémové reformy.
Takto lze vyřešit tři problémy naráz: snížit deficit, sjednotit ODS a oslovit voliče.
Věřím, že pro nás nebude těžké najít společnou řeč, co se týká programu. Ve skutečnosti v tomto mezi členy ODS nikdy žádné velké rozdíly nebyly a nejsou. Spory jdou na vrub vzájemné nedůvěry a animozity. Pokud bych byl předsedou ODS, tyto zbytečné a škodlivé přestřelky bych zastavil.
Tím se dostávám k druhému vrcholu trojúhelníku, k členské základně. Síla programu není ve slovech, ale v činech lidí, kteří ho prosazují. Pokud síla ODS slábne, je to právě proto, že slábne členská základna. Slábneme početně, což je hned dvojnásobná ztráta. Přicházíme o tisíce členů, tisíce lidí schopných bojovat za náš program. Navíc ti se často úspěšně staví proti nám ve volbách.
Neslábneme však jen početně, slábneme také vnitřně. I ti, kteří v ODS zůstávají, jsou rozděleni, rozhádáni, a tím jsme jako celek oslabeni. Vedeme spolu vyhlazovací války, kdy nestačí oponenty přehlasovat, je třeba je ještě zničit. Je to krátkozraká politika. Zbytečně tak přicházíme o další lidský potenciál. A místo abychom zvětšovali společný koláč, rveme se o stále se zmenšující zbytky.
Pokud bych byl zvolen předsedou, prosazoval bych vnitřní smír v ODS. Můžeme se do krve pohádat, ale pořád jsme všichni ódéesáci. A potřebujeme se. Dnešní většina může být zítra menšinou. Ti, co se dnes mýlí, mohou mít zítra pravdu. A naopak.
Pokud budu zvolen, zasadím se o to, aby ti, co nezvítězili, nebyli automaticky vylučováni z podílu na řízení a přístupu k funkcím. Rozhodovat musejí pouze schopnosti a ochota pracovat ve prospěch ODS. Každý člen ODS musí mít právo svobodně se vyjádřit. Odlišný názor nesmí být důvodem k postihu. Porážka ve vnitrostranické při nesmí být příčinou likvidace. Cesta k jednotě a respektu k většinovému názoru vede přes svobodnou debatu a respekt k menšině. To musí platit na všech úrovních, na místní, oblastní, regionální i celostátní. Jinak nás budou členové dál opouštět. Jinak si budeme dál vyrábět disidenty. Jinak nebudeme nikdy jednotní.
Není žádná čistá a špinavá ODS. Je jen jedna ODS. A ta musí být demokratická. Nesmíme dopustit ohýbání vnitrostranické demokracie, kdy je na členy ODS vyvíjen existenční nátlak, když se místo tajné volby hlasuje o personálních otázkách aklamací. To jsou praktiky, které nás činí nevěrohodnými. To jsou praktiky, kvůli kterým od nás znechuceně odcházejí mnozí dlouholetí členové. To jsou praktiky, se kterými bych jako předseda skoncoval. V tom vidím skutečnou očistu ODS. V ODS nesmí vládnout anarchie. Ale ani oligarchie. V ODS musí vládnout demokracie.
Řada lidí se děsí, že ODS ztrácí členy poslaneckého klubu a varují před drobením pravice. Ale toto je ve skutečnosti marginální problém. Nevidím, že by se ve Sněmovně rodila nová Unie svobody, či TOP 09. Ale z těch 6000 členů, které jsme od nás vyhnali za poslední dva roky, by se daly založit tři takové strany. A to už je opravdu vážný problém.
Jak jsem řekl, náš problém není primárně ve Sněmovně. Vláda - a tím jsem u třetího vrcholu trojúhelníku - neztratila většinu pro prosazování programu. Ztratila většinu pouze u jednoho jediného špatného zákona, který je v rozporu s tímto programem, odporuje našim volebním slibům a škodí ekonomice.
Koalice stále najde dost hlasů, aby prosazovala rozumné věci a skutečné reformy. Za to vám ručím. Problém opravdu není v parlamentu, ale v kabinetu. Ten musí fungovat zcela jinak než dosud. Nesouhlasím s tím, že stačí umět prodávat práci vlády. To je jistě důležité, ale daleko důležitější je, aby vláda pracovala daleko lépe. Ať už se to týká prosazování našeho programu, nebo jejího řízení a profesionální správy resortů. Platí přece zásada, že nejlepším politickým marketingem je dobrá politika.
Pokud bych byl zvolen předsedou, okamžitě bych začal jednat s koaličními partnery o revizi vládních priorit. Abychom si ujasnili, co jsme schopni do voleb prosadit. Naši spojenci jistě pochopí, že ODS nemůže nést pouze náklady vládnutí, ale musí mít i úspěchy, musí prosadit svá témata, aby měla čím oslovit voliče.
Rovněž bych jednal o práci vlády a obsazení ministerstev. ODS jako nejsilnější vládní strana nese odpovědnost za všechny nezdary. Nejen za neprovedené reformy, ale i za neschopnost zvládnout běžný chod resortů. Ministerstva dopravy, zdravotnictví, práce a sociálních věcí, kultury jsou spíše stroji na problémy, než na úspěchy. Do změny ministra k nim patřilo i školství.
Je smutným a nepříjemným faktem, že například resorty zdravotnictví či práce a sociálních věcí, které byly výkladní skříní ODS, dnes řídí TOP 09 s nepřesvědčivými výsledky. Nevidím důvod, proč i o tom nejednat. TOP 09 již jistě pochopila, že nás nenahradí v roli lídra pravice. A že její politická budoucnost závisí na spojení se silnou ODS a tím i na efektivitě společné vlády. Důležitou osou její činnosti přitom je vztah mezi premiérem a ministrem financí. Bez ohledu na to, zda jsou či nejsou z jedné strany. Jako předseda ODS bych do tohoto vztahu vrátil racionalitu a odpovídající rozdělení rolí.
Vztah k TOP 09 bych přirovnal ke vztahu muže a ženy: je to s ní těžké, ale bez ní ještě těžší.
Vláda je mocný nástroj k prezentaci toho, co v nás je. Když nedokážeme ukázat to dobré, ukáže se to špatné. Jsme s našimi partnery na jedné lodi. Nikdo nechce předčasné volby. Nikdo nechce, aby vláda byla neúspěšná. Tím, že začneme důsledně prosazovat své zájmy, se pro naše partnery nestaneme méně přijatelnými, ale naopak čitelnějšími.
Voliči se rozhodují podle toho, co se děje ve vládě, ne co se děje ve Sněmovně. Úspěšný premiér dokáže získat body i při slabé podpoře parlamentu. Úspěšný ministr má pro každou stranu velkou cenu. To je důvod zdravého sebevědomí Martina Kuby.
Pokud bych byl zvolen předsedou, mým heslem by bylo „úspěšná ODS v úspěšné vládě“. Zde se propojují všechny tři vrcholy trojúhelníku. Program -– členové - vláda. Tři pevné body, které tvoří rovinu. Z této stabilní základny se pak lze odrazit na cestu vzhůru. Na cestu, která nás opět naučí vyhrávat.
Já věřím, že opravdu máme šanci volby v roce 2014 i vyhrát. K tomuto optimismu mě vede pět důvodů.
1) Náš největší soupeř, ČSSD, není v dobré kondici. Nemá žádné téma, nedokáže využít naší krize a získat masovou podporu voličů. Uzavírá koalice s KSČM i tam, kde mohla sociální demokracie pohodlně vládnout s jinými. Ztratí hlasy oné poloviny voličů, kteří stále ještě rehabilitaci komunistů odmítají.
2) Voliči dali oběma levicovým stranám dohromady o 7 % méně hlasů než před čtyřmi lety. Tedy žádný posun doleva. Voliči pravice buď zůstali doma, nebo přešli k regionálním stranám, které ovšem ve sněmovních volbách nekandidují.
3) Občané nás netrestají za reformy. Naopak, 68 % z nich si je přeje a jsou roztrpčeni, že se jich ani po dvou letech nedočkali. Navíc index pravicovosti, o němž vypovídá odpověď na otázku, zda lidé chtějí zvyšovat daně, aby měl stát více peněz na sociální výdaje, je nejvyšší od roku 1995. Vyšší daně odmítá 74% občanů. Takže žádné švédské daně za švédské služby, ale spíše švýcarské daně a švýcarské služby.
4) Ekonomika zůstává pro drtivou většinu lidí jasným tématem číslo jedna. Nikoli zdravotnictví, nikoli důchody, dokonce ani ne korupce. Aniž bychom pro to co udělali, dominuje ve veřejné debatě problém, při jehož řešení se občané vždy spoléhali na nás. To je výhoda, kterou musíme využít, ekonomika se opět musí stát vlajkovou lodí ODS.
5) Změny v EU, hrozící bankroty a krize v eurozóně vyvolaly u české veřejnosti zdravou nedůvěru k federalistickým tendencím. Lidé jsou rádi, že neplatíme eurem, nechtějí posílat miliardy na splátky cizích dluhů. Potvrdila se tak správnost dlouhodobé a důsledné obhajoby národních zájmů, kterou ODS razila. To, co bylo po léta okrajovým názorem ODS, je dnes široce populární.
Svou budoucnost máme ve svých rukách. Když budeme věřit svému programu a sami sobě, když budeme spolupracovat v ODS i ve vládě, když budeme jednotní a zároveň svobodní, nemusíme se bát žádného soupeře. Také nás v této chvíli nikdo neporáží. Porážíme se sami.
Mnozí se ptají, zda na tomto Kongresu zvítězí stará nebo nová ODS. Ale jak jsem vícekrát opakoval: ODS je jenom jedna. Věřím, že to bude ODS silná, jednotná a svobodná. Věřím, že právě tato ODS zde v Brně zvítězí !
Děkuji Vám za pozornost a dovoluji si vás požádat o vaši podporu.
předseda místního sdružení
místopředseda regionálního sdružení
člen výkonné rady
zastupitel
poslanec PČR