Hynek Fajmon Články

 

Tento týden se koná v Londýně pohřeb Margaret Thatcherové. Po krátké, ale intenzivní diskusi v britském parlamentu i v britských médiích došlo ke shodě, že se pohřeb uskuteční podle vzoru, který se uplatnil v roce 1965 v případě jejího slavného předchůdce Winstona Churchilla. Nejde tedy o státní pohřeb nejvyšší kategorie, který přísluší panovníkovi a nejbližším členům jeho rodiny. Na druhé straně to ale také není běžný pohřeb britského premiéra. Thatcherové se tak dostává mimořádné pocty v podobě pohřbu podle Churchillova vzoru i s nikoli běžnou účastí královny přímo na obřadu. 

 

Vyskytly se ovšem také hlasy, které volaly po tom, aby se v případě Thatcherové jako velké zastánkyně trhu žádný pohřeb na útraty státu nekonal. Za tím účelem vznikla i petice a někteří "vtipálkové" navrhovali dokonce dražbu pohřbu a svěření jeho organizace do rukou "nejnižší nabídky". To vše s odkazem na privatizační zápal Thatcherové a její nedůvěru ve stát. Tyto diskuse však nakonec nedošly svého naplnění. Spíše ukázaly, že Thatcherová je stále postavou, která lidem není vůbec lhostejná a stále stejně, jako v dobách své vlády, dokáže vyvolávat vášně, spory a zájem o politiku. Většina z politiků umírá v zapomnění, jen ti opravdu nejdůležitější budí zájem i v době svého pohřbu. Koneckonců, před časem jsme si to prožili i u nás s bývalým prezidentem Václavem Havlem. 

 

Domnívám se, že Britové našli pro pohřeb své první a dosud jediné premiérky přesně tu správnou polohu. Thatcherová si pohřeb podle Churchillova vzoru zaslouží. Stejně jako on dokázala zvítězit nad totalitní hrozbou. Churchill vyhrál společně s americkým prezidentem Rooseveltem a sovětským diktátorem Stalinem nad Hitlerem druhou světovou válku. Thatcherová porazila ve spolupráci s americkým prezidentem Reaganem ve studené válce Sovětský svaz. Nikoli však v klasické konvenční válce, ale bez jediného výstřelu, což je snad ještě větší vítězství. Jednu válku však Thatcherová stejně vedla a vyhrála v ní, takže jí přísluší čestný titul "válečný premiér". Šlo o válku s argentinskou vojenskou diktaturou o Falklandské ostrovy. Však také britští námořníci budou zcela jistě během pohřbu stát na viditelných místech. Stejně ostatně postupoval i Churchill, který se rád se svými vojáky fotografoval i setkával. 

 

Thatcherová se může s Churchillem směle měřit nejen na válečném a strategickém poli, ale také v jiných oblastech. Nedokázala sice získat Nobelovu cenu za literaturu jako Churchill za své válečné paměti, ale její tři knihy pamětí a politického odkazu se staly globálními bestsellery, které vyšly v mnoha světových jazycích a dobře se prodávaly i v českém vydání. A když porovnáme jejich politická vítězství, je na tom Thatcherová lépe, protože ona ve funkci vůdkyně Konzervativní strany žádné parlamentní volby neprohrála. Zvítězila v roce 1979, 1983 i 1987 a z funkce premiérky ji odstranili až vlastní ministři a poslanci prostřednictvím nechutné rebelie. 

 

Oproti tomu Winston Churchill okamžitě po vyhrané válce prohrál parlamentní volby. Zkrátka Thatcherová se Churchillovi bezesporu vyrovná, a to i přesto, že zatím vůbec nebereme do úvahy skutečnost, že je to žena a navíc úplně první žena v takovém postu. Thatcherovou a Churchilla spojuje i to, že oba bojovali s domácím britským socialismem reprezentovaným odbory a Labouristickou stranou. Zatímco Churchill v tomto souboji spíše ustupoval, Thatcherová byla jednoznačně úspěšnější. Labouristy vždy ve volbách porazila a odbory, které byly faktickými pány v Británii celá 70. léta 20. století, takzvaně srovnala do latě. 

 

Je to ironie osudu a velké trauma pro všechny levicové feministky po celém světě, že takový výkon podala jako první žena právě Margaret Thatcherová v řadách tak "nepokrokové organizace", jakou bezesporu je nejstarší fungující politická strana na světě, britská Conservative Party. S odchodem Churchilla odešla jedna epocha, kdy se Evropa zbavila hrůzy nacistické diktatury. S odchodem Thatcherové skončila další epocha. Díky ní už v Evropě "nestraší komunismus".