EU se z dieselové krize ani trochu nepoučila
(E15) Evropská komise i přes letní vedra pilně pracuje na lepší budoucnosti automobilového průmyslu. Koncem minulého měsíce zveřejnila zprávu, ze které plyne, že v krizi kolem měření emisí došlo k významnému pokroku. Komise konstatovala, že 80 % aut je opravených, že VW splnil akční plán pro celou EU, ke kterému se zavázal v roce 2016.
Pozitivně Komise vnímá, že aktualizace softwaru motorů budou poskytovány i nadále bezplatně. Dokonce uvedla, že vítá snahu koncernu Volkswagen po aféře dieselgate znovu vybudovat důvěru, což nakonec potvrzují i zprávy od samotné firmy, která hlásí, že o diesely je nejen v České republice stále zájem.
Zvláštní ovšem je, že se Evropská komise v hodnocení ani jedním slovem nezmiňuje o tom, že se sama i s Evropským parlamentem na vzniku celého problému zásadním způsobem podílela, když automobilovému průmyslu vnutila emisní limity, které nebylo možné technicky splnit, takže výrobci byli nuceni hledat složité způsoby, jak pro zákazníky vyrábět taková auta, o jaká mají zájem.
To ostatně už v roce 2016 konstatoval vyšetřovací výbor europarlamentu. Výsledky jeho šetření nelze rozumně interpretovat jinak, než že místo honu na diesely a drastické snižování emisí je žádoucí se zaměřit na investice do nových technologií, čímž se rozhodně nemyslí jen elektromobily. Diesely, které oproti benzínovým motorům nabízejí nízkou spotřebu i nízké emise skleníkových plynů, by měla Evropa nechat v klidu. Vývoj v tomto segmentu může dále pokračovat a není žádný přítomnost dieselů na silnicích drasticky omezovat. Stačilo by se podívat na budoucnost pohonů a jejich emisí z širší perspektivy.
Komise má místo toho nutkavou potřebu stále ukazovat, jak dieselgate zvládla a jak aktivně bude do budoucna řešit problémy, které by bez ní možná nevznikly. A tak jsme svědky dalších legislativních návrhů, které nejen že opět nejsou technicky realizovatelné, ale dokonce posouvají automobilový průmysl z oblasti svobodného trhu někam do řízené ekonomiky socialistického typu, která podnikům předepisovala, co mají vyrábět a prodávat.
Stačí zmínit jen pár střípků ze všeobecného dobra, jak nám ho přináší právě projednávaná evropská emisní legislativa. Výrobci budou tlačeni k tomu, aby v roce 2025 prodávali 15 % nízkoemisních a bezemisních vozidel a v roce 2030 dokonce 30 procent – a při projednávání v europarlamentu dokonce padají návrhy na zvýšení tohoto povinného podílu na prodejích na 40 procent. Pokud tento cíl splní, budou na ně platit méně přísné požadavky týkající se emisí ostatních vozidel. Ostatně emisní požadavky se nově budou stanovovat jako průměrné údaje za celou flotilu od konkrétního výrobce.
Elektrická vozidla v tomto průměru samozřejmě budou vystupovat s nulovými emisemi a zpočátku budou do průměru započítávána hned dvakrát, čímž mají být výrobci motivováni, aby jich produkovali víc.
Asi nikoho nepřekvapí, že k těmto bohulibým záměrům stále neprobíhá nezbytná diskuse týkající se druhé strany téže mince. Stanovují se krásné cíle, ale nepřemýšlí se, jak zařídit, aby pro jejich splnění bylo k dispozici dost elektřiny, kterou ta auta budou potřebovat, rozvodů, které ji dovedou k zákazníkům, nabíjecích stanic na ulicích, a v neposlední řadě také chemických substancí, které by byly potřeba k výrobě takového množství baterií. Nemluvě o připravenosti, jak později s použitými bateriemi plnými nebezpečných látek nakládat.
Všechny převratné technické vynálezy, které dnes používáme, se prosazovaly postupně, a populárními se staly až tehdy, kdy na ně byli připraveni nejen zákazníci, ale celá společnost, technická infrastruktura, obchodní modely. Chce-li EU tohle všechno přeskočit, znamená to, že se z krize kolem dieselových aut ani trochu nepoučila.
místopředseda strany
poslanec EP