Drahomíra Karasová Články

(eportal.parlamentnilisty.cz) Problém předčasných odchodů dětí ze škol je opět na tapetě, a v černějších barvách. Generaci, která zvláště po koronakrizi bude mít problém se uplatnit, přiživují navrátilci z Anglie. Pocítila to i sociálně vyloučená lokalita v Obrnicích, kde žije radní, krajská zastupitelka a osobnost ODS Drahomíra Karasová, dříve Miklošová. Politička oceněná za integraci Romů popsala, co s nimi dělá karanténa, dobrovolnost ve vzdělávání a co jí hýbe žlučí právě v těchto dnech. Padla i slova bezmoci, stesk nad vyrabovanou republikou: „Mám velké obavy… Proč se lidi nebouří?“

Údajně se do sociálně vyloučených lokalit vracejí Romové z Anglie. Panují obavy, že těžko uplatnitelná generace 15–24 let se rozšíří – zejména po koronavirové krizi – o další nízko kvalifikované či nevzdělané lidi, kteří už vůbec nenajdou uplatnění. Také to v Obrnicích, kde převládá romské obyvatelstvo, vnímáte? A vracejí se sem rodiny z Anglie, protože se zde cítí bezpečněji?

V tuto chvíli máme v Obrnicích dvě takové rodiny, tedy nejde o nic masového, dramatického, ale muselo se trochu zasáhnout, když hned nedodržovali povinnou karanténu po příchodu ze zahraničí. Řešili jsme to i s policií. Potom se již zklidnili a karanténu dodržovali. Teď už pochopitelně jsou zase všichni „frajeři“, běhají po ulicích, chodí bez roušek.

Mohu vám říci, že první dva tři týdny nouzového stavu se i místní Romové báli koronaviru, ale už je to přešlo, lítají tu bez ochranných pomůcek – shodou okolností jsem měla včera docela extempore na sídlišti.

V jakém smyslu?

Potkala jsem paní s dvěma dětmi bez roušky, tak jsem ji oslovila... nepřejte si slyšet, jak se do mě pustila! Místní by si vůči mně tohle nikdy nedovolili. Ona na mě křičela stylem, co je mi do toho a ať táhnu. Že není místní, ať se o ni nestarám... bohužel mi utekla, řekla jsem jí, že zavolám policii, což jsem skutečně udělala, ale už jsme ji nedohledali.

Každopádně tedy se pohybují bez roušek a je jim jedno, že sem přišli odjinud. Děti, ty úplně ignorují nošení roušek. Ale co s tím naděláme? Vůbec nic. Ani na dospělých, protože i kdyby je postihlo správní řízení a pokuta, tak ji neuhradí, protože na dávky se sáhnout nesmí.

No vidíte, a já jsem zrovna v březnu psala o tom, jak jsou v Chebu lidé udiveni, že roušky a respirátory byly k nesehnání, ale právě Romové je měli a nosili…

Oni se i obrničtí zpočátku báli, skutečně se báli. Nevylezli z baráků! V Obrnicích byl na začátku nouzového stavu skutečně klid. Ale pak se to začalo rozvolňovat a už se ničeho zas nebojí. Protože se de facto nic neudálo, nikdo se nenakazil.

A dozvěděli byste se to? Šel by nakažený občan ze sociálně vyloučené lokality k lékaři?

Já si myslím, že bychom se to dozvěděli. Na vesnici se tohle rozkřikne. Kromě toho po celou dobu i fungovaly terénní pracovnice.

Tedy, dokud se místní báli, tak „šlapali“ podle pravidel. Musím říci, že opravdu vše respektovali – když se něčeho bojí, tak se prostě bojí… Ale teď… Včera jsem to na sídlišti viděla: roušku mají pod bradou, bůhví, zda ji tam nenosí stejnou čtrnáct dní.

S navrátilci z Anglie tedy masový problém není. Na krajském zastupitelstvu, které se konalo v Ústí nad Labem minulý týden, shodou okolností vystoupila ředitelka hygienické stanice Ústeckého kraje. Využila jsem její přítomnosti a vznesla dotaz právě v souvislosti s navrátilci, jako se nyní ptáte vy.

Co přesně vás zajímalo a jaké informace jste získala?

Zajímalo mě, zda má hygienická stanice nějakou evidenci, zda dostávají informace o návratech těchto lidí ze zahraničí a kam se přemisťují. A pokud ano, zda by nebylo možné informace poskytovat pro vedení měst a obcí, kam přesně se vracejí.

Mým dotazem byla zaskočená. Bylo zřejmé, že pro Ústecký kraj zatím toto není velkým problémem, že by se k nám valily doslova autobusy, to nikoli. Informace tohoto rázu hygienická stanice nemá a ani by personálně nezvládali je dílčím způsobem zpracovávat a předávat samosprávě.

V Ústeckém kraji zřejmě opravdu nejde o takový nával jako například na Severní Moravě.

To je koneckonců dobře. Myslíte, že prvním, kdo zůstane po koronavirové krizi totálně bez práce, je právě generace 15-24 let, na jejíž nedostudovanost a automatické „přechody“ na úřad práce jste už před koronavirem upozorňovala? Zhorší se školní morálka ještě víc, když si teď zvykli být všichni doma?

Ta nynější dobrovolnost, to tedy si myslím, že je pro sociálně vyloučené lokality naprosto na nic!

Takže vaše snahy jsou pryč, je to obrat ještě k horšímu?

No, včera jsme měli na obecní radě přizvánu ředitelku místní školy a kolik dětí přijde v prvních ročnících, tak údajně tři děti na třídu. A co se týče deváťáků a přípravu na přijímačky, tak prý přijdou dvě děti.

V případě dobrovolnosti bohužel děti v sociálně vyloučených lokalitách do školy pochopitelně nepůjdou.

Včera jsem mluvila s ředitelkou 7. ZŠ v Mostě Libuší Hrdinovou, podle které se nezavděčili sociálně slabším žákům ani nabídkou tabletu na doma a podobně. Prý o to prostě nestojí, nezvedají telefony, nic si nepřevezmou. Obrnice jsou na tom tedy stejně?

Jednoznačně. Oni prostě mají své svobody a mohou si dělat, co chtějí... (ironicky)

Co nám ale velmi dobře fungovalo a funguje, jsou naši asistenti, respektive asistentky prevence kriminality. Hluboce před nimi smekám. Ty se nezastavily. Můj manžel je místostarosta, tak vím, že mu neustále hlásily, co se kde děje, co kde řešily. Velmi jsem ocenila, jak sledovaly, zda se všechny hygienické náležitosti řádně dodržují. Odvedly velký kus práce. Je potřeba je vyzdvihnout a pochválit.

Samozřejmě roušky se u nás také šily – jak ve školce, tak v kulturním domě. Rozdávaly se zdarma seniorům i ostatním, kdo potřeboval. Tohle myslím i na vesnici Obrnice fungovalo dobře, nikdo nezůstal bez pomoci. Roušky se poskytly i zaměstnancům veřejně prospěšných prací, kteří fungovali nepřetržitě i v době, kdy byl ochranných pomůcek nedostatek. Vše se svépomocí zvládlo. Zajištěn byl tedy stále i provoz a úklid obce.

Jedno z vašich témat, které se snažíte řešit, jsou zmíněné předčasné odchody a nezaměstnatelnost mladých ve věku 15-24 let, kteří si zvykli přežívat „na pracáku“. Co s tím udělá koronavirová doba?

Jednoznačně problém prohloubí, obzvlášť má teď vliv ten výpadek vzdělávání… Předtím se na ně dalo ve škole působit alespoň nějak, ale teď jsou už dva měsíce na ulici a tuplem tam budou, protože na bázi dobrovolnosti se do školy nevrátí.

Pak naváže období prázdnin, a pak jak se s nimi zahájí prvního září? Úplně ztratí vztah ke škole, k povinnostem. Mám velké obavy z toho, jak obrovský dopad to bude mít.

Mně na této době – kdy řešíme nouzový stav a koronavirovou krizi – nejvíce vadí, že na to doplácejí lidé, kteří chodili do práce! Ale lidí, kteří nepracují a jsou na dávkách, těch se to nedotklo, ti si dál žijí svůj život. Ale lidé, kteří pracovali a buď byli propuštěni nebo byli nuceni zůstat na zkrácených příjmech 60 procent, tak ti na koronavirovou dobu doplácejí.

… a musí se třeba i úředně dožadovat „mimořádné okamžité pomoci“, o kterou by za normálních okolností vůbec nežádali. Ten proces, předkládání účtů osobních i podnikatelských od všech členů domácnosti včetně dětských kont, je zdlouhavý a pro mnohé náročný, i psychicky...

A hlavně je to i ponižující doprošovat se, protože pravidelně chodili do práce nebo podnikali, odváděli státu daně, a teď aby žadonili. Tohle mě tak irituje, že dnešní doba přeje... těm, o kterých mluvíme.

Možná se ten problém natolik prohloubí, tedy zvýrazní, že nebude zbytí a bude se k nějakým řešením muset dospět… Někdy se musí stát to nejhorší, aby se opravdu něco vyřešilo…

Mám obavy, že se toho moc nezmění. Možná dokonce naopak. Ministryně Maláčová hovoří o zvyšování dávek na bydlení… Spíše jsou tu podobné záměry, zvyšování životního minima a příspěvků na bydlení, takže vůbec nemám pocit, že by někdo chtěl ten dlouhodobý problém, nějak radikálněji, řešit aspoň nyní.

Pokud se někdy nějaká vlaštovka ozve, že by se mělo něco udělat, tak je rychle utlumena. Do sociálních záležitostí se nikomu moc říznout nechce.

Mám podnětů od veřejnosti, včetně OSVČ, opravdu hodně a je to hrozné. Všichni pomalu stavěni do role žebráků. Přitom pracují, hradí odvody, daně. A jiná skupina obyvatel si v klídku žije doma a jsou v pohodě, protože to „své“ dostanou. A co se týče mimořádných dávek, to jsou schopni si i takzvaně „vyřvat“.

Velmi mi to vadí a nerozumím tomu, že se lidé už opravdu nějak hlasitě nebouří. Všichni si tu zkušenost vyřvou sami mezi sebou, doma a podobně. Ale přitom krizová opatření zasáhla tolik lidí! Na druhou stranu, mám pocit, že je kolem toho nějak nepřiměřeně ticho.

Pokud jde zrovna o jednání s úředníky, tak třeba sólorodiče mají pocit, že když se ozvou nebo když podají odvolání a podobně, tak jsou od toho jednak dopředu zrazováni, je jim sdělováno, že napříště ať ani nežádají… Dopředu se jim řekne, že jim žádost zamítnou (přitom je úředník vždy povinen ji přijmout), že jim pak nedají ani přídavek na dítě – a u matek na rodičovské dovolené je každá stovka potřeba, zvláště ve státě s nízkou vymahatelností výživného. Je to prostě bezmoc. Strach se ozvat, protože by se úředník zachoval třeba ještě nemilosrdněji…

Je hrozné, že v současné době musí lidé žít ve strachu. Netuším, kam to spěje. Přemítám, co ti lidé tedy vlastně mají dělat? Zvláště maminky, které žijí s dětmi samy, přece musejí z něčeho žít, zaplatit nájem…

A v televizi budou dál politici říkat, jak je vše jednoduché, jak pomáhají, jak je vláda se svými programy úžasná, kolik peněz se potřebným lidem dalo…

Pak když slyším konkrétní příběhy, které mi sdělujete například vy, a je jich opravdu strašně moc, tak skutečně nevím, co s tím dál…

No, jak se to řeší? Třeba tak, že jiné ženské, které se už postavily na nohy a znají tohle pozadí, pomáhají těm, které jsou právě v průšvihu, jejž si nezavinily: zorganizují sbírku, jako třeba Klub svobodných matek, kterému ostatní sympatizanti posílají na přerozdělení na léky a potraviny těm prověřeným rodičům a dětem, kteří se dostali do nouze třeba proto, že se na ně nevztahuje nyní ošetřovné a podobně.

No samozřejmě! A je to tedy hrozné… Proč se tohle mnohem více nedostává do televize! Tohle by se mělo vyřvat do světa.

… když se vyberou od lidí pro tyto mámy dva miliony, tak veřejnost zjevně vnímá, že je to velký problém a že tady něco nefunguje… To ale přeci nemáme dělat my obyvatelé pro ostatní obyvatele, ženy pro ženy, když je to v kompetenci a poslání státu, ne?

Není možné, aby se ženské musely vzájemně podporovat, a stát se pak prsí, jak on to tady všechno zvládá! Plno věcí vyřeší lidé v rámci podobných uskupení, mezi sebou, ale vytahuje se pak vláda, jak je vše zajištěno. O to víc nerozumím volebním preferencím. Kde se berou, když jsou tu tisíce a tisíce lidí s tolika potížemi, které stát vyřešil?

Mladým lidem vůbec tuto dobu nezávidím. A co se jim předá za republiku? Vyrabovanou ještě víc, než byla? Ať se na mě nikdo nezlobí, ale já si myslím, že teď se rabuje daleko víc než dřív. Když vidím schodek státního rozpočtu... a kde tedy ty peníze jsou, když maminy nemají na chleba pro děti? Myslím, že prodloužení nouzového stavu se politikům teď prostě hodí.

Jsem zvědavá, jak dopadnou volby, i v rámci Ústeckého kraje, protože je potřeba změnit celá řada věcí.

Budete se dál angažovat ve veřejných věcech?

Kromě toho, že jsem krajská zastupitelka a radní obce Obrnice, tak jsem číslo jedna ODS na Mostecku, určitě se tedy objevím někde v popředí kandidátky. Z opozice se nám nedaří řadu věcí změnit – teď například program kraje pro zasažené živnostníky, navrhovali jsme menší příspěvek, ale pro co největší okruh. Nikoli, že to bude 25 tisíc, ale dostane ho jen prvních 400 žadatelů. Potřebných je daleko víc. Bohužel jsme to neprohlasovali. Jde možná o jednoduché věci, ale určitě je lepší pomoci více lidem.