Drahomíra Karasová Články

 

 

V Obrnicích na Mostecku bydlí dva a půl tisíce lidí, zhruba polovinu tamního obyvatelstva přitom tvoří Romové. Starostka Drahomíra Miklošová přiznává, že už ani neví, jestli tvoří majoritu nebo minoritu. Ačkoli dřív situaci v "romské" obci zvládala, nyní se věci vymykají kontrole. Zejména v posledním roce a půl, kdy počet Romů rapidně vzrostl, si už skutečně neví rady. Na chování nově příchozích obyvatel si jí dokonce stěžují i romští starousedlíci. 

 

Přestože by rázná politička už mohla odejít do důchodu a mít čas na svou rodinu i koníčky, mezi něž patří například golf či jízda na kole, z práce se jí odejít nechce. Do řešení problému v lokalitě vložila v posledních devíti letech tolik energie, že by se teď už jen těžko mohla vzdát.

 

Lehký boj ji jako starostku ale rozhodně nečeká. "Dostávají se k nám nejhorší rodiny, které snad prošly už celou republikou. Nikdo jim nepomohl se sociálními službami, dostaly se prostě až na dno," zoufá si Miklošová. Důvodem, proč jsou Obrnice pro chudé Romy jakousi konečnou stanicí, je cena tamních bytů. Ty jsou i na poměry Ústeckého kraje, který je posetý vyloučenými lokalitami, dosti nízké. Ceny bytů se pohybují mezi 70 až 100 tisíci korun, a to i přesto, že šly ceny v poslední době nahoru. Z místa na místo 

 

Trend spočívající v putování zadlužených Romů z místa na místo mimo jiné popsala i souhrnná zpráva za rok 2014, kterou na pondělním jednání vlády představil ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier. Ta ukazuje, že chudé romské rodiny se za rok stěhují klidně i čtyřikrát, aby našly cenově dostupnější bydlení. 

 

Jenže starostce Miklošové už došla trpělivost s občany, kteří jsou bez peněz a odmítají se přizpůsobit pravidlům. 

 

Stejně tak už nechce za obec skupovat tamní byty, aby zamezila tomu, že je získají spekulanti a nastěhují do nich problémové občany. Ze zoufalosti proto volá po navýšení pravomocí starostů. Myslí si totiž, že by to měli být právě "šéfové" obcí, kteří budou oprávněni rozhodnout o složení obyvatelstva. 

 

Návrh starostky ale vyvolává ostré reakce. Ona sama si velmi dobře uvědomuje, že jde o dost kontroverzní ideu, která je i v rozporu s lidskými právy. Přesto si za ní stojí. Nikdo ji prý nemůže obvinit z toho, že by se tak rozhodla kvůli negativnímu postoji k Romům. 

 

"Z toho mě nikdo nemůže podezírat. Máme tu velké zkušenosti s integračními procesy," říká skromně žena, jako by šlo o náhodu. Přitom díky její velkorysé sociální politice ji vyznamenali až ve Štrasburku. Rada Evropy ocenila starostku za integraci Romů a šíření povědomí o kultuře této menšiny, díky čemuž se jinak vcelku neznámé Obrnice slavně zapsaly do povědomí veřejnosti.

 

 

"Zoufalé situace vyvolávají zoufalé myšlenky. Řekla jsem si, že když už to dosáhne třeba 30 procent obyvatel, tak proč bych nemohla jako starosta rozhodovat o ovlivňování skladby obyvatelstva," nastínila serveru Lidovky.cz svou ideu. 

 

Právě třicetiprocentní zastoupení problémových občanů považuje za ještě přijatelnou. "Všechno je zvládnutelné do určitého procentuálního podílu těchto lidí, kteří se musí integrovat, musí se s nimi pracovat nebo jim pomáhat. Jestliže my jsme se dostali k procentu, nebojím se říct, už přes 50 procent, a nepoznáme už, kdo je majorita, kdo je minorita, tak nám už nic jiného nezbývá," vysvětluje, proč se k takovému kroku uchýlila. 

 

Její představa ale nemá šanci uspět. 

 

Ministerstvo se totiž k návrhu staví odmítavě, a to i přesto, že je resortu situace v Obrnicích dobře známá a dlouhodobě se jí věnuje.