Alexandr Vondra: Skončil svět, ve kterém panuje globální kooperace. V tom novém rozhodují peníze a vojenská síla, Evropa se na to musí připravit
(Novinky.cz) Skončil svět, ve kterém panuje globální kooperace. V tom novém rozhodují peníze a vojenská síla, Evropa se na to musí připravit, říká v rozhovoru pro Novinky europoslanec Alexandr Vondra (ODS). Slova amerického prezidenta Donalda Trumpa, který si pro USA nárokuje Grónsko, by bral vážně, ale ne doslovně. Pro bezpečnost Ameriky je ostrov klíčový.
Donald Trump má za sebou první týdny ve funkci a první rozhodování. Pořád si myslíte, že je lepší prezident, než by byla Kamala Harrisová?
Jednoznačně. Dnešní svět je úplně jiný, než jaký byl svět posledních třiceti let. Pozice silovější politiky je nezbytná, i když pro naši zemi není výhodná. Pro Česko je vždy lepší, když ve světě panuje globální kooperace a hra podle sdílených pravidel, než když nastupuje reálná politika opřená o sílu a vliv. To je pak svět, kde rozhodují víc peníze a vojenská síla než ideály.
Ale Trump není příčinou této změny. Bod zlomu byla Putinova agrese na Ukrajinu. Rozkopal všechna pravidla hry. Probudili jsme se do multipolárního světa. Pro takový svět je Trump lepší než Kamala Harrisová.
USA mají Trumpa, Rusko Vladimira Putina. Má i Evropská unie nějakého politika, který dokáže prosazovat tuto silovou politiku?
Nemá. Nebo já ho nevidím. Ale jsou tam lidé, kteří změnu světa chápou a svým stylem komunikace a uvažování jsou schopni být Donaldu Trumpovi partnery. Je velké štěstí, že jsme do čela Severoatlantické aliance zvolili Marka Rutteho, bývalého nizozemského premiéra. S Trumpem dokáže komunikovat a pravidla chápe.
Před dvěma týdny měl v EU vystoupení, v němž řekl: „Evropané, když umíme dávat tolik finančních prostředků na stav blahobytu, tak nám nemůže činit potíž zvednout výdaje na bezpečnost. To je první povinnost státu, zajistit bezpečí svým lidem. A kdo to nechápe, ať si zaplatí kurzy ruštiny, nebo se odstěhuje na Nový Zéland.“
Na úrovni národních států je dobrým příkladem italská premiérka Giorgia Meloniová. Ta dáma má talent a dělá to dobře.
Jedno z prvních Trumpových silných vyjádřeních zaznělo na adresu Dánska. Trump prohlásil, že chce, aby USA kontrolovaly Grónsko. Jak by na to měla Evropa reagovat?
Evropa se musí probudit do uvažování v novém světě. Už v listopadu jsem se ptal Evropské komise, jak je připravená na to, že bude Trump vládnout, zastaví Pařížskou dohodu o ochraně klimatu, zastaví globální financování. Odpověď byla tragická. Komisaři řekli, že pojedou ve starých kolejích. Budou budovat krásný nový svět a ostatní se přidají. Ale tak to nefunguje. To byl důvod, proč jsem potom pro komisi nehlasoval.
Trumpa je třeba brát vážně, ale ne doslovně. Nemyslím si, že by hrozila americká invaze do Grónska, ale měli bychom si uvědomit jeden fakt: Pro nás je klíčové, aby nepadla Ukrajina, ale pro Spojené státy je Grónsko desetkrát důležitější. To ví každý, kdo se zabývá bezpečnostní problematikou. Přes Grónsko směřují na Ameriku všechny trajektorie mezikontinentálních balistických a nukleárních raket. Proto mají Američané v Grónsku umístěny prvky protiraketové obrany.
A to jim nestačí?
Teď asi ano, ale jde o to, co bude dál. Dánsko uzavřelo v roce 2009 s Grónskem dohodu, podle které má Grónsko právo na sebeurčení. Když se Grónsko rozhodne uspořádat referendum o nezávislosti, Dánsko to bude respektovat. Jednalo by se o referendum 60 tisíc Eskymáků s největší spotřebou alkoholu na hlavu na světě, velmi chudých lidí, kteří by v Grónsku měli problém přežít, kdyby jim Dánové neposílali půl miliardy eur ročně.
My se tady bavíme, do jaké míry může nějaký záškodnický stát ovlivnit volby v USA nebo v Rumunsku, kde žijí desítky či stovky milionů lidí. Ovlivnit volby někde, kde žije 60 tisíc Eskymáků, by proti tomu byla legrace. Představte si, že do toho vstoupí Čína, nabídne Grónsku ne půl miliardy eur, ale několik miliard eur…
A co by tedy Evropa měla udělat?
Nevím. Ale musíme mít schopnost se na to podívat i touto optikou. Nejen na bázi iluzí, že každý může cokoliv a má na to nárok. Takhle svět prostě nefunguje. Stejně tak nemůže fungovat ani právo na sebeurčení. To může fungovat do té doby, dokud ho lidé, vůči kterým se to sebeurčení uplatňuje, tolerují. Ale když ho netolerují, tak vznikne konflikt. Slova Trumpa proto vnímám jako varování. Upozornil na problém a naznačil, abychom se mu snažili předejít.
Trump představil i své plány s pásmem Gaza, které by vystěhoval a přestavěl. Takový krok by znamenal obrovskou migraci, která by se jistě dotkla i Evropy. Je to důvod k obavám?
Nemyslím si. Donald Trump se zasloužil o to, že konflikt v Izraeli skončil příměřím. Jeho role emisara byla zásadní. Teď se řeší, co dál. A součástí řešení je i to, kdo obnovu Gazy zaplatí. Myslím, že Američané to nebudou. Trump s nadsázkou oznámil, že Gazu zrekonstruuje, když z ní lidé odejdou, ale dá se očekávat, že jeho návrh bude odmítnut. Trump tak může říct, dobře, dal jsem nabídku, nechcete ji, tak to, Saúdové, zaplaťte. Izrael to platit zřejmě také nebude.
Trump tedy řešení, co udělat s Gazou, doopravdy nenabízí.
Ale není povinnost Ameriky přinést pro každou situaci řešení. Donald Trump má však zájem na tom, aby se dokončily mírové dohody. Stále chybí klíčová dohoda Izraele se Saúdskou Arábií. Řekl bych, že Trump jí bude chtít dosáhnout.
A co bude s Ukrajinou? Její prezident Volodomyr Zelenskyj tvrdí, že Trump žádný mírový plán nemá. Jsme, nebo nejsme na cestě k ukončení války?
Myslím, že Trump skutečně žádný mírový plán nemá. Trumpův svět není svět „human design“, ale „human action“. Žádný veleduch nebo strašně chytrý člověk, který na mapě narýsuje plán a všichni na něj začnou s nadšením hledět, nepřijde. Takhle to nefunguje.
Trump je člověk akce. Určitě bude aktivní. Jestli jeho aktivity vyústí v mírové řešení, to je otevřené. Doufám, že ano, všichni si to přejeme. Ale také chceme, aby příměří mezi Ukrajinou a Ruskem bylo trvalé a poskytlo Ukrajině garance. Aby to nebyla jen přestávka před útokem na Kyjev či Oděsu za dva roky, až se Rusové vyzbrojí a až si odpočinou.
Jak by to bylo s novou hranicí mezi Ruskem a zbytkem svobodné Ukrajiny? Střežili by ji evropští vojáci?
To nevím a myslím, že to neví nikdo. Ale určitě by nešlo jenom o vojáky. Protože pak by se mohli tito vojáci stát terčem brutálního vydírání. Tak bych si to nepředstavoval, to by byla ve vztahu k Rusku slabá garance.
Lepší garanci by mohlo dát nukleární odstrašení. Kdyby nebylo naivní Budapešťské memorandum z roku 1994, které Ukrajině výměnou za nukleární odzbrojení slíbilo neporušitelnost hranic, tak by Putin možná hranice nepřekročil. Nukleární odstrašení ale mohou poskytnout jenom nukleární mocnosti.
Druhá možnost by byla přítomnost vojáků. Ale aby měli sílu a význam, tak bychom se museli bavit o počtu třeba 100 tisíc vojáků. Nevím, jestli je k tomu v Evropě dostatečná vůle. Nabízeli se Britové, z jiných zemí jsem nabídky moc neslyšel.
Třetí možnost je dát Ukrajině zbraně, které by dokázaly Rusku způsobit vážné škody. Byly by to zbraně s takovým doletem, že by si Rusko útok rozmyslelo. Takhle funguje Izrael, takhle si zaručil bezpečnost ve vztahu k sousedům. Je to malá země, ale natolik vyzbrojená, že má respekt.
Trump vzbudil rozruch také svými pohrůžkami o zvyšování cel. Týkat by se měly Kanady a Mexika, zvýšit je slíbil ale i Evropské unii. Je podle vás prostor to zvrátit?
Trump oznámil, že cla uvalí, ale po jednání s mexickou prezidentkou a kanadským premiérem se dohodli, že o tom budou ještě měsíc vyjednávat. Mám z toho dojem, že Trump nechce vyvolat obchodní válku. Myslím si, že to používá jako klacek, aby si vynutil řešení věcí, které se neřešily. Typickým příkladem je, že Trump požadoval po Mexiku, aby řešilo pašování drog do USA a chránilo hranice před narkomafií. Najednou, pod hrozbou cel, začalo Mexiko tyto problémy řešit. Dosud to nešlo.
A co chce Trump po Evropě, které také hrozí zvyšováním cel?
Američané vyvážejí kapitál služeb, naopak zboží se do USA spíš dováží, než vyváží. USA jsou léta v deficitu, Trumpovi to vadí. Chce část průmyslu vrátit do Ameriky. Cla k tomu vidí jako nástroj. Impulsem jsou i levné ceny energií. Když je ve Spojených státech třikrát levnější cena elektřiny a pětkrát levnější cena plynu, není divu, že tam firmy odcházejí.
Jak by tedy Evropa mohla s USA o clech vyjednávat?
Můžeme nabídnout narovnání. V celé řadě položek jsou evropská cla vyšší než ta americká. Například osobní automobily – Američané mají cla 2,5 procenta, Evropané mají 10 procent. Můžeme nabídnout snížení cel na americkou úroveň.
Další příklad jsou americká kuřata, které nepouštíme na náš trh. Já bych se jich nebál, když jsem v USA žil, tak jsem je jedl a byla daleko lepší než ta kuřata Andreje Babiše.
Pokud by nefungovalo tohle, může naopak Evropa přitvrdit. Určitě lze najít nějaké položky, které by Američany bolely, pokud bychom je zatížily vyššími cly.
Ale dohod se dá dosáhnout i jinak, například uzavřením kontraktů na dlouhodobý dovoz plynu.
Ale plyn už přece dovážíme. To nestačí?
Pokud bychom uzavřeli dlouhodobý kontrakt třeba na 15 let, tak to může trh stabilizovat.
Najde podle vás tedy Unie a USA nový vztah, jak spolu dál kooperovat?
Je to v našem životním zájmu. Je to hodně o evropské vůli a tzv. mindsetu (nastavení mysli, pozn. red.). Evropa se musí přenastavit. Musí se posílit, nesmí být pro smích.
Washington a Brusel čeká také velké jednání o sociálních sítích. Cenzurní zásahy by byly kroky špatným směrem, musíme udělat tahy, které by dokázaly byznys monetizovat ve prospěch Evropy. Když Elon Musk mluví nejen o MAGA, ale i o MEGA, tedy „Make Europe Great Again“, tak se nabízí s něčím přijít.
(Autor: Karolina Brodníčková)
Rozhovor vyšel na serveru Novinky.cz.
místopředseda klubu Evropských konzervativců a reformistů (ECR)
poslanec EP
místopředseda strany