Jak chutná tolerance
(INFO.cz) Tolerance je schopnost a ochota člověka žít vedle lidí s odlišnými názory, postoji a přesvědčeními. A je to ochota přijímat do určité vhodné míry třeba i nepříznivé vlivy, které z takového soužití vyplývají. Díky tomu jako společnost můžeme fungovat a žít spolu v míru.
Přestože tolerance by měla být jaksi normální společenskou samozřejmostí, stala se pro jisté levicové kruhy novou mantrou. Jakýmsi pokrouceným zaklínadlem nebo snad až bičem. Tyto kruhy požadují toleranci pouze ke svým postojům a názorům. Už nejde jen o absenci dialogu ze strany těchto novodobých arbitrů „správných názorů“. Jdou mnohem dál, odlišné názory by podle nich neměly vůbec existovat!
Věčný hřích
Minulý týden probleskla zpráva, že mému oblíbenému britskému herci, Liamu Neesonovi, byla v New Yorku zrušena premiéra jeho nového filmu a to pouhých pár hodin před tím, než měla oficiálně začít. A důvod? Jeho rozhovor do médií, kde přiznal, že před více než 40 lety po prožitém rodinném traumatu (znásilnění blízké osoby) měl rasistické myšlenky a chtěl se pomstít. Ne, že by snad něco reálně udělal nebo že by těm myšlenkám věřil i nadále. Naopak, neudělal vůbec nic a rasismus i svůj tehdejší postoj zpětně jednoznačně odsoudil. Byl prý šokován sám sebou, že ho něco takového vůbec napadlo. Už jen takové veřejné přiznání, které udělal zcela dobrovolně, se jen tak nevidí, co myslíte?
Ovšem pro americké (a britské) ultralevicové progresivní kruhy bylo vymalováno. Tam se takové „závadné myšlení“ skutečně neodpouští. Představa, že každý člověk je složitá osobnost, schopná dobra i zla, že každý se nějak vyvíjí a na své cestě může i klopýtnout? Tak to je pro tyto lidi nepředstavitelné. Nejen čin, ale už i pouhá myšlenka, která nezapadá do schématu těch „povolených“, byť čtyřicet let stará, je doživotním cejchem a měla by se trestat. A Liam Neeson, který zcela očividně žádným rasistou není, na vlastní kůži poznal, jak chutná tolerance.
Požírači myšlenek
Pokud se utěšujete tím, že u nás ve střední Evropě na rozdíl od té západní těmto absurdním praktikám příliš neholdujeme, tak bych až tak optimistická nebyla. Ano, je pravda, že většinově naštěstí stojíme nohama na zemi, ale absurdit začíná přibývat. Ideální příklad z minulého týdne jsou reakce na příspěvek na sociální síti ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha.
Jedná se o fotku na téma center porodní asistence, na které u nemocniční postele stojí pan ministr a dalších šest mužů, včetně premiéra Babiše. Tato fotka se stala terčem poměrně masivní kritiky hlavně ze strany feministických aktivistek. Ne snad proto, co pan ministr řekl, ale hlavně proto, že na fotce není žádná žena. Ano, slyšíte dobře, terčem kritiky není názor, ale vrozená charakteristika a to od těch, kteří neustále bojují za nějaká práva nekonečného počtu menšin. Já osobně jsem daleka toho, abych pana ministra nějak chválila, ale tohle je natolik absurdní, že by slušný člověk k tomu mlčet opravdu neměl. To pokrytectví je nekonečné. No bohužel u moderní levice je to často smutná realita.
Až vám příště zas někdo bude před obličejem mávat tolerancí, tak si raději ověřte, co tím přesně myslí. Jestli vy musíte tolerovat jeho postoje, zatímco on vás může kritizovat za to, že jste se nějak narodili a dokonce jste si dovolili mít názor nebo myšlenku.
Tak pán Bůh s námi a zlé pryč.
1. místopředsedkyně strany
expertka pro rozvoj ekonomiky a podnikatelského prostředí
předsedkyně klubu zastupitelů za ODS při ZHMP