Alexandra Udženija Články

 

Krize v Azovském moři je dalším příkladem, jak Rusko nedodržuje mezinárodní smlouvy. Tuto situaci není možné přejít mlčením. Je dobře, že mezinárodní společenství dalo jasně najevo, že agresivní svévole není přijatelná. Musíme trvat na dodržování pravidel.

 

 

Ačkoli jeho ekonomika slábne, pořád je Rusko ambiciózním aktérem světové politiky, který má významné zájmy ve střední a východní Evropě. A stejně jako ostatní velcí hráči na jejich prosazování neváhá použít propagandu. Jaký má skutečný vliv, to se těžko odhaduje. Důležité je, aby lidé přemýšleli nad informacemi, které jim média servírují a se kterými se potkávají na sociálních sítích.

 

 

Kdo kauzu Čapí hnízdo pozorně sleduje, dobře ví, že své děti do ní zatáhl Andrej Babiš sám. Původně tvrdil, že farmu vlastnili právníci a o angažmá svých dětí a dalších rodinných příslušníků poprvé promluvil, až když kauzu začala řešit Poslanecká sněmovna. Jeho výroky ohledně vlastnictví si protiřečí, a těžko se tedy může divit, že se o podivné okolnosti celé kauzy zajímají veřejnost i média. Na druhou stranu, výroky některých politiků a veřejně známých osobností považuji hodně za hranou, a tím nemyslím zrovna pana senátora Goláně.

 

 

Opozice jednala naprosto správně. Je dobře, že se ODS od začátku ujala velmi aktivní role a že se nám spolu s ostatními opozičními stranami podařilo hlasování o nedůvěře vyvolat. Bylo to důležité právě proto, aby si lidé znovu uvědomili, co je Babiš zač a o koho se opírá. Za to, že hlasování přežil, přece vděčí komunistům! ČSSD sehrála jen trapné a nesrozumitelné divadlo. A jestli lidi Babišovi odpustí? To těžko. Právě kvůli novému vývoji v kauze Čapí hnízdo už mu přece šedesát procent občanů nevěří.

 

 

ODS neiniciovala hlasování o nedůvěře vládě kvůli tomu, že by to byla nějaká virtuální povinnost. Tady jde o princip a o ohrožení ústavní funkce premiéra. Trestně stíhaný premiér nedokázal důvěryhodně vysvětlit informace, které vyšly najevo v médiích a týkaly se kauzy, kvůli které jsou vyšetřováni on a jeho rodina. Nechat to být a nekonat by v takové situaci bylo fatální selhání.

 

 

Žijeme v demokracii a vlády se střídají podle výsledku voleb. Žádný premiér nemá funkci garantovanou nadosmrti a platí to i pro Andreje Babiše. Ten svými hysterickými výkřiky jenom potvrdil, jak moc lpí na politické moci, kterou potřebuje pro udržení svého byznysu, ale i pro ukojení vlastního ega. ODS bude v příštích sněmovních volbách jeho hlavním vyzyvatelem a já věřím, že uspějeme. Je načase, aby se do Strakovy akademie vrátil premiér, který znovu dostane ústavní funkci premiéra na patřičnou úroveň a nebude nám dělat celosvětovou ostudu.

 

 

Voliči nejsou hluší a slepí. Samozřejmě, že situaci vnímají a dokážou si na ni udělat vlastní názor. Osobně jsem přesvědčena, že právě díky tomu už ten tábor nakloněný Babišovi a Zemanovi postupně oslabuje, protože se nám jak premiér, tak prezident pěkně odhalují, kdy i jejich tvrdí zastánci začínají nad jejich kroky zvedat obočí.

 

 

Vůbec mě nepřekvapuje, že lidé dávají najevo svůj názor a nesouhlas s tím, co dělají a jak jednají předseda vlády a prezident republiky. A zvlášť to platí pro letošní rok, který je nabitý jubilei tak významnými z hlediska naší moderní státnosti. Každý vrcholný politik musí počítat s tím, že mu lidé na ulici řeknou, co si o něm myslí. Měli by to dělat kultivovaně, s vyhazováním kytic do koše zásadně nesouhlasím. Na druhou stranu nebývalou hrubost a sprostost do veřejného prostoru zatáhli právě Babiš a Zeman, tak se pak nemůžou divit, že se překračují Rubikony.

 

 

Ano, umějí. Ale respekt k výsledku voleb přece neznamená, že mají lidé mlčet, když vládní politici jednají za hranou. Řada protestů, které jsme letos zažili hlavně v Praze, prostě spontánně vyjádřila, co si myslí čím dál víc lidí. Premiér Babiš není dobrý lídr pro naši zemi, není ani žádný státník a už vůbec ne poctivý velkopodnikatel, jak se nám to tady snaží marketingově namluvit. Premiér Babiš je jednoduše ostuda naší země.