Alexandra Udženija Články

 

Asi nejviditelnější politickou „zvláštností“ je pro mě chování dvou lídrů koaličních stran, Jiřího Pospíšila a Jana Čižinského. Když Pirátská strana trvala na tom, že budoucím primátorem Prahy se stane jejich kandidát Zdeněk Hřib, oznámili oba pánové konec svým primátorským ambicím a odůvodnili to snahou o co nejhladší vznik nové magistrátní koalice. To je jistě velkorysé.

 

Nicméně málokdo by už čekal, že nebudou chtít splnit, co svým voličům a koneckonců i všem Pražanům slibovali – tedy že osobně budou podílet na správě města. Jak Jiří Pospíšil, tak Jan Čižinský totiž oznámili, že neusednou v Radě hlavního města Prahy. Jeden odchází zpět do Bruselu a druhý na radnici Prahy 7 a zároveň zůstává poslancem. Jejich krok se sice snažili vysvětlit jako snahu o posílení autority primátora, nicméně já budu nazývat věci pravými jmény. Je to prachsprostý úprk před odpovědností.

 

Ať už je jejich čin motivován strachem před neúspěchem budoucí koalice vedené absolutně nezkušeným primátorem, nebo snahou zachovat si teplá a dobře placená místa v Evropském parlamentu a Poslanecké sněmovně, pravdou zůstává, že byť svým voličům slibovali vlastní nasazení, měsíc po volbách se k nim zcela nepokrytě otočili zády. Jestli tohle má být ta slibovaná změna politické kultury, tak tedy pěkně děkujeme!

 

Ovšem nutno říci, že pro zkušenějšího pozorovatele české politické scény to až takové překvapení asi není. Oba zmínění pánové jsou totiž svým alibismem a politickým turismem dost vyhlášení. Pan Pospíšil střídá politické strany častěji než jiný ponožky a pan Čižinský se jednoho krásného dne sebral, nechal po 15 letech své lidovecké spolustraníky na holičkách a založil si vlastní hnutí, se kterým proti zkoprnělým lidovcům v Praze kandidoval. Mandát poslance, získaný za KDU-ČSL si ale samozřejmě ponechává. Navíc celou věc nedávno vyšperkoval prohlášením, ať Pražané od této vznikající koalice příliš nečekají, neboť prý město přebírají ve špatném stavu. Jen zapomněl dodat, že jako aktivní zastupitel bývalé magistrátní koalice na tom špatném stavu má svůj lví podíl.

 

 

Volební lídři Spojených sil pro Prahu a hnutí Praha Sobě se nás všechny snaží uklidnit tím, že do rady místo sebe prý vyslali odborníky. To je takové deja vu, neboť postavit týmy odborníků na magistrátě vyhrožovala i ta minulá koalice a všichni víme, jak to dopadlo.

 

Nicméně minulost nechme minulostí a pomiňme i zjevný fakt, že o odbornosti některých kandidátů na křesla v radě hlavního města Prahy by se dalo s úspěchem pochybovat, ale podstatný a důležitý je jiný princip.

 

Politické funkce mají zastávat politici, nikoliv odborníci. Politika je souboj myšlenek, vizí a idejí, nikoliv soupis technických parametrů. Od konkrétních odborností je tu byrokratický aparát, který si občané také platí. Politik má tomuto aparátu udávat směr na základě politického programu, kterým oslovoval své voliče. Koneckonců kam tahle politická zbabělost vede, vidíme již nyní v uniklém návrhu programového prohlášení v oblasti dopravy, kdy to nebude odpovědnost politika, ale nějakého nově zřízeného koordinátora pro dopravu, či komise pro parkování. Ale hlavně, že máme na radnici odborníky místo politiků.

 

Tohle schovávání se za „odborníky“, tahle neochota nést nějakou myšlenku a jít s kůží na politický trh, to považuji za absolutní alibismus, který odmítám.

 

Tak pán Bůh s námi a zlé pryč.