Jiří Kozák Články

(export.cz) Polovodičové čipy dnes najdete ve všech klíčových odvětvích a Česko jako průmyslová země se musí novým trendům přizpůsobovat, řekl v rozhovoru pro Export.cz první náměstek ministra zahraničí Jiří Kozák. Upozornil, že chystaná investice největšího světového výrobce čipů, tchajwanské TSMC, v Drážďanech je šancí pro uplatnění českých firem a výzkumníků. „Němci dobře chápou, že sami veškeré kapacity nezajistí,“ dodává Jiří Kozák, který si získal pověst hlavního tahouna vědecké diplomacie v Černínském paláci. Evropa je podle něj pořád lídrem v inovacích a je na nás, abychom si tuhle pozici udrželi.

Na červnové poradě ekonomických diplomatů byla řeč o odvětvích jako umělá inteligence, polovodičový průmysl, kvantové technologie nebo biotechnologie, která jsou důležitá i z pohledu české ekonomiky. Jak může jejich rozvoji pomoci ekonomicko-vědecká diplomacie?

Když to řeknu jedním slovem, její role je v propojování. Naši diplomaté znají trhy zemí, ve kterých působí, a jsou schopni identifikovat potenciální partnery. Mohou to být firmy, které mají zájem o příslušné technologie nebo v nich mají vlastní know-how, výzkumné infrastruktury, univerzity. Ministerstvo zahraničí díky své diplomatické síti přináší podněty, kde by bylo vhodné se propojit, případně pomáhá s navazováním kontaktů a spolupráce. Univerzity a inovativní firmy mají často ve svém oboru skvělou expertízu, ale už nemusí mít kapacity na to, aby zkoumaly různé zahraniční trhy. My pracujeme s informacemi z konkrétních zemí, v tom je přidaná hodnota ekonomicko-vědecké diplomacie.

Má podle vás Česko ve zmiňovaných oborech šanci uspět? Zaznamenal jsem i různé diskuze, jestli jsou třeba umělá inteligence nebo polovodičový průmysl tím, na co by se měli Češi soustředit. Tyto obory jsou zároveň prioritami Evropské unie, budou si v nich konkurovat i evropské země. Na druhé straně se tu rýsují společné evropské projekty. Jak vnímáte tuhle diskuzi?

Není úlohou ministerstva zahraničí určovat priority pro český výzkum a inovace. Naším cílem je přispět k tomu, aby Češi využili svého potenciálu a prosadili se ve světě. Je ale jasné, že musíme reagovat na to, jak se mění svět kolem nás. Polovodičové čipy dnes najdete úplně ve všem a Česko jako průmyslová země se musí novým trendům přizpůsobovat. Bez čipů se neobejdete v oborech, v nichž je Česko tradičně nejsilnější – od automobilového průmyslu po elektroniku. Potřebujeme spolehlivé zdroje čipů pro tato odvětví, ideálně je vyrábět přímo v Česku. Podobné je to s umělou inteligencí, její aplikace jsou velmi široké. Čeští výzkumníci i firmy se věnují využívání AI ve zdravotnictví, zemědělství, konceptech smart cities, automobilovém průmyslu… Kdybychom se umělé inteligenci, polovodičovým čipům nebo také kvantovým technologiím nevěnovali, ujel by nám vlak, tak jak nám v minulosti v oblasti inovací často ujížděl.

Polovodičovým čipům se velmi věnuje například vědecká diplomatka na Tchaj-wanu. Teď je ostře sledovaná investice americké společnosti onsemi v Rožnově pod Radhoštěm. Nezůstává stranou pozornosti, že také Evropská unie usiluje o poměrně významnou roli v tomto oboru? Jak důležitá je spolupráce s evropskými zeměmi?

Tato spolupráce je zásadní. Můžeme se podívat na konkrétní příklad chystané tchajwanské investice v Drážďanech. Svou továrnu tam chystá největší světový výrobce čipů TSMC.

V dřívějším rozhovoru pro Export.cz jste poznamenal, že Drážďany jsou lépe dostupné z Prahy než z Berlína.

Přesně tak, Drážďany jsou skutečně lépe dostupné z Prahy. Také máme přímou leteckou linku z Prahy do Tchaj-peje. Důležité jsou ale především kapacity firem a kapacity lidí, které jsou na polovodičový průmysl navázané. Je to celý ekosystém, nebude to jediná továrna na výrobu čipů na kraji Drážďan. Němci dobře chápou, že sami veškeré kapacity nezajistí. Je tady velká příležitost pro uplatnění českých firem, českých expertů. Žádná evropská země nedisponuje takovou vlastní kapacitou firem a expertů, aby si vystačila sama. Tohle všechno vytváří celý systém, který jde napříč Evropou. Pro náš průmysl je zásadní, abychom v tomto systému hráli významnou roli.

V Německu se chystají velké investice, Nizozemsko je zase světovou špičkou ve výrobě strojů, bez nichž se produkce polovodičových čipů neobejde. Své přednosti v oboru mají i další evropské země. To vše by asi nemělo uniknout pozornosti českých diplomatů…

Spolupráce s těmito zeměmi je velmi důležitá, potřebujeme ji v oblasti dodávek pro finální výrobu čipů i jejich dalším uplatnění v ekonomice. Musíme být proto aktivní také v evropských zemích, abychom zajistili, že se výrobky z Česka široce uplatní na zahraničních trzích.

Na poradě ekonomických diplomatů se také mluvilo o diverzifikaci, a to ve dvou rovinách. Česko, podobně jako celá Evropa, především usiluje o snižování dovozní závislosti na zemích jako Čína. Slovo diverzifikace pak zaznělo i v tom smyslu, že by čeští exportéři neměli být závislí jenom na evropských trzích a že Německo je pro český vývoz příliš dominantní trh. Jak to vidíte vy?

Snižování dovozní závislosti je pro Česko zvlášť důležité, protože jako průmyslová země s vysokým podílem exportu jsme zároveň závislí na importu řady strategických surovin. Bezpečné dodávky surovin přinášejí jistotu, že se kvůli jejich nedostatku nezastaví část českého průmyslu a že nebudeme vydíratelní. Nechceme znovu zažívat situace, jako byl odchod od ruského plynu poté, co Rusko zahájilo agresi na Ukrajině. Pokud jde o exportní závislost na Německu, je opravdu velká a není úplně zdravá. Rozhodně nechceme odcházet z Německa, naopak usilujeme o další úspěchy na tamním trhu. Zároveň ale musíme hledat nové trhy, kde se prosadí české firmy, české výrobky, česká věda. Jde nám o to, aby objem obchodu s Německem neklesal, klesat by měl jeho poměr v porovnání s ostatními státy.

Co tomu zatím bránilo?

Když firma vyvine špičkový výrobek, velmi často nejdříve hledá uplatnění v okolních státech. Zvláště malé firmy, startupy si často nedokážou představit, že by se mohly uplatnit někde jinde. My jsme tady od toho, abychom jim pomohli rozšířit obzory a řekli jim – kromě toho, že se s tímhle výrobkem můžete uplatnit v Německu nebo v Rakousku, vidíme skvělý potenciál třeba ve Spojených státech, v Asii nebo v Africe. Vnímám to jako důležitou součást ekonomicko-vědecké diplomacie.

Mám pocit, že čeští ekonomové se v pohledu na Německo moc neshodnou – někteří vidí jeho současné hospodářské problémy spíše jako přechodný stav, jiní tvrdí, že náš největší obchodní partner už bude dlouhodobě zaostávat. Vy jste například zmínil nadějnou spolupráci v polovodičovém průmyslu, jak se díváte na celkové ekonomické vyhlídky Německa?

Mnoho lidí si možná vytvořilo skeptický obrázek ve zkratce, která se týká především automobilového průmyslu. Evropské firmy, včetně těch německých, nereagovaly dostatečně rychle na nástup konkurence z Číny. A skutečnost, že zaostává německý automobilový průmysl, pak vede k představě, že zaostává celý německý průmysl. Věřím, že Německo prochází složitější fází, ze které se do budoucna dostane. Evropa je ještě pořád lídrem v inovacích a je na nás, abychom si tuto pozici udrželi. V tom hraje Německo nezastupitelnou roli.

Zároveň upozorňujete, že tím se nijak nezbavujeme úkolu hledat nové trhy…

Musíme je hledat už jenom proto, že chceme dosáhnout vyšší přidané hodnoty našeho exportu. Češi do Německa často dodávají jenom subdodávky do finálních výrobků. Usilujeme o to, abychom v Česku rozvíjeli finální výrobu. A pokud máte finální výrobek, nutí vás to jít více do světa, hledat zákazníky po celé zeměkouli.

Nedávno jste řekl, že Češi si někdy ani nejsou ochotni připustit, že mohou být úspěšní. Vidíte v tom důvod, proč pak české firmy nejsou příliš aktivní při hledání nových trhů?

Myslím, že to není jenom o českých firmách. Je to o Česku jako takovém. Vycházím ze zpětné vazby, kterou dostávám od zástupců firem, s nimiž jezdím na různé podnikatelské mise nebo je potkávám při svých cestách po Česku. Často mi říkají – my víme, že nabízíme možná nejlepší výrobek. Pak ale přijdou zástupci konkurenčních firem třeba s horším výrobkem, které mají daleko agresivnější strategii prezentace.

Jsou to firmy ze zemí, které mívají celkově silnější lobbing?

Jsou ze zemí, které mají vybudovanou silnou značku. Ta zákazníkům říká, že když je výrobek nebo služba z určité země, má zaručenou kvalitu. Těch zemí, které mají velmi dobře vybudovanou značku, bychom našli víc.

O jedné z nich jsme před chvílí mluvili.

Zrovna v případě Německa ale opravdu platí, že značka Made in Germany rovná se kvalita. Mluvím spíše o zemích, které mají velké sebevědomí, ale už třeba nenabízí tak špičkové technologie. My Češi si musíme více věřit. Naše firmy nabízí konkurenceschopné výrobky, náš výzkum je špičkový, v mnoha oblastech jsme lídři. Ale musíme to umět prodat. Musíme umět říct, tohle je naše, tohle jsme udělali my. V knihovně mám knihu ze Švédska, která prezentuje všechny tamní vynálezy, objevy. To je podle mě krásná ukázka budování značky Švédska jako tradiční země, která je schopna přicházet s inovacemi, s novými myšlenkami. Musíme se také umět prezentovat, musí to umět firmy, univerzity a stát jim musí pomoci vybudovat značku, která bude znamenat ve světě dobré jméno. Made in Czechia prostě musí znít a lidé musí vidět, že je to spojené s kvalitou, s inovacemi.

Jednou z cest, jak se mohou české firmy prosadit na zahraničních trzích, jsou sektorové platformy typu Czech Digital Solutions, na jejímž jednání jsme se nedávno potkali, nebo zemědělská e-farma CzechAgro, která zahájila aktivity během letošního léta. V rámci takových platforem by měly české firmy na zahraničních trzích vzájemně spolupracovat právě i s podporou ministerstva zahraničí. Jaká je realita?

To je hodně důležitý trend, o kterém se bavíme s našimi partnery – firmami, Svazem průmyslu a dopravy, Hospodářskou komorou a různými asociacemi. Na světových trzích vidíme, že když se předkládá určitá nabídka, firmy z jedné země na ní často spolupracují a doplňují se. Mluvil jste o e-farmě CzechAgro – dnes už si málokdo objedná například jenom zařízení na automatické krmení. Vyžádá si třeba kompletní vybavení plně automatizované stáje na klíč, které není schopna dodat jenom jedna firma. Podobné je to v oblasti digitálních řešení nebo ve zdravotnictví, kde si zákazník objedná kompletní operační sál nebo speciálně upravený autobus přestavěný na mobilní jednotku intenzivní péče, abych zmínil konkrétní český produkt. Proto vznikl projekt 3D nemocnice, v podstatě internetový katalog, v němž zájemce najde komplexní nabídku českých firem, které jsou schopny dodat na klíč i celou polikliniku nebo část nemocnice. Taková spolupráce je výhodná i pro malé firmy, které nemají kapacitu na to, aby dělaly samy zahraniční obchod na druhém konci světa.

Z různých rozhovorů vím, že zatímco v některých oborech české firmy podobnou spolupráci na zahraničních trzích velmi vítají, v jiných odvětvích mají spíše pocit, že si konkurují samy mezi sebou – a to i na zahraničních trzích. Máte podobné zkušenosti?

Myslím, že to je naprosto přirozené. Pokud mají české firmy v podstatě identické výrobky, konkurovat si budou. Ale z naší zkušenosti víme, že tam, kde své síly spojují, jsou schopny se velmi dobře doplnit a nabídnout řešení, které je opravdu poptávané. Je přitom důležité, aby takovou spolupráci táhla silná firma, která je ochotná přizvat menší firmy. K tomu pomáhají naše programy sektorové spolupráce. Ministerstvo zahraničí těmito programy doplňuje to, co tady dříve chybělo. Naši ekonomičtí a vědečtí diplomaté mohou díky nim efektivněji pracovat ve prospěch českých firem na zahraničních trzích, protože platformy jako e-farma CzechAgro, 3D nemocnice nebo Czech Digital Solutions zahrnují kompletní českou nabídku. Mohou tedy nabízet širší české řešení. Dnes můžeme nabídnout potenciálním zákazníkům, které zajímají produkty a služby v oblasti kybernetické bezpečnosti, aby se podívaly na web, kde najdou všechny relevantní české firmy. S tím se daleko líp pracuje.

Není v silách nikoho, aby se detailně vyznal ve všech firmách, které působí na tuzemském trhu. Diplomaté uvádějí, že podobné platformy rozšiřují jejich znalosti o daných oborech v Česku. V jiných oborech vám ale asi něco podobného pořád chybí?

Díky sektorovým platformám máme v ruce konkrétní nabídky, včetně graficky atraktivních internetových katalogů. V době, kdy jsme na ministerstvu zahraničí posílili vědeckou diplomacii, jsem ale zjistil, že tu například nikde nebyla kompletní nabídka toho, co nabízí česká věda, české inovace, výzkum. Začali jsme sbírat informace, pracovat na tom, abychom dali na jedno místo také takovou nabídku. Spolupracujeme s univerzitami, Akademií věd, výzkumnými infrastrukturami.

Přední český vědec v oboru umělé inteligence Tomáš Mikolov, který působil ve firmách jako Google, Microsoft a Facebook, v nedávném rozhovoru pro Export.cz uvedl, že největších úspěchů dosáhl na technické univerzitě VUT Brno. Často tomu nevěří ani lidé v Česku…

Tím se vracíme k tématu, které souvisí s budováním našeho národního sebevědomí. Musíme být schopni se za naše úspěchy postavit, přihlásit se k nim a v podstatě je vykřičet do světa. Když se o nich nebude vědět, nebude se vědět o tom, že česká věda a inovace jsou na skvělé úrovni.

Jedním z vašich cílů je propojit vědeckou diplomacii s rozvojovou spoluprací. Proč?

Rozvojová spolupráce je dnes často propojená s tématy, ve kterých je výzkum velmi důležitý. Mám na mysli například problematiku klimatické změny. Česká rozvojová spolupráce se v Africe zaměřuje na potravinovou soběstačnost nebo na monitorování změn v ovzduší. Snažíme se proto zapojovat českou vědu, české technologie a myslím, že se nám to daří. Česko je celkově navzdory omezenému rozpočtu v rozvojové spolupráci poměrně aktivní, takže v ní vidíme také skvělou příležitost prezentovat a aplikovat český výzkum a inovace.

Nedávno jste upozornil na případ, kdy evropská rozvojová spolupráce v Africe paradoxně pomáhá uplatnit se spíše firmám z jiných kontinentů, které získávají konkrétní zakázky. Na jednání o rozvojové pomoci EU jste prezentoval český návrh, který by to měl změnit. Jak se vše vyvíjí dál?

Této záležitosti se chci opravdu hodně věnovat, abychom prosadili změnu. Evropská unie je největším donorem rozvojové spolupráce a přišla s projektem Global Gateway, který má posílit její pozici ve světě. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen konkrétně mluvila o tom, že EU tak mimo jiné čelí rozpínajícím se snahám Číny v Africe. Nedává žádný smysl, abychom peníze z projektů Global Gateway dávali na rozvojovou spolupráci, která zaměstnává čínské nebo indické firmy. Měli bychom primárně pomáhat rozvoji těch zemí, s nimiž na podobných projektech spolupracujeme. Tedy v první řadě zaměstnávat firmy, které jsou prokazatelně z těchto zemí.

Někdy to mohou být skrytě čínské nebo jiné firmy.

To se ale dá zkontrolovat. Je možné nastavit pravidlo, jaká část výrobků nebo služeb musí pocházet z dané země, aby splňovaly kritéria. Pokud není možné takhle zapojit firmy v rozvojové zemi, měly by se z peněz EU nakupovat služby a výrobky evropských firem. Není přijatelné, aby 60 procent zakázky v rámci projektu, který má posilovat pozici EU, získaly čínské a indické firmy. Je to krátkozraké a problematické z dlouhodobého hlediska, protože právě evropské firmy odvádějí daně, z nichž se rozvojová spolupráce platí. Pokud peníze na rozvojovou spolupráci utratíme za výrobky a služby firem z jiných kontinentů, vlastně oslabujeme evropské společnosti. Ty pak v konečném důsledku odvedou méně na daních a bude méně peněz na rozvojovou spolupráci.

Jaké máte reakce na vaše podněty z Evropské unie?

Když se bavíte s partnery z jiných států, souhlasí s tím, protože také chtějí, abychom podpořili evropské firmy, které by měly získávat zakázky v rámci rozvojové spolupráce. Má to ale i druhou rovinu – tohle všechno musíte vyřešit v Bruselu, který v těchto věcech bývá trošku pomalejší. Tamní aparát nereaguje tak pružně, jak bychom si přáli. Pomalu se posouváme dopředu, máme nápady, jak s touto agendou pohnout, a snad se nám to letos podaří. Je to důležité téma pro evropský průmysl i vědu.

Klíčové pro prosazení vašeho návrhu je, že by z rozvojové spolupráce měly profitovat hlavně ty země, kterým se pomáhá.

Ano. Proto jsme v našem návrhu odstupňovali různé fáze. V první fázi je třeba hledat prokazatelně lokálního dodavatele, který dodá výrobek nebo službu a tím pádem zaměstná lidi ze země, které pomáháme. Pokud to není možné, přicházejí na řadu evropské firmy. I jejich zapojení ale přispívá k rozvoji dané země. Není to jenom o dodání výrobku, někdo ho musí také servisovat, musí se o něj starat. Evropské firmy zaškolí a zapojí lokální aktéry. Nemůže to fungovat tak, že si objednáme čínskou firmu, která celý projekt za desítky milionů zrealizuje, dobře se zapíše v Africe a Evropská unie z toho nemá ve finále vůbec nic. Možná jenom dobrý pocit, že jsme pomohli.

Získal jste si pověst hlavního tahouna vědecké diplomacie v Černínském paláci. Jak hodnotíte dosavadní úsilí ministerstva zahraničí v této oblasti?

Jsem rád, že se vědecká diplomacie stala důležitou součástí agendy ministerstva zahraničí. Pro mě bylo prioritní, aby byla včleněna do ekonomické diplomacie. Vidím jako velmi důležité, abychom se podíleli na propojení českého průmyslu s inovačními centry a univerzitami. Pokud se má Česko prosazovat na zahraničních trzích vyšší přidanou hodnotou svých výrobků, služeb a výzkumu, musíme i my nabídnout širší aktivity propojené ekonomicko-vědecké diplomacie. Jsem rád, že se to podařilo a že kolegové na zastupitelských úřadech i tady v Černínském paláci důležitost této části naší práce pochopili. Doufám, že se nám podaří ekonomicko-vědeckou diplomacii zakotvit tak, že přežije i případné politické změny. A věřím, že kolegové na ní budou pracovat dál, až tady mně osobně mandát skončí.

(Autor: Jan Žižka)