Mezi dvěma extrémy
V minulém týdnu rozvířila sociální sítě kampaň ODS do Evropského parlamentu „mezi dvěma extrémy“. Objevila se řada vysvětlujících pohledů i účelových interpretací této kampaně. Ta intenzita je pochopitelná. Některým jde v nadcházejících volbách o přežití, jiným o to, aby ve volbách neuspěly populistické a nedemokratické strany.*
A protože mně jde o to druhé, tak se k debatě přidám se svým pohledem. Jeden extrém je jasný – je to protiunijní, a troufám si říci i protievropská, politika stran jako jsou SPD nebo KSČM. Pod rouškou nacionalismu napomáhají destabilizaci tradičního euroatlantického uspořádání. OK, politika v Evropě i v Americe vykazuje mnohé nemoci, ale pořád je to to nejlepší, co máme. A spíše než nadávat, bychom měli pomáhat hledat řešení. A rozhodně bojovat proti extrémismu výše zmíněných stran.
Já do této skupiny řadím i ANO. Ne snad proto, že by chtělo vystupovat z EU. Nebo možná chce. Nebo ne. Nevím, zeptejte se Babiše, jak se dneska vyspal. Ale určitě ANO do této skupiny patří svou intenzivní snahou rozbourat politiku a nahradit jí holdingem.
Ten druhý extrém je trochu složitější. Rozhodně to nevidím tak, že je to označení např. TOP09 za extrémní stranu, jak mnozí naznačují. Že se někdo jednou za čas opije, z něj nedělá alkoholika. Stejně tak, když někdo občas zaujme nekritický (extrémní, chcete-li) názor na evropskou integraci, z něj nedělá extrémistu.
A v čem tu extrémnost vidím konkrétně? Je to právě v té nekritičnosti k evropské integraci. Zkuste si promítnout v hlavě – napadá Vás nějaká kritika EU, kterou přednesli naši přední politici? Vynechte ten první extrém - SPD, komunisti i Babiš se účelově vymezují proti EU často. Ale ve zbytku politického spektra?
Vzpomenete si na nějakou kritiku nezvládnuté migrační politiky, vyhazování stovek milionů EU za nesmyslné dvojsídlo Evropského parlamentu, krize jednotné měny, často nesmyslných regulací? Napadne Vás nějaký politik, který se ohradil vůči chování věčně opilého předsedy EK Junckera, který proti myšlence evropské integrace udělal víc, než třeba Okamura v životě dokáže? No a to je dle mého ten druhý extrém. Snaha být v centru integrace za každou cenu i v době, kdy se EU řítí směrem, který je neudržitelný. Slepá víra v bezmeznou integraci je cestou ke zkáze.
EU se musí změnit, aby nám přežila a členským státům nabízela to nejlepší, co toto unikátní spojení států může dát. A podle mě ta střední cesta mezi extrémy znamená hledat místa, která se dají na EU zlepšit a přicházet s návrhy řešení.
-----
*Toto prosím není úplný seznam důvodů, proč se někteří účastnili té diskuse. Mohou být i jiné důvody. A zároveň to první nevylučuje to druhé, může to nastat souběžně. To jen pro pořádek, abych předešel kritice od těch, kterým jde o přežití, že je viním z toho, že jim nejde o poražení populistů. Však víte, jak nevěcná dokáže diskuse občas být. ;)
Zastupitel města Říčany
Kandidát do Evropského parlamentu