Žádný ze Sedmi statečných nenadával mexickým vesničanům!
Sedm statečných byl můj klukovský film. Rád ho mám i jako dospělý. Jeho hrdinové jsou ukázkoví klaďasové, ale přitom jsou uvěřitelní. V porovnání s nimi dopadají dnešní samozvaní „bojovníci ducha“ jako zbabělí skunkové.
Sedm statečných byl jeden z mála dobrých filmů, které se u nás za normalizace promítaly. Nádherná výprava, herecké obsazení, silný příběh.
A kromě hlavních postav, statečných pistolníků a bandity Calvery, mne zaujaly i vedlejší postavy – mexičtí vesničané. Asi jsem v nich viděl i paralelu s námi, šedou zónou reálného socialismu. Život v útlaku a přitom s odpovědností. Nenávist k utlačovatelům, ale malá šance na úspěch rebelie a jistota trestu.
Ti stateční se však nikdy nad vesničany nepovyšovali, nenadávali jim, proč že žijí nedůstojně pod Calverou. A dokonce, když po první těžké zkoušce to vesničané vzdali, a v podstatě Sedm statečných zradili, tak ani pak nad nimi nezlomili hůl. Dojemná byla scéna, jak za pistolníkem Bernardem poté přijdou tři malí kluci, co si ho oblíbili, a omluví se mu se slovy, že jejich otcové jsou zbabělci. A Bernardo je ohne přes koleno a každému pár vrazí. A řekne jim, jak těžké, jak moc těžké to jejich otcové mají.
Nakonec se do vesnice vrátí, a pomohou místním rolníkům tak trochu i proti jejich vůli. Jakmile však vesničané poznají, že Calvera je porazitelný, přidají se. A když Bernardo umírá, poslední co řekne těm třem malým klukům je: „Vidíte teď svoje otce?“
Ano, závěrečné vyhnání Calvery, to byl takový náš „sedmnáctý listopad“, kdy jen komunismus „dorazil“ jiný americký kovboj.
A jak by dnes v porovnání se Sedmi statečnými dopadli mnozí samozvaní „bojovníci ducha“?
Špatně. Co jim jde výborně, je urážení obyčejných lidí a hanobení českého národa. Co předvedl Jiří Pehe 1. ledna 2018 na Aktuálně.cz (v blogu s názvem „Česko je (ne)bezpečná montovna strachu a průměrnosti“) nemůže zůstat bez odezvy. Podle něj jsme neschopní, xenofobní, zpátečničtí, podprůměrní, nic neumíme, nejsme vděční starším zemím EU. Od doby, kdy přestal psát Václav Havel, u nás prý nevzniklo nic pořádného ani v kultuře. Jen u nás se údajně daří pohádkám, protože udržují středověká schémata atd., atd. Dokonce i Andrej Babiš se musel před tímto hanopisem českého národa zastat 3. ledna 2018 při odpovědi Parlamentním listům!
Jistě. Máme svobodu slova a každý si může psát, co chce. Ale Jiří Pehe a další představitelé takzvané nové levice nejsou neznámými blogery! Sami sebe pasují do role strážců pravdy a lásky, samozvaných karatelů a nově i obránců svobody a demokracie. A přitom voliči okázale pohrdají a dávají najevo, jak jsou znechuceni z toho, z koho daní to musí žít.
Tím však dělají svobodě a demokracii medvědí službu! Andrej Babiš, Miloš Zeman i Tomio Okamura si nemohou přát lepší protivníky, než tyto sebestředné nafoukance!
K elitě totiž patří Bernardo. Ne Jiří Pehe.
Být elitou totiž znamená dobrovolně na sebe vzít více povinností a pracovat i pro jiné. Ne být první u prebend a peskovat ostatní.
Autor: Jaroslav Míth
