Komentář k pardubickému referendu
Pokud politici v zastupitelstvu nedokážou rozhodnout o uspořádání města, tak referendum je legitimní a vhodný prostředek, jak získat názor občanů. Problém ale spočívá v kladené otázce a v tom, že občanům nejsou předloženy možné scénáře budoucího uspořádání.
Otázka celoměstského referenda zní: „souhlasíte s členěním statutárního města Pardubice na městské obvody?“. Občan, pokud se bude rozhodovat a řekne ano zachování statutárního členění města, neví, o čem rozhoduje. Politická reprezentace totiž má po takovém výsledku široké možnosti; mohou být dva městské obvody, mohou být tři, může jich být sedm, patnáct nebo třeba padesát.
Už před schválením referenda jsme proto upozorňovali, že na výběru otázky bude velmi záležet. Navrhovali jsme proto konkrétní znění, ale bohužel naše návrhy nebyly schváleny hlasy koaličních zastupitelů.
Stejně závažná je skutečnost, že od vedení města chybí jasný plán také v případě, že občané odpoví na otázku ne. V případě závazného ne – tedy při účasti nad 35 % se vysloví nad 25 % všech občanů záporně – nastane zrušení obvodů a pravděpodobně vznik komisí místních samosprávy. To by ovšem vyžadovalo více hlasů, než kolik dostala celá koalice v posledních komunálních volbách.
Koaliční politici vyzývají k hlasování ne, i když kromě plánu sdružení Pardubáci všechny ostatní strany předkládaly řešení, které by závazné ne neumožnilo. Zřejmě tedy nikdo z nich ani nepočítá s tím, že hlasování občanů bude opravdu závazné. Za těchto podmínek mi připadá celé referendum jen jako alibi pro rozhodnutí politiků od zeleného stolu. Alibi, které město bude stát 700 tisíc přímo a další statisíce na dalších nákladech.
předseda místního sdružení
člen oblastní rady
starosta