Projev expředsedy ODS Mirka Topolánka
Dobrý den, prosím, pomozte mi. Jsem ve složité situaci. Těžce překonám (a souhlasím v tomto se Zahradilem) brilantní a nadčasový Klausův kandidátský projev přednesený před týdnem na Pražském Hradě, zvláště proto, že nikam nekandiduji. Funkce Čestného předsedy by mě potěšila až „in memoriam“, ale to by mě musela ODS přežít. Obávám se ale, že Václav Klaus taky nikam nekandiduje. Nebude si přece kupovat lístek na Titanic. Na úvod jsem navíc chtěl zazpívat, ale jak jsem řekl, situace je složitá, tak pouze za
Skončilo léto s Topolem
Je tady podzim s Jiřím
Studený vítr nad polem
Hraje si s bílým chmýřím
Ještě si v slunci zaplavem
Dáme si vodku dvojitou
A pak po zimě s Václavem
Přijde jaro s Vojtou...
Tož, „jaro“ je tady. L A teď, po kulturní vložce, už vážně vážný začátek...
Pane předsedo Petře Nečasi, vážené delegátky, delegáti, hosté,
děkuji za pozvání na váš XXIII. kongres. Na kongres, který sledujeme my - vaši voliči, my - řadoví členové, my - posledními volbami znepokojení občané, s narůstajícím znepokojením. Možná i proto jsem váhal s potvrzením své účasti. Těžko jsem mohl jen tak přijet, vystřihnout laudatio na současné vedení ODS, přednést formální zdravici, v kuloárech pozdravit zbylé přátele a odjet na Fed Cup. Nuda v Brně...
Tušil jsem, že se ode mne, jako od posledního předsedy ODS, který dokázal vyhrávat volby a prvního, který přivedl ODS až ke 40% preferencí, očekává něco víc. Bylo by přinejmenším neslušné, kdybych se jako občan, jako člen ODS a jako člověk, který vás osm let vedl, zbavil odpovědnosti za další vývoj, i spoluodpovědnosti za stav a s nadhledem, který mi má dnešní pozice a nezávislost umožňuje, se nepodělil o svůj názor na příčiny, východiska a aniž bych propadl bludu vlastní neomylnosti – i na kroky vedoucí k záchraně značky ODS.
Ano, o nic menšího na tomto kongresu nejde. V tomto smyslu to pro mne není kongres volební. Jenom na okraj - pobavila mne Petrova věta, že pokud se přidrzle najde jeho vyzývatel, půjde tak trochu o puč... No tak, to snad Petře fakt nemáš zapotřebí. Kdyby byl kongres v prosinci a členská základna vedla hlubší diskusi o tom, co dál, určitě by někoho vygenerovala, a možná by přišla na to, že je třeba zrušit v této podobě primárně Výkonnou radu. Volby, ať už vyměníte předsedu, místopředsedy, Výkonnou radu, prostě všechny a navolíte způsobem v ODS obvyklým kohokoli jiného, nebo stejného, bez zásadních, viditelných a důvěryhodných změn jdoucích zespodu, změn uvnitř ODS, změn v chování k voličům, tak takové „volby“ nezabrání dalšímu poklesu a „ztrátě IČO“. To byla otázka, kterou jsem si kladl, když jsem do Brna přijížděl. Má ta strana ještě IČO? Neříkám to posměšně, říkám to s obavami. ODS je na tom totiž podobně jako kdysi Lužičtí Srbové. A těch nebylo zas tak málo. Pokud se ale národ, a v našem případě strana, dostane za bod zvratu, pod určitou hranici, na neovlivnitelnou trajektorii, nevyhnutelně vymře, v našem případě skončí jako relevantní politická síla. Prolomili jsme limes inferior a řítíme se k hraně volitelnosti. Krajské volby 2004 – 36%, volby 2008 - 24% a volby letošní 2012 – 12%. Tři, dva, jedna, ... BUM!!!
Není mi osud ODS, strany, které jsem věnoval část svého života, sil a invence lhostejný. Nedokáži se jen dívat na hledání zástupných důvodů proher, na nálepkování nepravých viníků (rebelové, přeběhlíci, pučisté), na smrtící vnitrostranické války, na vyklízení pozic, na ostrakizaci vnitrostranických soupeřů, na ztrátu posledních zbytků důvěryhodnosti a sympatií, na chyby, které vršíte geometrickou řadou – demontáž našeho krvavě prosazeného ekonomického programu, předání Ministerstva vnitra prostřednictvím „Mr. Beana české politiky“ Bártovi z ABL, asistence při vzniku skutečné Justiční mafie, umožnění přímé volby prezidenta a současně rezignace na úspěch v této volbě, vyklízení mediálního prostoru šílencům, populistům, falešným mravokárcům a novodobým náckům, v horším případě svezení se na této „deváté“ vlně.
Pořád ale platí, že i polovičaté vládnutí umožňuje realizovat náš program nenulově – to znamená více, než ozdravný pobyt ve skvělé opozici a nulová realizace programu. Navíc, pouze s vládní a ministerskou odpovědností rostou noví lídři. Nechci dát nikomu pověstný polibek smrti, ale mne nejvíc překvapili Martin Kuba a Ivan Fuksa. Zvládnutím problému a respektem, který získali u odborné veřejnosti. Přesto, že rozumím, určitě lépe, než kdokoli jiný Petrovi, Ivanovi, Markovi, Tomášovi a dalším, třeba i anonymním, pokládat vlastní vládu je zhůvěřilost. Nechejte „Tlustou nálepku zrádců“ těm, kterým patří. Nota bene, politické mlýny melou rychleji, než boží. I proto jsem přijel. Podělím se s vámi o svůj pohled, v kuloárech pozdravím zbylé přátele a odjedu ze země. Teda, myšleno zatím z Moravské. Na ten Fed Cup. Vy si můžete večer na palubě zatančit...
Kromě krátkodobých příčin a chyb, které vedly k propadu, existují nepochybně i příčiny hlubší, dlouhodobé, trendové, které mají v konečném důsledku na stav a další vývoj ODS zásadnější vliv, než programové výhybky, osobní selhání, či neschopnost konkrétních lidí, o kterých bude hovořit jistě mnoho vystupujících. Jejich eliminace, myslím těch příčin, ne těch vystupujících, ukazuje i cestu k řešení. Neřešení, nebo pomalé řešení, při známém setrvačném pohybu Titaniku, vede k nárazu na „ledovec“ .
1.Nezdařená transformace ODS
ODS sice zvládla odchod „otce zakladatele“, pominu-li fakt, že z „hradní trafiky“ udělal VK skutečné mocenské centrum a pokračoval i v této legislatuře v neblahé tradici personifikované např. vztahem Masaryk x Kramář, Havel x Klaus, Klaus x Topolánek, s permanentní snahou dominovat české politice, mnohdy mimo Ústavou daný rámec, a to bez jakékoli faktické odpovědnosti. Klausova motivace a role jsou nicméně v tomto kontextu průhledné, pochopitelné a předvídatelné a samo o sobě by to ODS nemohlo destruovat. Platí totiž Topolánkova rovnice politické stability : síla ODS v Parlamentu x síla vlády ODS x koeficient jednoty ODS / koeficient páté kolony (kde jednotkou je 1 tlusťoch), to celé umocněno tzv. mediální konstantou = vliv prezidenta. Jinak řečeno, silnou a jednotnou ODS by ceremoniář a kladeč věnců neohrozil.
ODS ale především nezvládla přechod/přerod porevoluční strany, vytvořené trochu uměle, bez historických domácích vzorů, strany odpovědné za klíčové kroky transformace, se všemi diskutabilními průvodními jevy, nezvládla změnu strany, reprezentované viditelně a čitelně právě Václavem Klausem, ve stranu standardní, stranu ukotvenou v domácím i evropském kontextu, ve stranu mainstreamovou, pravicovou, schopnou absorbovat liberální i konzervativní proudy a elity národa, stranu, která se bude umět distancovat od národoveckých tanečků a od porevolučních excesů, aniž by tuto dobu lacině ze své paměti vymazala, ve stranu, která bude generovat přirozeně nové vůdce, nové osobnosti, nové myšlenky. To, že tento „osud“, nebo chcete-li poločas rozpadu měla ODS geneticky zakódovaný od svého vzniku a to, že na destrukci mnozí usilovně pracovali, by nás, kteří za to nesli a nesou odpovědnost nemělo omlouvat. Z tradic Britských konzervativců, se kterými nás pojí ideová i programová blízkost, jsme si vzali jen to, co se nám hodilo. Téměř zpravodajské prověřování minulosti, bezúhonnosti a schopností kandidátů všech stupňů veřejné správy, výchova budoucích vůdců, okamžitý odchod všech, kteří selhali, automatická výměna lídra, který prohraje volby, aniž by to znamenalo jeho dehonestaci, či popravu a nasazení nového příštího vítěze mělo být pro nás daleko závaznějším příkladem a etalonem, než celkem pochopitelný britský ostrovní euroskepticismus. William Hague přišel v roce 1997 po Johnu Majorovi, 2001 prohrál volby a poroučel se. Přesto je dnes ministrem zahraničí Cameronova kabinetu...
2. Ztráta důvěryhodnosti
Je stále více zřejmé, že příčinou stálého úbytku voličů ODS je eroze naší důvěryhodnosti. Získat zpět důvěru voličů je hlavním úkolem, který před ODS leží. Pokud ji ODS nezíská, nepomůže výměna vedení, nepomůžou sebelepší programové dokumenty, nepomůžou deklarace o "návratu ke kořenům", nepomůže, Borisi, ani návrat Václava Klause - a tím se ho proboha nezříkám. Člověk, který je součástí problému, nemůže být logicky součástí řešení. ODS zapomněla, co dělá politickou stranu společenskou silou, co jí dává sílu a co je podmínkou jejího úspěchu. Zapomněla, že tím vším je pro politickou stranu volič. A pokud chce mít voliče na své straně, musí je získat a musí si je dokázat udržet. Politická strana v demokratickém systému získává úspěch a společenskou relevanci tím, že dokáže oslovit a udržet voliče. Tečka! Bez nich není ničím! Strana která své myšlenky nedokáže uplatnit, je na tom stejně, jako strana, která žádné nemá. Je na tom možná i hůře, protože neschopnost dobrou ideu prosadit znevěrohodňuje jak stranu, tak ideje, na kterých stojí. Je na tom hůře, než strana, která nejenom že nemá ideje, ale nemá ani žádné členy. Musíte si to říkat nahlas! ODS nemá voliče, je to dnes malá strana. Budíček!
V tom, co říkám, nehledejte jen kritiku za každou cenu, i když i ta tam je. Je v tom ale i velká dávka sebekritiky. Tyto problémy nejsou něčím novým. Provází naší stranu už téměř od jejího vzniku. Protože nebyly po dlouhá léta řešeny, narůstaly. Po celá ta léta se bojíme problém pojmenovat, natož řešit. Výsledkem je, že naše problémy za nás "řeší" media a důvěryhodnost ODS klesá. A v tom je naše slabost. Obvyklou odpovědí na problémy je to, že se strana "semkne" a o problému se nemluví. Pojmenuje viníky a jede se dál. Nic nevysvětlujeme, a pokud už někdy něco napravujeme, děláme to téměř v tajnosti, v obavě, že na sebe řekneme něco nepříjemného. Znovu a znovu opakujeme, že nám voliči poslali jasný signál a znovu a znovu na něj odmítáme stejně jasně odpovědět. Kecům o pokoře nevěří ani jejich autoři, ani veřejnost. Tahle hra už diváky nebaví.
ODS stojí na osudové křižovatce. Její budoucnost záleží na tom, zda dokáže identifikovat problémy, nebo se spokojí s tím, že identifikuje viníky. První cesta vede k hledání řešení. Druhá cesta nevede nikam. Ano, je tu ještě třetí cesta. Ta, která nás přivedla do dnešní krize. Nedělat nic, semknout se a mlčet! Prohlášení řady z vás mě vedou k obavě, že chcete jít tou třetí. Velryby se hromadně vrhají na pobřeží...
3. Regiony – nová mocenská centra
Pamatuji si na grémium, na kterém předseda Klaus komentoval „úspěšné“ tažení poslanců a senátorů ODS vedoucí ke vzniku VÚSC a nových krajů. Pardubice, Liberec, Olomouc, Zlín, Vary, Jihlava jásaly. Staly se ze dne na den dalšími novými centry všehomíru, geniality a exploze aktivity všeho druhu. Václav Klaus tehdy předznamenal, že regiony budou hrobařem ODS, která se rozpadne ve čtrnáct neřiditelných velkoknížectví a centrum ztratí vliv. To se i stalo. Zkáza byla umocněna paradoxně naším úspěchem, naší kvalitní opoziční politikou 2003-2004 a masivním vítězstvím v krajských volbách 2004. Třináct úžasných hejtmanů a jeden opravdu, ale opravdu schopný vícehejtman v Brně. To byli Skokani! Přímo skokani desetiletí. Někteří skákali jako veverky. Velké vítězství, velké problémy. Vznik regionálních mocenských a ekonomických center se specifickým postavením Prahy, daným více nulami v rozpočtu, koncentrace moci a toků peněz do rukou několika lidí a skupin, provázanost byznysu, speciálně stavebních firem a regionální věrchušky, ale také justice, policie, médií, ovládnutí regionálních institucí a firem. Pokud mluvíme o definitivním pádu čínské zdi mezi byznysem a politikou, pokud chceme datovat touhu po privatizaci ODS a jejich řídících orgánů, hlavně Výkonné rady, vraťme se do této doby, do doby rozparcelování moci a zájmů. Motivace organizovat velrybářské nábory souvisí právě s těmito ambicemi. Mimochodem termín „kmotr“ jsem použil pouze jednou, na uzavřeném jednání Výkonné rady a účastníci si to musí pamatovat. Personifikace je jenom mediální hrou a papouškování přiblblých komentářů.
Druhý úder přišel po volbách v roce 2008. Výkonná rada tehdy zakázala mému vedení provádět centrální kampaň, regiony se distancovaly od své vlády a dopředu se dohodly s ČSSD na koalicích za zrušení poplatků. Totální kolaborace vedla k totální oranžádě. Letos bychom podobný výsledek oslavovali, pro mne znamenal počátek konce. Ne tak pro regionální struktury. Ty se přesunuly definitivně do centra, na ministerstva, přelily se na celostátní hřiště, realizovaly své zájmy o poschodí výše. Až ztratíme i vládu, tak se snad přesunou k novým mocným. S Vojtou se jistě dohodnou. Nebo že by Brusel? Pro tato regionální mocenská centra platí totéž, co platí pro Klause. Nemohou být součástí jakéhokoli řešení, když jsou součástí a zdrojem problémů. A nenechejme se zmýlit optickými změnami k lepšímu v poslední době. Nevšimla si toho ani členská základna, natož veřejnost. Tím je dán i limit řešení pro tento kongres. Potvrzení mandátu pro Petra Nečase je, stejně jako to bylo v mé době, úzce spojeno s dohodou právě s těmito skupinami. To snižuje pravděpodobnost šance na změnu. Tento kongres by neměl proto volit funkcionáře na dva roky, ale pouze do kongresu, směřovaného někdy po prohraných prezidentských volbách, což je ještě dost dlouhá doba do voleb sněmovních a dostatečná doba i na vnitrostranickou diskusi. Měl by zvolit pouze tři místopředsedy a do Výkonné rady po jednom zástupci z regionů. Ti by společně připravili něco jako Krizový plán. To je jen rada politického důchodce. Asi zůstane nevyslyšena.
4. Globální krize hodnot a vliv nadnárodních struktur a trendů
ODS nikdy nechtěla moc slyšet, že existují na nás nezávislé síly a pohyby - společenské, ekonomické, geopolitické a nadnárodní vlivy, které dopadají na naši ekonomickou realitu, na vnitropolitickou situaci, na změny nálad veřejnosti a na logický pohyb tzv. voliče mediána směrem doleva. Nechci vám tu teď přednášet ekonomickou teorii, ale bez analýzy politického rozložení společnosti a našeho postavení v tomto spektru skončíme s bezvadným pravicovým programem na třech procentech. Pro příklady nemusíme chodit daleko. Strana svobodných občanů jde přesně touto cestou. ODS si vždy trochu hrála na poslední ostrůvek pravicové deviace v levicovém evropském moři a všichni kolem nás byli měkkýši, eurohujeři, levicoví ekoteroristi. Ano, v EU dochází ke krizi hodnot, selhal stát blahobytu a sociálního dumpingu, selhala politika seshora vnucovaných pravidel a politických projektů typu společná měna. To, že je evropský integrační projekt v troskách ale ještě neznamená, že máme proč se radovat. Alternativou v Evropě jsou turbulence, které si nepřejeme. Stačí si přečíst Deníky Sándora Máraie. Alternativou pro nás, při naší postupné izolaci a politickém vývoji je recidiva doby nedávno minulé a rudý ostrov v rozbouřeném moři. Přichází jaro s Vojtou? Jsme si vědomi vlastního podílu na tomto vývoji?
Co s tím? Předložím vám 4 scénáře. Podle mne jediné. Rád se budu mýlit. J
Scénář číslo 1. Nazývám ho „Krev, slzy a pot aneb koza dojí krev“. Co s tímto kongresem, to jsem naznačil. První den změňte stanovy a zítra navolte Krizový tým. Klidně ať ho vede Petr Nečas. V březnu udělejte kongres, který změní zavedené praktiky a otevře dveře kvalitním řadovým členům. Zredukujte manažerskou síť, náklady a přinuťte každého, kdo je placen z naší kasy, ať každý den reportuje, co udělal pro ODS. Prodejte regionální sídla ODS. Tak jsme to s Libuší Benešovou pro tento případ plánovali. Otevřete širokou diskusi s členskou základnou i veřejností. Pokud byste realizovali můj návod, tak jste schopni přežít i delší opozici. Partido Popular ve Španělsku byla v opozici 19 let, poté 8, Britští konzervativci 11 let, švédská Moderaterna déle. Bojím se, že k tomu máte málo odvahy, slabý pud sebezáchovy a podléháte jisté míře hysterie. Dávám této variantě 10%, ale naděje umírá poslední. Toto je jediná varianta, ve které značka ODS přežije v plném rozsahu.
Scénáře číslo 2. + 3. Oba scénáře uvádím společně, protože se liší pouze úlohou, jakou v nich sehraje ODS. Zda bude v seniorním, nebo juniorním postavení. Nazvěme ji trochu s nostalgií „Pool svobody aneb italský gambit“. Strany s podobným programem se před volbami do Poslanecké Sněmovny spojí do předvolebního bloku. ODS, TOP09, SSO, LIDEM, Strana soukromníků a živnostníků atd. Pro tyto varianty chybí vůle, shodný pocit ohrožení, chuť a vůdce. Dávám jim po 20%. Značka ODS přežije limitovaně.
Scénář číslo 4. Varianta „Sibiřská magistrála aneb jedeme dál“. Vlak se zastavil a v kupé sedící Nečas, Stanjura a Nwelati se rozhodují, co budou dělat. Raduan Nwelati vytahuje šavli a křičí: „popravíme rebely“! Zbyněk Stanjura jej uklidňuje a navrhuje vyloučit rebely ze strany. Petr Nečas zatahuje záclonky a říká: „ Oba máte pravdu. Budeme dělat, že jedeme dál“. Této variantě dávám 50% a vy se k ní neodvratně blížíte. Značka ODS nepřežije.
Pokud dnes nad Srbkami povedeme 2:0 a vy se rozhodnete jít cestou scénáře č. 1, budu to pokládat za super den a to nejenom pro mne. Budu rád, že jsem přijel, přestože přijdu o první set. To první vidím ale přes zdravotní problémy Petry Kvitové jako reálnější. Přeji příjemný den a děkuji vám za pozornost.
expředseda ODS