K padlým za II. světové války
Projev u příležitosti znovu-odhalení pomníku "Umučeným za svobodu národa a padlým v květnové revoluci 1945" na Zlíchově.
Vážení občané, vážení kolegové,
především bych vám chtěl poděkovat za vaši účast na dnešním tradičním a významném slavnostním aktu. Jsem velice rád, že se jej mohu zúčastnit a je mi ctí, že zde mohu pronést krátký proslov. Jménem všech bych rád vyjádřil dojetí, které se nás při této příležitosti zmocňuje.
Sobota 5. května 1945 začala slavnou větou. "Je právě sechs hodin," hlásal do éteru v Němci okupovaném Českém rozhlasu Zdeněk Mančal. To ještě neměl tušení, že touto památnou větou rozpoutal nejen boje o Český rozhlas ale i celé Pražské povstání.
Jsou to právě dny, jako je tento, kdy si velmi silně uvědomujeme náš závazek a naše odhodlání udržet a dalším generacím předat náš stát, za nějž vděčíme nejen známým hrdinům, ale i mnoha obětem tehdejší doby.
Zde u budovy úřadu Prahy 5 si ostatně připomínáme také osud šesti žen, které smetla druhá světová válka, druhá tragédie dvacátého století. V české půdě zde odpočívají dobrovolné sestry červeného kříže, které projevily v tomto hrozivém konfliktu neskutečnou odvahu a jejich statečnost by měla být pro každého z nás vzorem. Jejich osud je navždy spjat s osudem českého národa a jejich přítomnost zde je symbolem, který musíme i nadále uctívat a udržovat při životě.
Nemohu a ani nechci vstupovat do svědomí komukoli, ale chci zde zcela jednoznačně prohlásit, že pokud dokážeme nezapomínat na hrůzy druhé světové války, pak si tím připomínáme i to, že ti, kdo položili život za naši současnou svobodu, mají právo po nás žádat, abychom ji nikdy neprodali a nezradili. Neprodat a nezradit mimo jiné znamená nezapomenout a chránit to proč miliony lidí ve válce zemřeli.
Děkuji Vám velice za pozornost
