Josef Neuberg Články

Pražská MHD funguje velmi dobře. Každý den ji využije víc než 4 miliony cestujících. Její dostupnost oceňují domácí i zahraniční návštěvníci. Je pochopitelné, že trasy tramvají a autobusů je zapotřebí čas od času upravit a přizpůsobit nové tváři metropole. Měly by to ale být uvážené kroky, které zbytečně nemění, co se již osvědčilo.

Změny v pražské MHD, se kterými přišel v lednu ROPID, mají jistě logiku tam, kde se otevřely nové stanice metra nebo kde je zapotřebí se zbytkem města propojit novou bytovou či administrativní výstavbu. Obyvatelům Prahy 7 ale navržené změny příliš dobrého nepřinášejí.

Nadále zůstává nevyřešené přímé spojení s nemocnicí Na Bulovce, o které Praha 7 přišla v roce 2012 přesměrováním tramvajové linky 25, a to přes odpor tehdejší Rady MČ. Poučné je, že pod jejím tlakem sice ROPID v roce 2013 slíbil prodloužit až na Bulovku autobusovou linku 156, svůj slib ale dodnes nesplnil. Tím spíš je dnes nutné tvrdě trvat na tom, aby ROPID svůj současný návrh přehodnotil a přišel s řešením, které spojení s Bulovkou zajistí.

Platí to i pro návrh na přeložení tramvajové linky č. 12 „zpátky“ na vltavské nábřeží, který pochopitelně vyvolává celou škálu reakcí. Řada obyvatel Prahy 7 si na pohodlné spojení s Malou Stranou a Smíchovem zvykla a chce trasu zachovat. Jiným vadí, že se dojezd ze Strossmayerova náměstí na Malostranskou prodloužil o 5 minut a chtějí ji vrátit zpátky. Jsou zde prostě dvě strany s různým pohledem na věc. Výhra jedné bude zklamáním druhé.

Co s tím? Je jistě divné, že ani jedna z variant, které ROPID předložil, se zachováním současné trasy linky č. 12 nepočítá. Vysvětlení, proč trasu po čtyřech letech přeložit zpátky, je kostrbaté a nedůvěryhodné. ROPID navíc zřejmě nerespektoval výsledek jedné vlastní ankety.

Osobně si myslím, že se linka č. 12 v současné trase osvědčila a měla by být zachována. To ale není podstatné. Důležité je, aby vedení radnice Prahy 7 přimělo ROPID v této věci provést nový a objektivní průzkumu mezi cestujícími. Zjistit jejich názor a potřeby. Pak bude možné rozhodnout. Stejně důležité ale bude rozhodnutí respektovat. Přece nechceme vést diskusi o trase dvanáctky každé čtyři roky.