Zuzana Majerová Zahradníková Články

Co si myslíte o protestech u památníků padlých vojáků Rudé armády? Říká se, že už si nevážíme jejich obětí a pleteme do významné historické události aktuální politickou situaci. Čím to je? S významným výročím se ozývá kritika, že jsme se díky osvobození dostali jen z jedné diktatury do druhé. Co si myslíte o tehdejších událostech a významu sovětských vojáků u nás?

 

Je nezpochybnitelným faktem, že Hitler byl poražen i zásluhou sovětské armády. Velikost Churchilla a Roosevelta spočívala ve schopnosti spojit se dokonce i se sovětským diktátorem, aby byl zničen diktátor nacistický. Je však pravděpodobné, že nebýt německé okupace a agrese, nikdy by se u nás nemohli komunisté chopit moci s tak ničivou silou jako po druhé světové válce. Německá vojska, která vpochodovala do Prahy v březnu 1939, otevřela brány vojskům sovětským. Ta naopak připravila půdu pro nástup komunismu a následně druhou, tentokrát sovětskou okupaci. Těm klukům, kteří u nás v roce 1945 zemřeli, musíme být vděčni a zapomínat na ně nesmíme. Ti si nevymysleli žádnou z diktatur, bezpochyby měli jediný sen – vrátit se domů k maminkám a svým dívkám hned, jak proklatá válka skončí. Zapomínat však nesmíme ani na politiky, kteří nás zradili v roce 1938, 1948 a 1968 – ty, kdo nás do područí diktatur prodali. Rozlišujme však mezi nimi. Nezaměňujme oběti s tyrany.

 

 

Jde o problém ČSSD, pana Foldyny, případně jejich voličů. Možná šlo o střet fotogenický, ale ve světle současných problémů absolutně nepodstatný. Vždy se snažím opírat o ověřená fakta, a proto se nebudu vyjadřovat k něčemu, kde jsem nebyla. Obávám se, že právě takovými hloupostmi se dnes vytěsňují daleko podstatnější věci. Neztrácejme čas nesmysly.

 

 

Zaprvé: proč „tlačí“, a ne „táhne“? A zadruhé: naše země potřebuje dobré vztahy se všemi ostatními státy. Jen hlupáci se uzavírají diplomatickým vztahům. Potřebujeme východ i západ, sever i jih. Nepotřebujeme naopak vykopávat příkopy.

 

 

Především musíme s Ruskem sedět u jednoho stolu a snažit se vzájemně pochopit. V dnešním světě, který je ohrožován islamistickým terorismem, potřebujeme spojence, nikoli další silné protivníky. Silácké řeči doma za zavřenými dveřmi nejsou řešením.

 

 

Kolem kauzy novičok je tradičně tolik nejasností, že asi nikdo nedokáže rozpoznat, co je pravda, co lež, co zbožné přání a co kouřová clona. Povinností prezidenta republiky je hájit zájmy české země. Pokud by zveřejnění informace k tomu cíli přispělo, pak by jednal dobře. Pokud ne, pak jednal – podle mého – špatně. Pravou pravdu však dnes ví jen hrstka zasvěcených, kteří to určitě do médií hlásat nepůjdou.

 

 

Nejsem člen hnutí ANO a rozhodně nebudu radit premiérovi v demisi, co má ve věci zahraniční politiky dělat. Na neshodách mezi Hradem a Strakovkou ve věci zahraniční politiky není nic nového, podobné spory existovaly i v minulosti. Mediálně jsou však zbytečně nafukované a přiživované.

 

 

V první řadě se musí Západ vrátit na Západ. Západ dnes vyznává hodnoty, které s pravými tradičními hodnotami Evropy – s úctou k rodině, k pracovitosti, podnikavosti a tak dále – nemají společného zhola nic. K čemu přirovnávám naši dnešní situaci? Jsme jako žena, která se vdala za násilníka a jen závistivě pokukovala po ideálním chlapovi ze sousedství. Když se konečně rozvedla a chtěla začít chodit se svým vysněným idolem, s údivem zjistila, že se z něj v mezidobí stal alkoholik. Má se za něj provdat? Asi těžko, že?

 

 

Zatím vše bohužel vychází. Jen nerozumím logice ČSSD: podle jakého klíče si vyškrtla ze seznamu nepřátel KSČM a naopak na něj doplnila SPD? Motivovala ji k tomu skutečně touha po vládě? Všimněte si však, prosím, že i když jsme už bez vlády déle než sto padesát dní, svět se točí dále a slunce dále vychází i zapadá. Skoro se zdá, že premiér Babiš má ambici provládnout se v demisi až do příštích voleb.