Kapitalismem proti chudobě
Bill Gates, zakladatel Microsoftu a nynější filantrop, se opřel do kapitalismu, který prý plodí nerovnost mezi lidmi a umožňuje, aby na výzkum mužské plešatosti šlo více prostředků než třeba na boj s malárií (na niž se jeho nadace nyní soustřeďuje).
Pomiňme, že když takto vážená osoba shání peníze, asi dobře ví, jakými slovy zapůsobit. A účel světí prostředky. Každopádně se druhý nejmovitější člověk planety dotkl zajímavého problému. Jak je možné, že „naší prioritou“ je spíš boj proti plešatosti než snaha vymýtit smrtelnou chorobu, která v mnoha chudých zemích decimuje populaci jako máloco jiného?
Jedna postava z filmu Woodyho Allena není schopna si užít dobrou večeři v restauraci, protože se neustále trápí tím (nebo o tom aspoň mluví), že miliony lidí na zemi právě v tu chvíli nemají co jíst. Takový pocit má bezpochyby stejný základ jako Gatesovo tvrzení. Jde ale skutečně o systémovou chybu kapitalismu?
Dovolme si až kantovské tvrzení: kdyby takto uvažovali všichni, Billa Gatese by dnes téměř nikdo neznal a rozhodně by jeho slova nikoho nezajímala. Je jisté, že z pohledu okamžitého užitku celé planety (nebo lidstva, chcete-li) nikdo z miliard lidí, kteří si kdy koupili nějaký výrobek Gatesovy firmy, nepotřeboval v danou chvíli počítač tolik, jako potřebuje miminko, které se narodí v malarické oblasti, vakcínu proti této chorobě. Koupě počítače prakticky u nikoho není otázkou života a smrti. Vakcína ano.
Touto optikou nahlížeje není co řešit - každý, kdo tak vydal peníze, upřednostnil svůj osobní zájem na úkor něčeho, co je bezpochyby důležitější. Jenže kdyby to neudělal, Bill Gates by dnes nemohl pomáhat tak, jak pomáhá. A jeho pomoc je tisícinou promile pomoci, kterou pro vymýcení chudoby a třeba i nebezpečných nemocí znamenají jeho odosobněné a čistě za účelem zisku vyráběné počítače.
Není vlastností kapitalismu, ale součástí přirozenosti člověka, že potřeby jeho a jeho nejbližších jsou pro něj přirozenou prioritou. Cokoliv, co dnes autor těchto řádků udělá a co si koupí, je nicotné ve srovnání s tím, jaké potřeby mají rodiče, jimž umírá dítě v Bangladéši. Je ale správné se něčím takovým trápit a skutečně pracovat a žít pro to, co je momentální prioritou z neuchopitelného planetárního pohledu?
Dobře, ale počítače jsou jedna věc a plešatost jiná. Ale princip je stejný - pro ty, kdo žijí v té bohatší části světa, je užitek plynoucí z řešení právě jejich aktuálního problému s mizejícími vlasy vyšší než děti nemocné malárií někde, kam se nikdy nepodívá. Je to kruté a určitě smutné, ale v globálním a dlouhodobém pohledu je přesně toto motorem vývoje a pro někoho možná i absurdně největší nadějí na to, že příští generace už se budou o malárii jenom učit.
My pomáhejme především svým blízkým a těm, o jejichž potřebách víme a na jejichž uspokojování můžeme dohlédnout. A uklidnit nás může to, co nade vší pochybnost vyplývá ze smysluplných statistik, že právě kapitalismus je tím, co v historii nejefektivněji přispělo k boji s chudobou. Bill Gates to určitě ví taky
autor je ekonom. Přednáší na VŠE a CEVROInstitutu