Ladislav Tajovský Články

Poslední nález Ústavního soudu, který zrušil paragraf zavádějící tzv. veřejnou službu, má i rozměr, který zatím nezazněl.

Původní cíl této povinnosti měl přinést zvýšení adresnosti sociálních dávek a posílení jejich motivačního charakteru. Zrušený zákon měl zabezpečit, že veřejné prostředky půjdou výhradně těm, kteří pro jejich získání budou ochotni něco aktivně udělat, nikoliv pouze vyplnit formulář a občas se někam zajít ukázat. Může být někdo proti tomu? Nakonec ani pánové a dámy z Brna toto nezpochybňují, jejich nález míří úplně jinam.

Zkusme trochu zaplavat proti proudu. Je asi faktem, že sociální dávky jsou zneužívány. Rozhodneme se je tedy vyplácet pouze těm, kteří se dostanou do svízelné situace jinak než vlastní vinou a kteří vezmou jakoukoliv práci místo povalování se doma a přivydělávání si v šedé ekonomice. Erár ušetří a navíc nezaměstnaní vykonají potřebné práce, do nichž se jinak nikdo moc nehrne. Jsou všechny parky uklizené, všechny škarpy vyčištěné? Nebo stavba silnic, tam by se přece dalo i tímto způsobem leccos ušetřit.

Podobná opatření jsou již desítky let prověřovaná praxí na západ od nás a výsledek není v žádném případě nesporný. Ke každému takto vytvořenému pracovnímu místu musí být někdo, kdo administruje věci s ním spojené (a kdo je za to placený). Pravděpodobně vznikne agentura, zvláštní úřad (nebo aspoň odbor na ministerstvu), který bude mít v popisu práce vyhledávat potřebné projekty, najímat a kontrolovat zaměstnance atd.

To jsou všechno ale pouze drobné, teoreticky překonatelné potíže. Systémové komplikace jsou mnohem subtilnější a méně zřejmé. „Zaměstnaní nezaměstnaní“ budou financováni z veřejných zdrojů.

Soukromá úklidová, stavební či zahradnická firma musí být zisková, aby mohla fungovat, může svým zaměstnancům zaplatit jen takovou mzdu, která jí umožní uspět v konkurenci s ostatními firmami na trhu. Bude pod stejným tlakem ona státní agentura, která své prostředky primárně získává z daní?

Dále. Jestliže nám jde o to, aby nezaměstnaní dělali něco užitečného, musí být někdo, kdo je za jejich produkci ochotný zaplatit. Na konci tedy vždy musí produkce nezaměstnaného vstoupit na trh, kde bude konkurovat soukromým firmám. Bude-li její cena vyšší, pak půjde jen o vyhozené peníze (a nebude splněn hlavní účel, tj. ušetřit). Bude-li naopak nižší, přinutí soukromé firmy ke snížení jejich nákladů, tedy zcela určitě i k propouštění. A pohybují-li se tyto firmy již nyní na hranici rentability, mohou klidně pod tlakem této konkurence zkrachovat. A máme tu nové nezaměstnané…

To jsou jen některé z mnoha zkušenosti zemí, které se podobnou cestou vydaly. Úplně stranou zatím zůstává otázka korupce a klientelismu, na níž propojování soukromého a státního podnikání vytváří takřka ideální podmínky. Nález Ústavního soud tak nemusíme podporovat vzhledem k jeho argumentaci; to ale neznamená, že kvůli němu se nemusí zrušit opatření, které mohlo přinést víc škod než užitku.

Takže zatleskejme. Ale radši potichu, aby si to někdo zase nerozmyslel.

PhDr. Ing. Ladislav Tajovský, Ph.D..

autor je ekonom. Přednáší na VŠE a CEVROInstitutu