Tomáš Julínek Články

 

Útvar odhalování korupce a finanční kriminality se v poslední době opravdu činí a mnohá média jej oceňují za to, že se nezastaví ani před politicky citlivými kauzami. V této chvále poněkud zaniká, že stále více "odvážně" otevíraných případů nemá nic společného s korupcí nebo rozkrádáním veřejného majetku. Policie se začíná stavět do role toho, kdo je oprávněn přezkoumávat každé rozhodnutí vlády, ministrů či samospráv a na základě odlišného názoru kriminalizovat jejich politické rozhodování. Pokud tomu dnes někdo tleská, měl by si uvědomit, že policejní dohled brzy znemožní demokratickou politiku jako takovou a je fakticky přechodem ke státu, kde namísto volených orgánů rozhoduje policie. 

 

Moje obvinění v souvislosti s uzavřením smlouvy na provozování letecké záchranné služby (LZS) se soukromými provozovateli je přímo ukázkovým příkladem pokračování politiky trestněprávními prostředky. Tam, kde poslanec Štětina neuspěl v politickém střetu s názorem, že by LZS měl provozovat výhradně stát, přišla mu na pomoc policie, která jeho argumentaci z trestního oznámení převzala a přetavila do usnesení o zahájení trestního stíhání. K pochopení toho, co se dnes okolo LZS děje, je ale třeba vrátit se trochu do historie. 

 

Úsměvné argumenty

Provoz letecké záchranné služby nestátní provozovatelé postupně přebírali od roku 1992. V roce 2008, kdy jsem se k celé problematice dostal jako ministr zdravotnictví, ji provozovali již na šesti stanicích z deseti. Smlouva, kterou jsem za stát podepsal, rozšířila působnost nestátních subjektů na další dvě. Policie a armáda si ponechaly po jednom "cvičném" stanovišti. Víc nechtěly. Neměly vhodné vrtulníky, zeštíhlovaly a opouštěly malá letiště. Nemalou komplikaci jejich působení v LZS představuje též fakt, že ji dodnes provozují v rozporu s příslušnými předpisy, které připouštějí zapojení těchto složek pouze v mimořádných situacích, kterými běžné zásahy LZS nejsou. 

 

Ze všech diskusí, které jsme v té době vedli s představiteli armády i policie, vždy vyplynulo, že platby, které za LZS od ministerstva zdravotnictví dostávají, ani zdaleka nepokrývají jejich skutečné náklady. Nejsou v nich peníze na platy, výcvik, provoz stanovišť či nákup a údržbu vrtulníků. Mnohokrát jsme narazili na to, že skutečné náklady v rámci svých resortů vyčíslit nedokážou, neboť jsou skryty v různých kapitolách jejich rozpočtů. S ničím takovým si ale policejní orgán hlavu neláme a nereálné částky, které si stát fakticky pouze přesypává z jedné kapsy do druhé, bere jako skutečnou cenu dané služby. Ta je pak přirozeně podstatně nižší než u nestátních subjektů, které musí účtovat reálné ceny se všemi náklady. 

 

Kdyby některé argumenty nestály v policejním obvinění, patřily by mezi ty úsměvné, které jsem celá léta slýchal od politických oponentů. Policie například považuje za nezpochybnitelné, že mzdy příslušníkům policie musejí být tak jako tak vypláceny, vrtulníky včetně osádek trvale připraveny, a to bez ohledu na to, zda dotyční budou zajišťovat LZS, či nikoli. Podobné naivní představy ignorují skutečnost, že policie i armáda plní ze zákona úplně jiné úkoly a v roce 2008 už dávno neměly kapacity k provozování všech deseti základen LZS. Proto ani teoreticky nebylo možné dnešním představám policie vyhovět a všechny jim předat. 

 

 

Suma sumárum je policejní obvinění souhrnem skutků, které až na detaily nerozporuji. V podstatě odpovídají realitě, naprosto však odmítám, že bych se jimi dopustil trestných činů a způsobil jakoukoli škodu. Zjednodušeně řečeno je zde tvrzeno, že pokud by státní subjekty za symbolický poplatek dělaly něco, co dělat nemohly, nesměly a ani nechtěly, pak by stát ušetřil jeden a půl miliardy. Inu, šetřit se dá různě, ale tímto způsobem rozhodně ne. 

 

Naproti tomu já mohu zcela jasně doložit, že cena LZS, kterou se nám od roku 2009 do roku 2016 podařilo s nestátními subjekty vyjednat na základě regulérního výběrového řízení, je zhruba o sedm milionů ročně na jedno stanoviště nižší, než tomu bylo podle smlouvy uzavřené předchozím vedením ministerstva. Proto si za ní i nadále stojím. Ať už si levicová opozice v čele s policií myslí cokoli, LZS dnes představuje funkční celek, který prakticky každodenně můžeme vidět při záchraně lidských životů. Nezbývá mi než věřit, že státní zastupitelství zasáhne a další kriminalizaci politického rozhodování zastaví.