Karel Krejza Články

 

 

Média píšou o tom, co zajímá lidi. A na rozhodnutí města Litoměřice, že burkiny do bazénů spravovaných Městskými sportovními zařízeními v Litoměřicích nepatří, byla odezva obrovská.

 

 

V příspěvku, který jsem zveřejnil na facebooku, mi dost lidí poděkovalo za to, že se nebojím dávat najevo své postoje i v takto citlivých otázkách. Mnozí diskutéři mě sice označili za xenofoba, což ale já naprosto odmítám, jelikož se k cizincům chovám, myslím, velmi vřele. Někteří mě osočovali, že jsem nebyl dál než v Litoměřicích a vyjadřuji se k problémům, které mi nepřísluší. To odmítám rovněž, neboť to spadá do mého portfolia místostarosty. A v arabských zemích jsem byl několikrát. Naposledy jsem pobýval nějaký čas v Maroku, kde jsem bydlel u jedné rodiny a zvyky svého hostitele jsem s úctou a respektem dodržoval. Ten problém burkin je ve skutečnosti hlubší než se zdá, stále ale trvám na tom, že my bychom měli respektovat jejich kulturu u nich a oni u nás.

 

 

Rozhodně ne. Sžili jsme se s Ukrajinci, s Vietnamci, ale také se Syřany, s Libanonci atd. V mém senátním obvodu byl naposledy zvolen senátorem původem syrský lékař. Na druhou stranu jsme citliví na vnucování čehokoli vrchností, nyní bruselskou. Máme přijmout někoho, koho jsme nezvali, a zkušenosti s národy bývalých koloniálních mocností nemáme. Lidé mají strach a já se vůbec nedivím.

 

 

Jsem přesvědčený, že lidé v Litoměřicích ženu v burkinách v bazénu prostě nechtějí a radši ho opustí. Není správné na úkor většiny upřednostnit menšinu. A já stojím primárně na straně našich lidí.

 

 

Řekněme to jinak. Tam, kde místní zvyk, nařízení či zákon nařizuje zahalit ramena, kolena, zout boty, pak to dodržujeme a neslyšel jsem o případu, kde by si česká dáma vynucovala vstup do mešity v minisukni a na podpatcích. A podotýkám, že respektovat zvyky hostitele je naprosto správně. Turistické resorty v islámských zemích, obchodní centra, to jsou místa, která mají jiný režim než místní, jsou určena turistům a je tam režim internacionální. Ale o pravidlech na místech, která jsou určená místním, se nediskutuje.

 

 

Víte, to je širší problém. Burka je jablkem sváru ze všech stran. Feministky v ní vidí zotročení ženy. Na druhou stranu burkiny jsou pro mnoho muslimských žen do jisté míry osvobození, aby se vůbec mohly koupat na veřejnosti. Faktem ale je, že v době teroristických útoků burkiny připomínají náboženství, které je u nás spojováno se smrtí nevinných obětí, v lidech vyvolávají nervozitu, připomínají, že jsme pod tlakem bruselské diktatury. Řekněte mi, pane redaktore, proč bych měl stresovat obyvatele v jejich městě, když se chtějí jít vykoupat do městského bazénu? Většina z nich tady žije, je to jejich místo, domov, jejich kultura. A jejich bazén.

 

 

Západní Evropa pootevřela vrátka, kterými se valí vlna tsunami, se kterou si nyní neví rady. Lidi se radikalizují a politici situaci nezvládají.

 

 

To už je opravdu mimo realitu. Toto rozhodnutí by imigranty k nám na východ jistě přilákalo. Pro naše lidi, kteří na takový čistý příjem vůbec nedosáhnou, a je jich většina, by to bylo totálně morálně destruktivní. Kdysi koloniální velmoci zbohatly na svých koloniích, tak ať se nyní s imigranty podělí. Je obrovské pokrytectví volat v tomto ohledu po evropské solidaritě.

 

 

Kdyby Italové opravdu chtěli, vraceli by uprchlíky zpět a zabránili by lodím operovat ve Středozemním moři. Podívejte se jen, kam až ta chobotnice v Itálii, v zemi proslulé organizovaným zločinem, sahá? Na konci dubna tajemník opoziční Ligy Severu Matteo Salvini z podpory ilegálního přistěhovalectví obvinil samotného premiéra Paola Gentiloniho. V půlce května italská policie pozatýkala na jihu země v rámci razie proti mafii zhruba sedm desítek lidí včetně šéfa místní katolické charity a místního faráře. Jinými slovy, Itálie si za svůj žalostný stav může do jisté míry sama.

 

 

Často se zamýšlím nad tím, zda je takové obrovské množství neziskovek vůbec prospěšné. Jsou určitě mezi nimi organizace, které lidem pomáhají, ale vůbec si nedělám iluze o tom, že mezi nimi jsou i ty, pro které je bohulibá činnost jen zástěrkou pro úplně něco jiného.

 

 

Nevím, jestli je to jen hloupost, naivnost nebo jakási forma zvráceného populismu, každopádně tohle zelené sluníčkaření má své zastánce i u nás. Chápu to podobně jako „právo“ anarchistů hodit kámen do výlohy nebo zapálit auto ve jménu jakési vyššího principu. Absolutně to odmítám.

 

 

Jednoduše proto, že jim nikdo nezaručí kolik jich bude, navíc existuje možnost slučování rodin (jen do Německa může přijít dalších 300 tisíc lidí). A také proto, že nejdříve porušili všechny platné zákony ke vstupu do EU (Dublinský protokol). A my je máme ještě vítat? Zkuste na letišti ve Frankfurtu nad Mohanem říci na pasové kontrole, že nemáte pas ani žádný jiný doklad a pokračujte v chůzi. Jsem zvědav, co se stane.

 

 

My jsme si zvykli, že si dokážeme představit, co bude zítra. Nedokážeme. Při každé velké technologické a společenské změně jsme nikdy neodhadli, jak se svět bude dál vyvíjet. Naposledy při rozpadu bipolárního uspořádání světa v devadesátých letech. Kde byli tehdy švédští vědci, aby nám řekli, že rozvrat Blízkého a Středního východu vyvolá obrovské utečenecké vlny, které ochromí Evropu? Ale jestli se bude méně létat letadlem a méně jezdit autem, tak je to pro životní prostředí dobrá zpráva.