Bohuslav Svoboda Články

Projev v PS PČR

Pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové,

dovolte mi, abych se vyjádřil k tomu již diskutovanému obsahu předkládaného zákona, konkrétně k bodu 5 § 16a. To je velmi nebezpečný paragraf. Pan kolega Kořenek tady ve své argumentaci mluvil dvakrát velmi rozdílně. Pokud hovořil o paragrafu 16a, navrhoval, aby se rozšířil prostor, aniž by pro to bylo zákonné zdůvodnění. Pokud se týká individuálního vzdělávání, naopak volá po tom, aby zákonné zdůvodnění bylo naprosto jasné a definované.

§ 16a v sobě obsahuje celou řadu problémů. My vlastně tuto úpravu školského zákona, která jen tak mimochodem je velmi dobrá a přínosná, děláme také proto, abychom snížili procento dětí, které jsou vyjmuty z hlavního vzdělávacího proudu, protože počet dětí v naší zemi byl rozhodně významně vyšší, než jaký je standard. A dokonce podle mého názoru významně vyšší, než jaká je vůbec potřeba pro individuální vzdělávání. Mám-li to definovat i velmi jednoduše, celá řada romských dětí byla vyřazena z hlavního proudu vzdělávání pod obrazem nějakých vágních zdravotních důvodů.

V tuto chvíli dostáváme na stůl paragraf, který zase vrátí tu možnost vágního rozhodování a omezuje možnosti toho, co je zdůvodněné. Zdravotní stav dítěte lze skutečně posuzovat jenom v souladu s mezinárodní klasifikací nemocí, která platí dneska ve své desáté verzi, protože tam je jasně definováno, jaké je to které konkrétní onemocnění, které má nějaký pojem. Paragraf 16a zavádí pojem mentální postižení. Pojem mentální postižení neexistuje. Není nikde definován. Z mého pohledu je to určité dehonestující označení toho žáka, které nemá proti sobě žádnou konkrétní definovanou jednotku. Psychiatrie a mezinárodní klasifikace nemocných zná pojem mentální retardace. Mentální retardaci samozřejmě může definovat jenom psychiatr a znamená to naprosto jasnou gnozeologickou zdravotnickou jednotku, od které se může odvíjet léčba toho dítěte a nemusí mít žádný vztah k tomu, jestli může být zařazeno do hlavního vzdělávacího proudu nebo ne.

Když si uvědomíme to, že takto definované mentální postižení může znamenat, že dítě, které má vysoké IQ, bude z hlavního proudu vyřazeno, musíme si potom říct, jestli chceme, abychom v této zemi měli nějaké Toulouse-Lautreky, protože samozřejmě zdravotní postižení vůbec nemusí říkat nic o tom, jak je schopné třeba v nějaké zúžené oblasti to dítě dosáhnout potřebného vzdělání. Ten paragraf umožňuje, abychom znovu začali vyřazovat děti podle vágních, nejasných kritérií. Jsem přesvědčen o tom, že každý má dělat to, co dovede, k čemu je vzdělán a na co má oprávnění. Oprávnění posuzovat zdravotní stav dítěte v oblasti psychiatrie mají psychiatři a v určitém rozsahu i kliničtí psychologové. Pracovat s pojmy, že poradenské zařízení dbá na to, aby podklady pro výstupy poradenské pomoci byly opatřeny v souladu se zásadami lékařské vědy - jakým mechanismem ten psycholog posoudí, zda to bylo provedeno ve vazbě na současné poznatky lékařské vědy? To skutečně je velmi vágní pojem, který vlastně ten psycholog ani nemůže udělat. Prostě proto, že na to ani nemá vzdělání ani na to neexistují žádná kritéria.

Já bych se ze všech těchto důvodů velmi přimlouval za to, aby tento paragraf, který zavádí nejasné pojmy a zcela jednoznačně vytváří zase novou skupinu dětí, která bude nezdůvodněně vyřazena z hlavního vzdělávacího proudu, aby tento paragraf byl vyřazen. Také se k tomu přihlásím v podrobném čtení a předložím návrh, který je již zaveden v systému pod číslem 1848. Děkuji.

Doc.MUDr. Bohuslav Svoboda, CSc.

poslanec