Ve filozofické rovině jsem vyhrál já
Exprimátor Bohuslav Svoboda v rozhovoru pro LN tvrdí, že revoluce poměrů na radnici se sice nezdařila, ale jeho vláda nad Prahou prý ukázala, že politika jde dělat jiným způsobem.
Je známo, že do politiky vás přivedl Tomáš Hrdlička. Jak jste na tuto šedou eminenci či politického podnikatele narazil?
Příběh je poměrně jednoduchý. Býval jsem prezidentem lékařské komory, kde jsem měl spoustu konexí. Před komunálními volbami jsem připravoval materiály pro pojišťovny. Pak mě oslovil Boris Šťastný (tehdejší poslanec ODS), který je lékař a znal jsem dobře jeho rodiče. On mě seznámil s Hrdličkou. Naše první setkání bylo velmi zajímavé, rozuměl politice, každého znal, měl spoustu informací. Nezastírám, že na začátku vypadal takzvaně in. Měl jsem pocit, že je to pravicový politik. Dohodli jsme se, že bych se podíval do politiky aktivně. Přijal jsem nominaci do voleb a ve vedení pražské ODS se dohodlo, že budu jejím celopražským lídrem.
Prý existoval plán vlivného člena ČSSD Petra Hulinského kandidovat vás za ČSSD do Senátu na Praze 10. Je to pravda?
Už v roce 1998 jsem jako nezávislý kandidoval v Liberci za Unii svobody do Senátu. Před komunálními volbami jsem prodělal řadu debat s ČSSD, vždyť tato strana je s ODS na Praze 10 značně propojena. Pana Hulinského znám léta, rodil jsem mu děti, jeho děti přišly na svět u mě. O funkci za sociální demokracii jsem nikdy neusiloval, pouze jsem zvažoval možnost jít v Praze 10 do Senátu. Jsem pravicového přesvědčení.
Myslíte, že počáteční pouto s Tomášem Hrdličkou vám ve výsledku srazilo vaz?
Nemyslím si. Rozešli jsme se v okamžiku, kdy koalice ODS a ČSSD přestávala fungovat. Bylo to kvůli tomu, že jsme v radě byli početně slabším partnerem. Navíc měli vlivné posty – Petr Hulinský byl šéfem finančního odboru, Karel Březina byl radní pro dopravu. Hrdličkovi toto rozdělení sil vyhovovalo, bylo to dáno vazbami v jeho domovské Praze 10.
Když jste v roce 2011 odvrhl ČSSD a de facto vypověděl Hrdličkovi pakt, předpokládal jste, že přijde nějaká pomsta?
Na změně koalice jsme pracovali docela dlouho. Věděl jsem, že to nebyla správná pravicová politika. Změna koalice samozřejmě přinesla mocenské oslabení pro ČSSD, respektive oslabení vlivu části ODS, která tíhla k sociální demokracii. To vyvolávalo protitlaky. Věděli jsme však, že proti sobě budeme mít ekonomicky silnou opozici. Výsledkem byly různé výhrůžky.
Od koho přesně? Od politických podnikatelů?
Anonymně – telefonáty nebo přes mé kamarády, kteří mě varovali. Jsou to formálně a právně nepoužitelné informace, jejich význam je ale jasný.
Není politická chyba a naivita spojovat svůj politický start s lobbisty a politickými podnikateli?
Byla to politická naivita. Na začátku jsem byl ale přesvědčen, že lidé kolem mě mají stejný zájem na tom, aby politika vypadala jinak. Mýlil jsem se, můj pohled na dění na magistrátu byl jiný. Proto jsem prásknul do stolu. Je potřeba pohlídat si, kdo je kdo v politice. Změna koalice byla zásadní. Vynesli jsme na povrch kauzy dopravního podniku, úklidu, plynáren a tak dále. Mysleli si, že budu figurka, nestalo se!
Kvůli kauze Opencard budete zřejmě brzy muset k soudu, předčasně jste skončil jako primátor. S ohledem na to – kdo podle vás vyhrál? Vy, nebo Tomáš Hrdlička?
Ve filozofické rovině jsem ale vyhrál já. Ví se, že politika se v Praze začala měnit. Změnila se pražská ODS, kde se za mého vedení změnily systémy vedení. V tom jde o zásadní vítězství. Na radnici máte rozklikávací rozpočet, zveřejňují se smlouvy, vznikly elektronické aukce.
Jsou to pozitivní změny, lidé si na takové věci ale nesáhnou. Nestojí tunel Blanka, není hotové prodloužení metra do Motola… Nezůstalo spíše u slibů, než že by nastala politická revoluce, zásadní změna poměrů?
To si nemyslím. Podařilo se nám zprůhlednit chod úřadu. A to bylo přece to, po čem volala pražská veřejnost, aby byl úřad průhledný a transparentní. Myslím si, že k revoluci nedošlo, ale ukázali jsme, že politika jde dělat jiným způsobem, než bylo v Praze obvyklé.
Za vašeho vedení se vybranými zakázkami v dopravním podniku zabýval tým advokáta Václava Lásky, který v srpnu 2012 podal za podnik trestní oznámení. Závěry Láskovy analýzy později ale rozporovaly posudky od společnosti KPMG a znaleckého ústavu Equita Consulting. Podnik se s těmito analýzami ztotožnil. Jak si to vysvětlujete?
Trestní oznámení bylo tehdy v srpnu ráno podáno a odpoledne už byl pan Lich odvolán z vedení podniku. Byla to výhra skupiny Martina Dvořáka (dřívější ředitel dopravního podniku – pozn. red.), která Liche sesadila. My jsme dali podnět, celý problém jsme otevřeli a nyní záleží na orgánech činných v trestním řízení, jak se s tím popasují. Víc jsme udělat nemohli. Je problém, že vyšetřování se zatím příliš neposunulo. S výjimkou jízdenkové kauzy, kvůli které byl zadržen Ivo Rittig.
Podle Láskovy kontroly vznikla dopravnímu podniku "zdokumentovaná škoda přesahující 500 milionů korun". Co když se taková čísla neprokážou? Veřejnost je ve velkém očekávání…
Těmto vašim větám příliš nerozumím. Celý národ chtěl vědět, co se děje v dopravním podniku. Odstartovali jsme to, vytvořili jsme právní audit, který ukázal na jistá podezření. Na tomto základě jsme podali trestní oznámení. Co se děje dál, je zcela mimo dosah politiků.
Blíží se nové volby do pražského zastupitelstva. Co od nich – s přihlédnutím k výsledkům sněmovních voleb – očekáváte? Bude pokračovat překreslení mocenských a vlivových struktur?
Ano, myslím si, že dojde ke střídání elit. Nejen příchodem nových subjektů, ale i ve stávajících stranách. Čekám, že příští komunální volby dají Praze stabilní vládu na čtyři roky a Praha se bude moci dále rozvíjet a nebude přešlapovat na místě, jak tomu je teď.
(Autor: Ondřej Koutník)
poslanec PČR
zastupitel statutárního města