Projev primátora hl. města Prahy na slavnostním odhalení pomníku amerického prezidenta Woodrowa Wilsona
Vrchlického sady, Praha 1, Slavnostní odhalení pomníku amerického prezidenta Woodrowa Wilsona
Vážený pane prezidente, Vaše Excelence, vážené dámy, vážení pánové,
velice dobře si pamatuji na mé první setkání s prezidentem Wilsonem. Uklidním Vás, i přestože jsem ze starší generace, šlo samozřejmě o setkání nepřímé.
Jako malé dítě jsem se prohrabával starými novinami, výstřižky a obrázky a mezi nimi jsem nalezl i pohlednici s prezidentem Woodrowem Wilsonem. Na této pohlednici bylo zajímavé to, že se do domácnosti mých rodičů nedostala od známého z USA, ale byla vytištěna v předválečném Československu jako výraz vděku a uznání našeho národa prezidentu Wilsonovi za jeho roli při vzniku Československa. I to myslím dostatečně symbolizuje vztah nás - Čechů k prezidentu Wilsonovi. I díky němu vzniklo v roce 1918 několik národních států, včetně našeho prvorepublikového Československa.
Jak všichni dobře víte, nedaleko tohoto místa se nachází jiné nádraží - Masarykovo - pojmenované po prezidentu zakladateli Tomáši Garrigue Masarykovi. Je symbolické, že dnešní Masarykovo nádraží a někdejší Wilsonovo nádraží, od sebe dělí pouze několik desítek, maximálně stovek metrů pěší chůze. Jako by tato blízkost měla symbolizovat vztahy mezi Tomášem G. Masarykem a Woodrow Wilsonem, spíše ale mezi Čechy, ale i Slováky a občany Spojených států.
Obě nádraží nám ve zkratce symbolizují i vývoj našeho státu od jeho založení. Jeho slávu, i doby nesvobody. Obě byla po vzniku republiky přejmenována – jedno po zakladateli Československa na Masarykovo, druhé po neoficiálním patronu vzniku našeho státu Woodrowu Wilsonovi.
Po německé okupaci se však jména Masaryk a Wilson, stejně tak jako vše, co tyto dvě osobnosti připomínalo, stala nežádoucími. Strhávány tak byly nejen jejich sochy, včetně zde umístěné sochy Woodrowa Wilsona, přejmenovávaly se i ulice, či nádraží. Z Masarykova nádraží se tak stává Hybernské nádraží, z Wilsonova Hlavní.
Krátké poválečné období již nedokázalo plnohodnotně navázat na demokratickou a svobodnou tradici Československé první republiky. Po konci 2. světové války se již ke svému původnímu jménu vrací pouze Masarykovo nádraží, přestože pouze na několik let. Někdejší Wilsonovo nádraží neslo i po dobu komunistické nadvlády jméno Hlavní.
Po sametové revoluci došlo k obnově názvu Masarykovo nádraží a alespoň k doplnění názvu Hlavního nádraží i o příjmení prezidenta Wilsona. Osobně doufám, že do budoucna dojde k opravdu plnohodnotnému přejmenování nádraží z Hlavního na Wilsonovo.
V současné době bychom se i dle současných jmen nádraží mohli domnívat, že vše je v pořádku. Ano, i ne. Zcela jistě žijeme v jednom z nejlepších období lidské existence, alespoň my v Evropě. Užíváme si všech výhod svobodného a demokratického státu, založeném na zdravé konkurenci. Naše životní úroveň je na tom nejlépe v historii. Nestrádáme, nikdo nás neotročí, jsme sami svými pány.
Přesto se musíme mít na pozoru před hrozbami, které nejsou tak viditelné. O to jsou však nebezpečnější. Stavme se proti omezování lidské svobody, které je omlouváno ochranou naší bezpečnosti, braňme se proti umlčování svobodné diskuse s odkazem na politickou korektnost. Mluvme o všech problémech, které naši společnost trápí, pouze tak se vyhneme tomu, že se dlouhodobě skrývaná zloba obrátí proti nám a našemu současnému zřízení.
Obnovou pomníku Woodrowa Wilsona se snad uzavírá kruh, kterým náš stát v uplynulých desetiletích pošel. Pevně věřím, že v budoucnu se již Česká republika nedočká toho, aby v ní docházelo ke strhávání soch a přejmenovávání nároží, či nádraží.
Lex Masaryk a Lex Beneš již oficiálně naše legislativa zná. Alespoň v našich hlavách mějme i Lex Wilson. Woodrow Wilson si to zcela jistě zaslouží.
místopředseda regionálního sdružení
primátor