Výzkum v Podolí nikdo neruší
Pražský primátor Bohuslav Svoboda tvrdí, že obavy o budoucnost výzkumu v Podolí jsou liché. Při slučování nemocnic prý bude škrtat jenom tam, kde chybějí pacienti. V opačném případě oddělení zachová
Už jste nastínil, že plánujete jeden holding, jedno číslo na objednávání a přesun péče tam, kde ji umějí. Znamená to, že například rodit se bude jen v Podolí?
V tuto chvíli analyzujeme finanční stav těch nemocnic, budeme chtít znát analogické materiály i od pojišťoven, a až budeme znát počet prováděných výkonů, tak můžeme začít říkat, že bychom to chtěli nějak změnit. Proto je také velmi úsměvné, když už dneska někdo ví, co bude s čím spojeno.
Obavy lidí asi vyplývají z toho, že to bylo pro mnoho z nich překvapení. A vy jste hned ten den mluvil o hodlingu, o slučování.
Když se vás zeptají novináři, v čem by to mělo výhodu, tak musíte říct jeden modelový příklad. A to je například holdingové uspořádání, které sníží ekonomickou náročnost. Ale holdingové struktury jsou výhodné jen do určité velikosti. Takže musíme zjistit, co to udělá v těchto poměrech.
Ředitel Podolí se bojí o to, že vstupem do holdingu mu odejdou špičkoví lékaři, kteří se podílejí na výzkumech. Jsou ty obavy opodstatněné?
Kam by odešli? Co by tam dělali?
Mluví se o tom, že výzkum se má přesunout k Apolináři.
Já nechci říkat, že v Podolí žádný pořádný výzkum nedělají. Samozřejmě všechny výzkumné projekty opřené o grantové projekty a o lidské zázemí budou pokračovat. Žádný důvod pro to, proč by to mělo skončit, ředitel neřekl. Kromě toho, že si to myslí. Já si to nemyslím.
Ale pokud se počítá s tím, že by se zrušily porodnice na Bulovce a v Thomayerce, tak se budou určitě muset víc soustředit na porody než na výzkum.
S ničím takovým se nepočítá. Ani všechny ústavy, které nyní v Praze jsou, počet rodiček nezvládají. Proto uvažovat o tom, že by se něco uzavřelo nebo zrušilo, nejde.
Šéf zdravotního výboru Sněmovny Boris Šťastný kritizuje, že město usiluje také o Homolku, která se specializuje na neurochirurgii.
Myslím si, že by stálo za to, kdyby se tam někdo šel podívat a seznámil se s tím, jaký rozsah péče se tam poskytuje, předtím, než začne kritizovat. Samozřejmě jsou tam špičkové momenty v podobě neurochirurgie. Nemocnice má některé přístroje, ať jsou to roboty nebo Leksellův gamanůž. Co se ale týče zázemí, je to nemocnice jako každá jiná. Ona měla nasmlouvané výhodné smlouvy, daleko lepší než ostatní nemocnice. Ale plánuje se revize a změní se to. To bude pro Homolku znamenat snížení příjmů a pak se stane zcela normální nemocnicí.
Kvůli tomu špičkovému vybavení tam jezdí množství přespolních. Nemůže se stát, že po sloučení na ně nebude mít nemocnice kapacitu?
Než se rozhodnete, o kolik něco zredukujete, musíte vědět, jaký na to bude tlak. To je přesně to, co my teď analyzujeme. Musíme vědět, kolik budeme potřebovat akutních neurochirurgických lůžek, musíme přesně vědět, kolik budeme potřebovat klasických chirurgických lůžek, a tomu musíme rozsah péče v Praze přizpůsobit. Že by nějaká péče došla, to je varianta, která se nestane. Dublování výkonů je stav, kdy je nemocných nedostatek. A tam chceme dělat změny.
Na základě čeho jste se s ministerstvem zdravotnictví dohodli zrovna na těchto čtyřech zařízeních?
Ono tu žádné další už není, když nepočítáme budoucí univerzitní nemocnice, vojenskou nemocnici a IKEM. To je ale celostátně působící specializovaná jednotka, kterou je velmi složité zařadit do metropolitní sítě a moc bychom o to nestáli.
Ale původně jste stáli jenom o Bulovku. Proč ta změna?
Bulovka sama o sobě představuje malý rozsah péče, asi 6 procent. S tímto objemem lůžek nelze nic udělat. V okamžiku, kdy budeme uvažovat o těchto čtyřech nemocnicích, tak se dostáváme na úroveň 38 procent lůžkové péče a to je nepominutelný rozsah, se kterým se dá balancovat, s nímž pojišťovna nemůže nenasmlouvat rozsah péče. Proto je ta varianta propojení tak zásadní. S jednou nemocnicí nelze pražské zdravotnictví obnovit ani financovat. Bulovka má navíc velmi významný vnitřní dluh. Bude potřeba postupně rekonstruovat a vyblokovávat jednotlivé provozy. Opakovaně jsem říkal, že převzít nemocnici na Bulovce by bylo možné, jen pokud by ji stát oddlužil a dal nám ty tři čtyři miliardy.
Pokud vám je stát nedá, bude na to Praha mít?
Ty částky, které jsem jmenoval, jsou investice do budov, které se rozloží na několik let. V okamžiku, kdy tu péči rozdělíme mezi nemocnice, tak bude investování snazší. Ale i ekonomické úvahy o tom, na co Praha má, jsou součástí přípravy tohoto projektu a nezastírám, že ekonomická otázka může způsobit, že řekneme ne. Nemůžeme udělat něco, co by bylo ekonomicky neřešitelné.
(Autor: Eva Brendlová)
primátor hl. města Prahy
předseda regionálního sdružení