Bohuslav Svoboda Články

 

Tento obraz je však mnohem více vzdálen realitě, než by se mohlo na první pohled zdát. Česká ekonomika je na tom zhruba stejně jako ve většině evropských zemí, politický systém, soudě podle počtu a trvanlivosti polistopadových vlád, je relativně stabilní a jeho slabosti se nevymykají evropskému průměru. Praha je sedmý nejbohatší region v Evropě podle ukazatele HDP na obyvatele. Řeči o tom, že model demokratického kapitalismu definitivně zkrachoval, nemají žádný základ. Pronášejí je zpravidla politici, kteří chtějí vystřídat současnou garnituru u moci. Jsou netrpěliví a nechce se jim čekat na řádné volby. A tak si myslí, že pomocí společenského neklidu mohou zvrátit mocenské poměry. Je to však velmi nebezpečná hra s ohněm. 

 

 

K návratu takzvané "blbé nálady" bohužel napomohly i skutečné aféry, které se v posledních měsících a letech vyskytly v souvislosti s děním v naší metropoli. To, o čem se pouze šuškalo, se prostřednictvím uniklých odposlechů stalo věcí veřejnou. Ponechme prosím stranou diskusi o tom, odkud odposlechy pocházejí a kdo je pořídil, přestože jejich únik z BIS by byl skandální. Ponechme pro tuto chvíli stranou i fundamentální otázku cui bono? Kdo z toho má prospěch? 

 

Voliče momentálně mnohem více zajímá, zda v minulé praxi bude současné vedení města pokračovat. Již několikrát jsem deklaroval, že to v žádném případě nedopustím. Po dobu, co budu setrvávat ve funkci primátora, se všechna rozhodnutí budou činit v budovách magistrátu prostřednictvím demokraticky zvolených zastupitelů, ne  prostřednictvím lobbistů a šedých eminencí. Pražský mejdan definitivně skončil. 

 

I současná odposlechová aféra je paradoxně důkazem toho, že demokratický kapitalismus není poražen, že základní mechanismus sebeočisty není ochromen. 

 

 

Součástí demokratického kapitalismu je i systém brzd a protivah, které zafungovaly i v tomto případě. A i to je v období znechucení politikou malou výhrou. Úpadkové nálady a nedůvěra k demokratickým institucím ohrožují samo fungování státu a já si toto nebezpečí výrazně uvědomuji. Na jejich vlně se vezou nejen politické síly, kterým jde o zachování demokratických pravidel hry, ale také ti, kteří by chtěli využít protestních nálad ke znovunastolení autoritářských, nebo dokonce totalitních režimů. 

 

Stačí přiživovat nespokojenost, vytvářet virtuální obraz nenapravitelně rozvrácené společnosti a rozdávat populistické sliby všeho a všem. 

 

Právě tak po podkopání občanské důvěry v orgány Výmarské republiky se dostal k moci nacistický režim v Německu. Jen naivní si mohou myslet, že právě oni budou vítězi takového historického zvratu. Rozkladný proces nemá vítěze, má jenom poražené.