Jaroslav Zeman Články

 

Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, 

 

dovolte mi, abych vám jménem Senátu představil návrh na změnu zákona číslo 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, týkající se veřejné služby. 

 

Návrh je předkládán s cílem upravit institut veřejné služby v souladu s nálezem Ústavního soudu České republiky tak, aby mohl být tento institut opět využívám osobami v hmotné nouzi a osobami vedenými v evidenci uchazečů o zaměstnání podle srovnatelných pravidel, která byla nastavena před účinností sociální reformy. Do této účinnosti, to jest do 1. 1. 2012, náš právní řád umožňoval aplikovat institut veřejné služby tři roky, aniž by byla zpochybněna jeho ústavnost. Institut veřejné služby je v současném právním řádu stále zakotven, a jeho organizace Úřadem práce České republiky byla hodnocena v roce 2012 velmi pozitivně. Proto není potřeba z pohledu jeho řízení nic upravovat.

 

Co je důležité upravit, je opětovné posílení motivační složky osob v hmotné nouzi, a zakotvení do systému pomoci v hmotné nouzi hodnocení aktivní snahy osoby nalézt si zaměstnání, a mezi tuto snahu mimo jiné zařadit i výkon veřejné služby v rozsahu alespoň 20 nebo 30 hodin za měsíc tak, jako tomu bylo dříve. Princip hodnocení této aktivity zůstane zachovaný, jako byl v minulosti, a jako je i dnes v souvislosti s uplatněním pohledávek a nároků či využitím majetku. To znamená, že se bude postupně navyšovat částka živobytí o určený procentní rozdíl mezi životním a existenčním minimem. Úprava hodnocení vlastní aktivity a institutu veřejné služby bude tak ve větší míře sloužit k motivaci osob v hmotné nouzi nalézt si zaměstnání, k jeho zachování, jejich pracovních schopností a dovedností, a nezůstávat pouze pasívně na dávkách v pomoci v hmotné nouzi.

 

Jde přímo o návrh, kdy osoby, které pobírají příspěvek na živobytí déle jak šest měsíců, a nejsou nijak aktivní, to znamená, nevykonávají veřejnou službu, dobrovolnickou službu, krátkodobé zaměstnání a podobně, budou mít částku živobytí na úrovni existenčního minima. Toto opatření se však nevztahuje na osoby, které mají odůvodněné překážky vykonávat pracovní činnost. Jedná se například o osoby starší 68 let, poživatele starobního důchodu, osoby invalidní ve druhém a třetím stupni invalidity, osoby s nárokem na podporu v nezaměstnanosti, či při nekvalifikaci osoby pobírající rodičovský příspěvek, osoby pečující o osoby závislé na příspěvku na péči a tak dále. Znamená to, že pokud osoba bude po šesti měsících pobírání příspěvku na živobytí aktivní, navýší se jí částka živobytí o 40 % částky rozdílu mezi životním a existenčním minimem.

 

Další navýšení živobytí o 30 % částky rozdílu mezi životním a existenčním minimem osoba získá, pokud nemusí uplatňovat žádné nároky a pohledávky, nebo je uplatňuje, ke stejnému navýšení dojde zase o 30 % při hodnocení majetku. V součtu se osobě může tedy částka jejího živobytí může vyšplhat až na její životní minimum, což je jedním z principů hmotné nouze od jejího zavedení. V případě, že bude osoba vykonávat veřejnou nebo dobrovolnickou službu v rozsahu 30 hodin měsíčně, může jí být částka živobytí ještě navýšena o polovinu rozdílu mezi životním a existenčním minimem, to je 165 korun (?), to znamená, že může výši dostat i nad životní minimum.

 

Dále v této novele zákona o pomoci v hmotné nouzi s ohledem na aktuální celkovou situaci na trhu práce a s přihlédnutím k obtížnému zaměstnávání osob pobírajících dávky důchodového pojištění navrhujeme zavést opatření, které je již zavedeno například u dávek nemocenského pojištění, a to započítávat dávky důchodového pojištění jen zčásti, respektive z 80 %. Toto opatření se dotkne pozitivně převážně osamělých důchodců.

 

Vážené poslankyně, vážení poslanci, v podstatě se dá zjednodušeně říci, že veřejná služba je sice v zákoně obsažena, ale zájem je nulový, neboť za její vykonávání neexistuje ani postih ani odměna. Veřejná služba je ale jedním z opatření, kterým se dá bojovat proti sociálnímu vyloučení. Vychází z principu, že každá osoba, která pracuje, se musí mít lépe než ta, která nepracuje, nebo se práci vyhýbá. Systém pomoci v hmotné nouzi v současné době na aktivitu osob nijak nereaguje, respektive je zcela nedůležité, zda osoba v hmotné nouzi pracuje či nikoliv, neboť dávka je poskytnuta ve stejné výši. Dá se tedy předpokládat, že pokud nedojde k realizaci v novele navržených opatření, může dojít k dalšímu prohloubení závislosti osob na dávkách nebo ztrátě schopnosti obnovit si pracovní dovednosti a sociální vazby. Dalším, ne zcela nezanedbatelným rizikem může být i negativní společenský postoj vůči osobám, které se pasívně vyhýbají práci.

 

Vážené kolegyně a kolegové, přednesl jsem smysl předloženého návrhu, který se zaměřuje na dobrou praxi, která byla pozitivně hodnocena před účinností sociální reformy, a také reaguje na nález Ústavního soudu České republiky, a zachovává tak základní pilíře, aby byla aktivita osob v hmotné nouzi určitým způsobem bonifikována, aby osobám bylo zachováno hmotné zabezpečení. Dovoluji si vás za předkladatele požádat o postoupení tohoto návrhu do výboru, a děkuji za vaši pozornost.