Jaroslav Zeman Články

 

No, co máte říkat tomu, když je reportáž zmanipulovaná, lžou, hází na vás špínu a chtějí vás poškodit? Paní redaktorka Stibalová si nejprve vytvořila příběh o ošklivém zlém starostovi, který utlačuje obyvatele obce a podle toho se to pak sestříhalo a dalo dohromady. Byl jsem z toho smutný, protože jsem takovou nevyváženost reportáže nečekal. Řešili v reportáži problém, který problémem není. Prostě si ho vytvořili.

 

 

Jde o to, že se měl vybudovat spojovací vlek, aby se propojily všechny sjezdovky, které u nás jsou – Špičák, Křížek a Světlý vrch – afungovalo to na jednu odbavovací permanentku, čímž by se rozšířily služby lyžařům a podpořil cestovní ruch a pracovní příležitostipro místní. Cestovní ruch je jedinou šancí, jak u nás na severu v pohraničí přežít. Takových křížení cest a sjezdovek v lyžařskýchareálech v České republice jsou stovky a stovky. Je to i u rekreačních objektů, kde je třeba i sto lůžek, a přesto to funguje. Ta sjezdovka má být 300 metrů dlouhá, je to spíše přivaděč, žádná černá sjezdovka ve Špindlu.

 

 

Takové problémy mají několik možných řešení. Buď je tam nějakou dobu omezen provoz, třeba od devíti do čtyř, a jinak se jezdí po cestě volně. Lyžařská sezóna trvá většinou tři měsíce, takže devět měsíců je možné cestu normálně volně využívat a po tři měsíce je provoz omezen. V reportáži se mluvilo, že by mohl být problém, že by se tam nedostal lékař či záchranka, ale v horách to funguje tak, že pokud někde hoří či je někdo nemocen, tak tam to hasičské auto či sanita dojede, pokud to tedy zvládne. Jsou také cesty, které nejsou historicky pluhované. Což je i ta zmiňovaná cesta. Ta se nikdy nepluhovala obcí. Není pravda, že by tam nikdo nemohl přijet a že by někdo zemřel. To jsou nepravdy.

 

Další možností je objezd z jiné strany. Tady mají možnost sjet do sousední Desné. Katastrální hranice Desné leží od jejich domu zhruba 100 či 150 metrů. To není žádných pět kilometrů vzdálená obec, jak tvrdili v reportáži. Další možné řešení je to, co funguje na Ještědu na pláních, kde je rekreační objekt a penzion, a tam to mají na semafor. Když auta dostanou zelenou, zastaví se vlek a omezí se provoz na sjezdovce a auta projedou.

 

Sám Petr Smutný přišel vloni na podzim s tím, že by se pro období zimy udělala náhradní cesta a že by se jezdilo zhruba padesátmetrů ve vzdálenosti od původní cesty a jezdilo by se za lyžařským vlekem. Ten úsek by byl dlouhý asi sto metrů. Ani s jednou variantou já jsem neměl problém a on si tuto náhradní cestu sám rozpracoval. Sešel se s právníkem obce, já u toho ani nebyl, nechtěl jsem do toho zasahovat a pan Smutný si nadiktoval podmínky, které si představoval. Dostal smlouvu. Chtěl dostat ve svůj prospěch věcné břemeno, aby měl větší jistotu.

 

Po měsíci to vrátil zpátky, že s tím nesouhlasí že já budu muset zbourat starou německou cestu a bude tam jenom ta náhradní cesta po pozemku. To bylo neakceptovatelné, protože kvůli dvěma či třem měsícům lyžování jsem nechtěl odstraňovat tu historickou cestu. Ty jeho požadavky se neustále zvyšovaly a neustále měnily.

 

V reportáži se ale říká a namítá, že Obec Albrechtice sice panu Smutnému zaslala návrh dohody o zřízení věcnéhobřemene, nicméně oprávněnou bude samotná obec Albrechtice, nikoli pan Smutný a že to je samozřejmě pro pana Smutného nepřijatelné, protože do budoucna prý může dojít například k tomu, že obec se dohodne se zřizovatelem věcného břemene Zemanem na tom, že toto věcné břemeno zruší...

 

To si dohodl pan Smutný s naším právníkem. Já jsem do toho nezasahoval. Kdyby si řekl, že chce věcné břemeno na číslo popisné svého objektu, kdyby si řekl, že chce věcné břemeno na rodné číslo své manželky, kdyby si řekl, že chce věcné břemeno na stavební parcelu, tak to měl, jak chtěl.

 

 

Ten celý příběh jsem i s dalšími zastupiteli vysvětlil podrobně paní redaktorce Stibalové. Ta to vůbec nebrala v potaz. V té reportáži vystupovalo několik lidí ve prospěch pana Smutného včetně něj a z naší strany neoslovila našeho právníka, který společně s panem Smutným tu smlouvu koncipoval, nezjišťovala si názor Úřadu územního plánování, který tu studii a celý územní plán tvořil. Tu studii nepořizovala obec, ale Úřad územního plánování. Byla to tedy značně jednostranná reportáž.

 

V reportáži se například říká: „Ta cesta by neměla být průjezdná, protože tady má vzniknout nový lyžařský areál.“ Taky tam zaznělo: „A tady se vracíme k obecní cestě, která má být kvůli soukromé sjezdové trati pana starosty v zimě uzavřena.“ Řekli kardinální lež, že „kvůli nové sjezdovce se prostě rodina nedostane domů.“ To prostě není pravda. Těch možností bylo víc, jak jsem již uvedl.

 

V reportáži se mluvilo o mém střetu zájmů. Nejsme velká Praha, všichni ví, kdo jsem a co dělám, ale při jednání jsem nehlasoval a nezasahoval jsem do jednání. Úřad územního plánování má přenesenou působnost, je to výkon státní správy, a do jeho jednání já jako starosta a představitel samosprávy nemám pravomoc zasahovat. Dále o věci hlasovalo zastupitelstvo, já nejsem diktátor či absolutní panovník, který může demokraticky zvoleným zastupitelům něco nakazovat. V reportáži se podsouvalo, že já sám jsem jako nějaký panovník samovládce starosta Zeman o tom rozhodl ve prospěch podnikatele Zemana. To není pravda.

 

A potom takové ty podprahové manipulace, kde moderátoři na začátku říkají, že mnozí jsou zklamáni děním na naší politické a podnikatelské scéně, ale že v malých městech probíhá to samé. A já jsem toho měl být důkazem. Byl jsem odsouzen od začátku. Paní redaktorka si vybrala jednu stranu, které bude fandit. A ty rádoby vtipné řeči pana moderátora Vlada, že ho na sjezdovku dostanou v celkové narkóze a že nelyžuje... Takže podle České televize je snad špatné vůbec lyžovat, protože to nebaví pana Vlada z České televize...

 

Pak tam jsou záběry s malým dítětem rodiny Smutných z jejich domácnosti, jako bych já snad chtěl to dítě uzavřít v tom domě a nechat zavát sněhem a umrznout. Pan Smutný tam hraje dojemně na piano. A já jsem ničitelem rodinného krbu. To je odporná manipulace. Paní redaktorka v reportáži také říká, že se „na pana Smutného ohledy jaksi neberou“. To je názor paní redaktorky. Možná pana Smutného. Nikoli objektivní pravda.

 

Vážím si toho, že jsem v Albrechticích ve dvou volebních obdobích dostal od voličů dvě třetiny hlasů. Snažím se vytvářet pracovní místa a za to mě skandalizují? Obec na investici peníze neměla, já ano. Takže podle paní redaktorky a pana Smutného je asi lepší, aby se nic nestavělo, lidé neměli práci a nebyly tam i nové příležitosti pro provozovatele ubytovacích zařízení. Člověk se snaží oživit mikroregion a ještě z vás dělají pomalu zločince. Přece když se chce, lze najít řešení, aby z toho měli prospěch všichni.

 

V jedné chvíli se redaktorka Stibalová, když jsme se bavili, zasekla a ptala se třikrát za sebou na totéž: „V čem je problém?“. Když jsem jí řekl, že v ničem, asi jí zatrnulo, že naplánovala České televizi zbytečný výjezd. A nakonec nezklamala – problém si v reportáži vytvořila. Zbytečně to vyhrotilo dění v obci a pobouření starousedlíků. Za tohle dáváme České televizi sedm miliard ročně.