Stanislav Barek a jeho pověstný fingerpicking
Chceme představovat jednotlivé členy naší oblasti nejen, co se politické činnosti týká, ale také z hlediska jejich lidských vlastností, schopností, dovedností. Jako první v řadě se nabízí kolega Stanislav Barek, už proto, že povídání s ním vzniklo původně pro zpravodaj obce Kněževes, a to poté, co Standa během listopadu dvakrát hrál pro tamní děti.
Jak dlouho se věnujete hraní na kytaru a co Vás vlastně ke kytaře přivedlo?
Kytaře se věnuji od 14 let, ale vážně jsem začal hrát až v 17 letech, když jsem se přišel do Prahy učit zedníkem. Prof. Jirmal mi tehdy řekl, pokud se mi podaří vystudovat konzervatoř, budu zřejmě jediný zedník s tímto vzděláním. První impulz, kdy mě kytara zaujala, když jsem jako dítě zaslechl v televizi melodii u nějakého filmu, která byla hraná jenom na sólovou akustickou kytaru. Věděl jsem, že můj o 10 let starší soused na kytaru hraje, tak jsem ho poprosil, aby mě naučil na kytaru pár akordů. A už jsem nepřestal.
Měl jsem možnost Vás několikrát slyšet na koncertech, co za styl hudby hrajete a proč právě jste si tento styl zvolil?
Hraju na kytaru různé žánry technikou fingerpicking. To znamená, že hraju zároveň melodii, doprovod a občas i rytmus. Není tady mnoho lidí, kteří touto technikou hrají. Zvolil jsem si tento způsob hraní, právě proto, že obsahuje to, co jsem popsal. Na konzervatoři jsem vystudoval klasiku, ale tu jsem hrát nechtěl. Byla to pro mne také možnost, jak uplatnit techniku, kterou jsem se naučil na konzervatoři.
Možná máte řadu úspěchů, ale co je pro Vás ten nejdůležitější?
Nejdůležitější pro mne je, to že dělám celý život práci, která je vlastně zároveň mým koníčkem. Úplně nejdůležitější je však svoboda, která mi umožňuje jezdit do světa. V 80. letech jsem si ani v nejbujnějších snech nepředstavoval, že budu jezdit učit kytaru do Německa, kam jsem dojížděl po revoluci 18 let. Nebo hrát třeba v Mexiku, kam občas jezdím a teď jednám ještě o vyučování workshopu v Mexico-City.
Když se řekne slovo "děti a hraní na kytaru", co se vám vybaví?
Devětatřicet let učení na různých typech škol u nás a v Německu. Když jsem v 18 letech začínal, nedovedl jsem si představit, že budu učit tak dlouho. Vydal jsem kytarovou školu, podle které jsem děti učil a dodnes učím.
Co máte v plánu na nejbližší měsíce?
Mám teď nějaké hraní s kapelou, čeká mě to nejhorší z celého roku, vyúčtování festivalu a potom nějaké koncerty se skupinou Njorek. Od ledna mě čekají přípravy na nový ročník festivalu "Kytara napříč žánry". V příštím roce slavíme s kapelou Njorek 10. výročí vzniku. Chceme proto vyrazit na takové menší turné s naší spřátelenou skupinou Malbrook z Německa, na pár koncertů u nás a v Německu. Musím si připravit i workshop do Mexika, kde budu učit poprvé a samozřejmě musím stále cvičit na kytaru, protože mám v jednání i několik sólových koncertů. Takže se určitě nebudu nudit.
A něco na závěr čtenářům......
Aby si přes nepřízeň doby, našli čas na kulturu a přišli občas i s dětmi na nějaký koncert, nebo do divadla. Dělá to dobře na duši.
LADISLAV KAŠPAR
předseda místního sdružení
předseda oblastního sdružení
člen regionální rady
zastupitel
