Vymění město Brno své historické skvosty za rozbité chodníky?
Ve věci směny nemovitostí v lokalitě za Lužánkami, které jsou potřebné pro výstavbu multifunkčního sportovního areálu, máme další posun.
Rada města Brna dne 9. 1. 2018 rozhodla o zadání zpracování znaleckých posudků na domy, které by bylo možno směnit za nemovitosti Libora Procházky a jeho firem v lokalitě Ponava. Namísto bytových domů, jejichž směnu zastupitelé především díky razantnímu nesouhlasu nájemníků nakonec v prosinci nepodpořili, byly vybrány nemovitosti v centru města bez bytů s nájemníky. Konkrétně se jedná o domy Starobrněnská 14, Dominikánská 9 (Dům pánů z Kunštátu), Dominikánské nám. 3, Zelný trh 14 (Tržnice) a Špilberk 2.
Radní města Brna si možná myslí, že tentokrát proběhne směna bez povšimnutí občanů. Já si to však nemyslím, protože nejen já jistě považuji tyto domy za historické klenoty města Brna. Dům pánů z Kunštátu je jednou ze tří dochovaných renesančních památek v centru Brna, byl postaven v polovině 14. století, do renesanční podoby byl přestavěn na konci 16. století a od roku 1708, tedy více než 300 let, je majetkem města. V současné době je využíván Domem umění ke kulturním účelům. Tržnice na Zelném trhu je stavbou z období pozdního funkcionalismu a po právě ukončené rekonstrukci za 70mil. Kč se měla stát výkladní skříní Brna – středu jako první městská veřejná tržnice. V domě na Dominikánském nám. 3, který je kulturní památkou v rámci souboru funkcionalistických polyfunkčních městských domů, v současné době sídlí některé z odborů magistrátu, například Odbor školství mládeže a tělovýchovy, Odbor zdraví, Odbor kultury, Odbor interního auditu a kontroly, a dokonce i předseda kontrolního výboru ZMB. Další kulturní památkou je dům na ulici Starobrněnská 14, neboli tzv. měšťanský dům Schmetterhaus, jehož průchod vede do již zmíněného Domu pánů z Kunštátu na ulici Dominikánské. Třešničkou na dortu je nemovitost Špilberk 2, což je objekt bývalé vodárny v jedinečné lokalitě, který je velmi oblíbeným místem pro pořádání svatebních obřadů a do jehož rekonstrukce investovalo město v roce 2009 8mil. Kč. Toto je dokonce coby součást hradu Špilberk jedna z národních kulturních památek, což jsou nejvýznamnější součásti kulturního bohatství národa. V České republice je jich pouze 272, a to včetně movitých věcí, v celém Brně pak jen 9 včetně například Petrova a vily Tugendhat. Jelikož ze zákona má k této stavbě předkupní právo stát, nedokážu si představit, že s prodejem panu Procházkovi bude Ministerstvo kultury souhlasit.
Směnu těchto historicky cenných budov za stavby, které z valné většiny tvoří rozbité chodníky, komunikace, garáž apod. na pozemcích města, považuji za naprosto neakceptovatelnou. Úplnou absurditou je myšlenka, že by město do svého vlastnictví nabylo nikoli stavby samotné, nýbrž obchodní podíly firem pana Procházky, které dané stavby vlastní. Pominu – li obecné riziko spočívající v tom, že v rámci koupě celé firmy může nabyvatel získat i závazky, které v účetnictví nejsou evidovány (např. ze směnek), v případě firem pana Procházky se navíc jedná o společnosti, které dle závěrů auditora mají mnohé nesrovnalosti v účetnictví.
Z mého pohledu není město v tak nevýhodné pozici, aby se muselo nechat dotlačit k prodeji rodinného stříbra.
Dlouhodobě podporujeme výstavbu multifunkčního sportovního areálu v lokalitě za Lužánkami, nikoli však za každou cenu. Optimálně by měly být stavby ve vlastnictví pana Procházky, resp. jeho firem, městem odkoupeny za kupní cenu určenou hodnověrným znaleckým posudkem. Pokud by tuto možnost pan Procházka neakceptoval, nechť mu město nabídne směnu za nějaké pozemky vhodné k realizaci jeho původně zamýšleného developerského projektu.
Za předpokladu, že by ani tato varianta nebyla pro pana Procházku přijatelná, nezbude nic jiného, než začít hledat jinou lokalitu pro výstavbu multifunkčního areálu a patovou situaci s panem Procházkou řešit za pomoci soudů. Dosud není soudně rozhodnuto (a dané řízení ani neprobíhá), zda komunikace jsou skutečně ve vlastnictví pana Procházky, je jistá míra pravděpodobnosti, že by mohly být ve vlastnictví města z důvodu, že nemohou být samostatnou věcí a jsou součástí pozemku. Stejně tak neexistuje žádné soudní rozhodnutí, které by městu ukládalo povinnost platit panu Procházkovi za užívání staveb (chodníků, komunikací, garáže atd.) částku 16mil. Kč ročně, jak je opakovaně z různých úst sdělováno. V tuto chvíli neprobíhá žádný soudní spor, všechny nároky pana Procházky vůči městu byly vyrovnány. Dřívější soudní spory se týkaly pouze užívání „střechy garáže“ jako parkoviště, v daném případě se jedná o částku cca 4mil. Kč ročně, avšak ani tyto nebyly ukončeny rozhodnutím, které by město do budoucna zavazovalo k dané úhradě. O úhradě za bezdůvodné obohacení za využívání komunikací, které si pan Procházka cení na částku 12mil. Kč, nikdy žádný soudní spor neprobíhal, nelze tedy předjímat, jak by bylo rozhodnuto.