Občané radujte se, budete platit...
O energetických průkazech budov bylo již na stránkách tisku řečeno dost. Nicméně bych rád obrátil pozornost k jinému aspektu, a tím je další rozšiřování role „všeobjímajícího státu“, který ví lépe než občan co občan potřebuje.
Pokud by stát tyto průkazy zavedl jen na svých budovách, bylo by to snad obhajitelné, i když velice problematicky – náklady by byly stejně placeny z daní občanů, protože stát jiné prostředky nemá.
Nicméně v tomto případě jde stát ještě dál - zcela neoprávněně vstupuje do vztahu dvou soukromých vlastníků, zvyšuje jim náklady a nutí je vytvářet zaručený příjem „majitelům razítka“.
O jaký objem přitom prostředků jde, lze odhadnout například na základě údajů z HN ze dne 25.7. Má jít o cca 50 000 průkazů ročně při ceně 5 000 Kč za kus, pokud má majitel rodiného domku dokumentaci v elektronické podobě.. což obvykle nemá, takže cena může být až dvojnásobná. Občané tedy povinně, ať už to potřebují nebo ne, zaplatí „vybraným subjektům“ až 500 milionů ročně. A aby kšeft nevyschl, bude mít průkaz platnost jen 10let.
Učebnicový příklad zcela neproduktivní činnosti, vytváření monopolu, umělého zvyšování zaměstnanosti a deformace trhu.
Stát se patrně domnívá, že občan je zcela nesvéprávný a není schopen činit vlastní rozhodnutí. Lze si takto snadno představit, že další fází „péče státu“ může být například povinné posuzování i jiných nákupů občana vybranými „auditory“ s cílem dosáhnout toho, aby si občan opravdu kupoval jen to, co potřebuje.
Ale zpět k energetickým průkazům. K čemu občanům budou? Podle uveřejněného postupu jejich získávání a množících se internetových nabídek lze oprávněně tvrdit, že ve většině případů k ničemu.
Vždyť jakou vypovídající hodnotu může mít „štítek“ získaný dálkově na základě stavebni dokumentace, kde se pravost údajů se bude potvrzovat prohlášením?
Přitom způsob, jak si zájemce – pokud o to stojí – může zjistit spotřebu energií vybraného objektu byl popsán mnohokrát a státu ani razítek a dalších nákladů k tomu není potřeba.
Naopak je úsměvné, jaké rozpaky budí obava, že „to lejstro“ kupující prostě chtít nebude..... (viz. HN 27.7.). To pak státu snad nezbyde, než povinnost prodávajícího rozšířit na povinnost kupujícího a občanům zakázat kupovat objekty (či lépe cokoliv) bez „štítku“.
Kdo někdy kupoval nemovitost, dobře ví, že jsou věci daleko důležitější než nějaké další lejstro – poloha, vhodnost pro plánovaný účel, okolí, cena... a mnoho dalších věcí.
To, že toto opatření bude zavedeno na základě jakési bruselské směrnice, majiteli rodinného domku příliš nepomůže, naopak to zvýší stoupající pochybnosti o užitečnosti bruselských směrnic a direktiv.
člen místní rady
krajský zastupitel Středočeského kraje