Chce Juncker zrušit NATO?
Není myslím sporu o tom, že euro-atlantické partnerství bylo a je zárukou stability a bezpečnosti v Evropě. Ostatně k těmto účelům bylo založeno i NATO, s cílem který definoval její první generální tajemník H. Ismay takto “Keep Russians out, American in and Germans down”. A pokud pozoruji současné dění, není pochyb, že jde stále o aktuální cíl.
Po zvolení nového presidenta USA, D. Trumpa vznikly jisté pochybnosti o jeho postoji k NATO, především díky desinterpretaci jeho slov. Nicméně jeden ze vzkazů zpoza Atlantiku je jasný. Aby NATO mohlo efektivně plnit svojí funkci, je nezbytné aby jeho členové plnili své závazky. Protože USA vydávají dlouhodobě 70% finančních prostředků a plní tak svůj závazek vydávat na obranu minimálně 2% HDP, je více než logické, že to samé požadují i po dalších členech. A zde je “kámen úrazu”. Z 28 zemí plní totiž tento závazek jen 4 státy USA (3.61), Řecko (2.38) UK (2.21) a Polsko (2). Nejhůře je na tom Lucembursko (0.44), Belgie (0.85) a Španělsko (0.91). Česká republika vydává 1.04%.
Vzhledem k zhoršující se bezpečnostní situaci lze tento fakt rozhodně označit jako skandální a požadavky USA, aby i ostatní členové plnili své závazky za zcela legitimní.
Z tohoto pohledu lze názor, který v rámci mezinárodní konferenci o bezpečnosti v Mnichově prezentoval předseda Evropské komise, Jean Claude Juncker, označit za zcela nesmyslný.
Prohlásil totiž, že EUropa nemusí a nemá zvyšovat výdaje na svojí obranu a plnit smluvní závazky, protože na rozdíl od USA vynakládá i značné prostředky na rozvojovou a humanitární pomoc a tím nedostatečné výdaje na obranu v podstatě kompenzuje.
Nechci zde posuzovat, zda výdaje USA na rozvojovou a humanitární pomoc jsou nižší a o kolik, jen bych chtěl upozornit na naprostou nesmyslnost tohoto názoru.
Součástí NATO jsou totiž jednotlivé členské země a ne “EUropa” a závazek 2% se týká vojenských a žádných jiných výdajů. Co dělá či nedělá “EUropa” s podstatou věci tedy vůbec nesouvisí.
Daleko nesmyslnější a nebezpečnější je ale představa, že bezpečnost země by měla záviset ne na silné armádě, ale na tom, kolik poskytne prostředků na humanitární a rozvojovou pomoc. Nejsem žádným příznivcem současného, dle mého názoru poněkud nadměrného “protiputinovského” šílenství.
Nicméně je již dost dlouho známo, že jak bývalý Sovětský svaz tak i současné Rusko rozumí jen a jen síle. Představa, že by akceptovali naši autoritu proto, že sice naše armáda nestojí za nic, ale že to vyrovnává naše humanitární pomoc Palestincům je, jak jistě uznáte, na okamžitou hospitalizaci v blázinci.
A nemusíme ani hovořit o Rusku – má snad někdo pocit, že štědrá humanitární pomoc ekonomickým migrantům jakkoliv kompenzuje neschopnost bránit vlastní hranice? Nebo že k naší bezpečnosti nějak přispívá štědrá podpora teroristům z Hamásu?
Z pohledu těchto nezpochybnitelných faktů jsou Junckerova slova přinejmenším “podivná” a nejen to. Bohužel představují výrazné bezpečnostní riziko pro naše občany i náš stát. Každý totiž ví, že rezolucemi, hlasováním a summity se bezpečnost uhájit nedá a nikdy nedala. Kdyby tomu tak bylo, jsou již dnes hranice EU nejstřeženější a nejneprostupnější hranice na světě. Jaká je realita, ví přitom každý.
Jistě, šlo by nad tím mávnout rukou a říci, že Juncker si jen přihřívá svojí polívčičku na současném plameni antiTrumpismu a antiAmerikanismu.
Problém je ale v tom, že až se mu podaří USA přesvědčit o tom, že země EU na obranu prostředky dávat nebudou, budeme to my, kdo si tu “polévku sní”.
A před bezpečnostním rizikem nás budou chránit hlasování Evropské komise a Europarlamentu. Hrůzná to představa.
Silnou armádu prostě potřebujeme, ať si říká kdo chce co chce. A samozřejmě i občany ochotné a schopné naši zemi bránit.
